\n'); focus(); } } // -->

<<< zpět

   


Noise master zine no.22

APPÄRATUS rozhovor
S.U.S.U. rozhovor
KAOSQUAD rozhovor
CRUSH THE SILENCE Records rozhovor
SIKI/THAJSKO cestopis
anketa: recenze-nti
reporty z koncertů



*****************************************************************************************************


APPÄRATUS

O APPĂRATUS se poslední dobou mluví hlavně ve spojitosti s labelem Basement (basement.recordstore@gmail.com), kterej se specializuje na striktně limitované, ručně číslované edice vinylů, nejrůznějších tvarů (a nejen vinylů) a ve své stáji má právě i tuhle partičku z hlavního města Malajsie, Kuala Lumpur. Na ukázku Hardcore religion 12" a jeho "kóty" v malajsijské verzi od Basement Records: 50 kopií pro poštovní objednávky s plakátem 24x24 palců, 4x4 palcová samolepka a obal na 260 gramovém papíru. Tahle verze s červeným obalem byla zhotovena ve 100ks. Dalších 100ks má odlišný obal a je bez plakátu a samolepky. Zřejmě málokdo z vás bude vlastnit některou jejich originál nahrávku na vinylu, o to jste ale šťastnějším majitelem, ba co navíc, tahle partička to umí pořádně rozjet. Už jen recenze z profláklých médií ať už internetových nebo z klasických hovoří jasně: odkaz na rok ´82 a SHITLICKERS, ANTI-CIMEX, MOB 47, SVART PARAD nebo MODERAT LIKVIDATION včetně surového a špinavého zvuku. Já musím jen nevěřícně kroutit hlavou, protože téhle partičce se to fakt povedlo, dokázaly udělat identický zvuk z té doby s naprosto čitelným odkazem na výše zmíněné spolky a to vše nahraný tak, aby to zvukově zapůsobilo na zmlsaný uši nejednoho moderního d-beat punk crustera. Po několika urgencích, kdy mi bylo odpovězeno, že kapela je velice zaneprázdněná, na což já samozřejmě nevěřím, jsem rozhovor dal k ledu. O to víc bylo potěšením, když po zhruba 6 měsících přišel omluvný e-mail včetně odpovědí. Odpovídal Patto, basák a až na pár vět se mi podařilo přeložit vše docela slušně. Díky Dášo (+ Soudruhu) za pomoc s první odpovědí.

1. Čau do Malajsie. Proč je název kapely rozdělený uvozovkami?
Patto: Čau, velice, velice moc se omlouvám za pozdní odpověď. My tu jsme strašně líní , úplný hovada. Tohle jméno našel Mob Yus (bubeník) a v té době jsem ještě nebyl součástí kapely. Jasně, že jo. Vidíme 'to' jako protikulturní mechanismus. Podává naše názory a zvuky našeho rezistenčního hnutí. Jako motory! Naproti vědeckých a státních použití 'toho'.
2. Hrajete často mimo Malajsii ? Je to pro vás snadný, hrát mimo Malajsii ? A jak to vypadá s koncerty v Malajsii ?
Patto: Řeknu ti pravdu, APPĂRATUS většinou hraje koncerty v Malajsii, a to každoročně v první polovině roku. Tohle jsem zjistil až po téměř sedmi letech hraní v APPĂ"RATUS. Zkurvený hovno!!! V druhé polovině roku nejsou koncerty skoro žádné. My se vracíme zpět do Singapuru na Punk Fest 9.srpna. Situace v Malajsii je dobrá se srovnáním před 10 lety. Koncerty APPĂ"RATUS nenavštěvuje mnoho lidí, protože d-beat / dis / raw punk byl nenáviděn už mnoho let nazpátek a tak tomu zůstalo. Nevím kde a v čem je problém, možná jen žárlí.... Red eye motherfuck!!!
3. Můžeš více přiblížit čtenářům N.M.´zine Malajsii ? Hlavně z pohledu turisty....
Patto: Malajsie a ostatní jihovýchodní asijské země jsou dalším skvělým místem pro návštěvu během zimy v Evropě. Můžeš zde často vidět sluníčko, hahahahaha. Je tu hodně ostrovů pro potápění, Sipadan Island, Layang-Layang Islang, Tioman Island, Redang Island, Perhentian Island, Payar Island a mnoho jiných. Jestliže se ti líbí procházka džunglí, můžeš jít do národního parku, ve kterém je k vidění obrovská zelená zahrada plná exotických květin a zvířat. Je tu mnoho věcí co zde v Malajsii můžeš dělat. Nenávidím řeči o turistických místech ve městě. Ne všechno je tak dobrý. Jen přijeď, uvidíš sám!!!
4. Prosím, můžeš napsat aktuální scene report z Malajsie ?
Patto: Do prdele, chlape...., to je šílenství.... Nemůžu obecně napsat scene report o Malajsii. napíšu jen o lidech, kapelách a labelech, který jsou nyní aktivní. Jestli se nepletu, malajská undergroundová scéna začala koncem ´80 let. Od té doby vzniklo mnoho kapel. Skvělých kapel. Ale z té doby zůstalo jen pár kapel a nyní jich je jen pár aktivních jako CARBURETOR DUNG (punk rock), PUSHER (punk rock), SARJAN HASSAN (thrashcore), TOOLS OF THE TRADE (grindcore), KAH-ROE-SHI (dark gloomy crust), COMPULSION TO KILL (grindcore), OSMANTIKOS (hc/crust), WARDOGS (japan noise punk), HELLEXIST (dark metal crust), WEOTSKAM (thrashcore), ANGKARA (fast hc/punk), xCRIMESCENEx (stoner rock), KHAYALL (sludgy stoner), GASOLINE GRENADE (punk rock), ALWAYS LAST (punk rock) a ještě několik dobrých skupin, sorry, zapomněl jsem je.... V současné době zde není mnoho zinů. Pár jich je co maj trpělivost s touhle mravenčí prací, jako Mosh zine, Innerview zine a pár zinů co píše v rodném jazyce a můj zin nazvaný Punk / Ping / Ponk. Píšu pouze o bezbožných hovnech d-beat, crust, hc - punk. Nic osobního nebo politického. Nyní je zde hodně labelů vydávající dobrou muziku, BLACK SEEDS Rec., BULLWHIP Rec., TOTAL MANGEL Rec. (dělá ho bubeník APPARATUS), REVULSION Rec., CACTUS Rec., RICECOOKER Rec. a seznam pokračuje.... Myslím, že toho není napsaného dost o naší scéně, ale navrhuji vám, abyste se mrkli na webzine nicecooker.kerbau.com Je tam hodně informací o scéně v Malajsii a sousedních zemích.
5. Protože jste pro dost lidí neznámá kapela, tak by mě zajímal začátek APPÄRATUS. Co vše jste už vydali ? Vím, že několik nahrávek je velice limitovaných, jsou to nějaký speciality?
Patto: APPÄRATUS vznikl jako virtuální kapela kolem špinavého milénia, roku 2000. Mob Yus byl u zrodu. Toho později poznal Armsvet, když viděl plakát APPÄRATUS na zdi u Moba Yuse doma. Armsvet si myslel, že to byla už fungující kapela, ale byl to omyl. Později spolu začali jamovat a hráli pouze skladby od MOB 47, EXTREME NOISE TERROR, MODERAT LIKVIDATION, ANTI-CIMEX, atd. až do doby, kdy Armsvet začal psát skladby a tím chtěl stvořit regulérní kapelu. Daphnerattus se přidal jako zpěvák a Fucthairdo se dostal na pozici basáka. V té době byla první sestava Daphnerattus - zpěv, Fucthairdo - basa, Armsvet - kytara a Mob Yus - bicí. Kolem roku 2003 se Fucthairdo sám vykopnul z kapely a později jsem se já, Patto připojil ke kapele na basu. O dva roky později, Daphnerattus rezignoval na post zpěváka současná sestava je Armsvet - kytara, zpěv, Patto - basa a Mob Yus - bicí.
DISkografie:
-TOTAL MANGEL PRODUCT demo tape (Alco madness) vyjde jako ltd. 7" ve 200 kopiích
-RAW SYSTEM cd-r E.P (Self-released) 50 kopií
-APARAT HARDCORE cd-r E.P (Self-released) 50 kopií
-ANOTHER NIGHT ON HOLOCAUST CD (Disarmament) 1000 kopií
-TOTAL MANGEL PRODUCT demo tape (Disarmament) ltd. převydání 123 ručně číslovaných kopií
-v/a LOUD AND DISOBEDIENT CD (Disobedience)
- APPÄRATUS/PISSCHRIST SPLIT 7" (Yellow dog)
- APPÄRATUS - 4 TRACKS E.P CD-R (Self-released) 50 kopií
- APPÄRATUS / VAULT split 7" (Basement) 150 kopií
- APPÄRATUS - Hardcore religion LP (Basement / Shogun) 350 kopií
- APPÄRATUS - Hardcore religion CD (Disarmament / Total mangel) 1000 kopií
Další kompilace je double 7ep - předpokládalo se, že bude vydaný na Podruido Rec. (USA), ale je tomu už 5 let a stále nic. Pracujeme na dalším novým 7ep s Honsa (zpěvák kapely DISARM - p.N.M.), které bude vydané na Hardcore Victims, což je label Yeapa z PISSCHRIST. APPARATUS totiž udělaly kover verzi songu Locked up, kterej ale nazpíval zpěvák z DISARM - p.N.M.
6. Jaký je rozdíl mezi současnou Malajsií a tou před 10 - 15 lety ? Politická situace, hudební možnosti, turismus...
Patto: Není to tak velký rozdíl. Společnost je stále nemocná a rozmazlená vládní propagandou a některými velice fanatickými politickými stranami. Zkurvenci!!! Před více jak 15 lety měla Malajsie svou lisovnu desek, ale nyní už dlouho není!!! Je to sračka!!! To je tak jediný co můžu k tomu říct.
7. Jak se díváš na Malajsii, jako silně náboženskou část světa ? Je stále severní část Malajsie nebezpečná jak uvádějí veškerá média ?
Patto: My to ignorujeme. Pro mě je náboženství více osobní věcí. Nemůžeš přinutit další lidi, aby dělali co ty. A ignorovat a jen si dělat co chceš je další odpor pro tuhle zkurvenou společnost. Severní Malajsie je nyní bezpečná. Problém je v severním Thajsku, kde vláda a radikální muslimové spolu bojují, ale i to je nyní už bezpečný místo.
8. Kdo skládá texty a o čem pojednávají ? Zaměřujete se ve vašich nahrávkách vždy na jedno téma v textech nebo zpíváte o všem svinstvu na této planetě ?
Patto: Nikdy jsem nepsal žádný hovno pro APPÄRATUS. Armsvet vždycky dostane nápad, myšlenku a tu napíše. A tak můžu říct, že texty jsou více hlavních tématech v životě, dokonce jednou měl Armsvet psát o špatný posteli, je to OK???? hahahaha.
9. Plány do budoucna?
Patto: Doufáme, že brzo bude další nový 7ep (500 kopií) a ne další ručně číslovaný limity, to je špatný. Lidi nás nenávidí kvůli těmhle ručně číslovaným edicím. Směřujeme hraní na Bangkok, Filipíny a Austrálii. Evropa je další skvělý místo - se skvělou scénou co přijde na řadu, ale ne nyní....
10. Jak se daří kapelám v Malajsii ? Co pro vás znamená hrát v kapele ?
Patto: Hraní v kapele pro mě znamená opravdu hodně. Vedle APPÄRATUS jsem hrál v dalších kapelách a měl jsem několik skupin za poslední roky. Hrát v kapele je to co máš rád ceníš si hudby jakou ty sám produkuješ a dobrý skladby jsou oceněný od lidí a lidi se o nich dozví a vedle toho se setkáš s mnoha novými přáteli...
11. Znáte české kapely, labely, apod. ?
Patto: Jo, znám několik skvělých kapel od vás jako SEE YOU IN HELL, GRIDE, MRTVÁ BUDOUCNOST, DREAD 101, NEEDFUL THINGS, GUIDED CRADLE, FESTA DESPERATO, INGROWING a mnoho dalších. A labely jako Insane Society a Obscene jsou nejvíce proslulý.
12. Můžeš prozradit nějakou specialitu z malajsisjké kuchyně ?
Patto: Nejslavnější je Nasi lemak, Roti canai, Nasi kandar, Teh tarik, Soto, Mee rebus, Satay, Rojak, je tu toho hodně. Jen uvolni svou mysl a žaludek, až tu budeš. Hahahaha.
13. Co tě poslední dobou nejvíce naštvalo ?
Patto: Když slyšíte něco špatnýho o vaší kapele. Lidi mluví hovna za vašimi zády, ale pěkně se tváří když s vámi mluví z očí do očí. Tak to jsou sračky!!! Znova se omlouvám za tenhle rozhovor, že jsem ho dodal tak pozdě. Sorry chlape.
14. Existuje v Malajsii výrobna vinylů ? Je finančně náročné vydat u vás vinyl ? Můžeš napsat adresu na tuto výrobnu a na kolik vyjde cca 500ks 7ep bez obalu ?
Patto: V Malajsii nyní není žádná lisovna vinylů. Zavřeli ji před více jak 15 lety a za další rok či dva zastaví i výrobu kazet. To je strašný!!! Podnikatelé v Malajsii vždycky hledaly business s rychle vydělanýma penězma. Nemaj rádi speciální a unikátní věci, kerý dělaj jen obyčejnej obchod. Obvykle jen doufáme, že nějaký zahraniční label bude moct vydat náš materiál.
15. Dík za rozhovor, pokud chceš něco říct tak máš možnost.
Patto: Díky ještě jednou za tvou trpělivost !!! Už máme album Hardcore religion na CD. Prosím, kontaktujete nás o více informací na Apparatus_asfukk@yahoo.se / myspace.com/apparatusassfukk

[ Top ]


*****************************************************************************************************


S.U.S.U.

STAND UP - SPEAK UP! nebo chcete-li S.U.S.U. Jižní Čechy, konkrétně České Budějovice. V tomto krajském městě se pohybuje pár chodících legend a jednou z nich je Dědek. Můžete ho znát např. z působení v GRIDE, S.O.S. nebo ve stále fungující, dnes již kultovní kapele P.B.J.P. S Dědkem jsem spáchal rozhovor (původně měl odpovídat každý člen), ve stejný čas, aniž bych to věděl, jako periferia.cz. Dědek se snažil formulovat odpovědi trochu jinak, ale než vyjde toto číslo, bude rozhovor na periferia.cz zapomenut a opakování je... (dosaď si sám). Rozhovor je zaměřen jen na S.U.S.U. a plán, udělat rozhovor právě se S.U.S.U., byl započat už při realizaci kompilačních LPs Posloucháte Jižní Čechy (konkrétně numera 3). A pravý okamžik k odeslání otázek nastal po vydání druhého dema. S.U.S.U. od první chvíli představují nejen pro Jižní Čechy čerstvý vítr na hardcore scéně. Stylem, kterým se prezentují, zaskočí mladou generaci, ale tu starší mile překvapí. Druhým demem se posunuly do velkých experimentů a jejich fůze hardcore, jazzu a dalších už jen okrajově ukouslých stylů, provětrá zbylé fans. Vydrží ti nejsilnější. Použijeme-li jména jako SPAZZ, NEGATIVE APPROACH, LA SCREWL a vezmeme z těchto kapel to nejpodivnější, tak právě S.U.S.U. z těchto podivných drobků hardcore staví velice zajímavý a časem ještě neotřelý skladby.

Seskupení nesoucí název "Stand Up, Speak Up!" vzniklo v lednu 2009. Po krátké době hledání a malé technické rošádě jsme měli nějaký materiál nazkoušený, takže nebyl problém, aby náš ensémbl začal šlapat tak jako dobře promazaný stroj a znovu se roztočila kola tvůrčího procesu - mlýn začal znovu klapat. Výsledky tohoto našeho snažení byly posléze navěky Věků zaznamenány v prosinci 2009, kde jinde, než v jihočeském Hellsoundu. Toto naše amatérské hudební dílko zde stvořené, kterému zřejmě bylo předurčeno, aby se zrodilo v těžkých porodních bolestech a křečích a po všech těch ranách Osudu se nakonec zove S kudlou v zádech!


1) Máte nahrané druhé demo "Bez perspektivy". Stále na něm makáte nebo už je k dostání? Opět se nahrávalo v Hellsoundu a to přesně rok po prvním nahrávání dema "S kudlou v zádech". Tím nahrávací proces skončil nebo se uchylujete k následnému masteringu, jak tomu je poslední dobou zvykem? Pověz něco kolem nahrávání. A je mezi oběmi demy znatelný rozdíl?
V současný době tj. polovina dubna 2011 práce na "Perspektivě" finišují. Počítáme, že v květnu by mělo být venku. Vytváříme si totiž multidisk. Samozřejmě, že jsme využili možnosti masteringu. Dali jsme si měsíc odstupu od studia aby si uši odpočli a hanba nás mohla začít fackovat. Je to možnost jak nahrávku ještě poopravit, protože ne všechno se dá v té euforii dost dobře uhlídat. Takže jsme se k Jeníkovi vraceli s poznámkami typu: …. ne a ne to radši nebudeme prozrazovat jaký jsme to neumětelové ha ha..... třikrát klobouk dolů za jeho trpělivost. Do studia jsme se těšili, protože ještě před ním přišlo období zabijaček! Rozuměj tomu tak, že chlapci se slzou v oku rozbili prasátka a nakoupili nový cajky. Takže by to na nahrávce mělo být znát. Jinak bylo spousta srandy kolem. Poly vzal sebou nakládaný Habanera a další jeho pekelně ostré delikatesy, takže večer jsme se pěkně rozohnili no a ty rána nemá snad cenu ani komentovat. Zasvěcení ví o čem je řeč. Jestli je mezi "Kudlou" a "Perspektivou" rozdíl musí posoudit jiní. My doufáme, že ano. Ubrali jsme na rychlosti, přidali na melodice, začali brát hodiny zpěvu. Někdo se dokonce ostříhal. Skladby kolem čtyř minut a víc. Ať žije Metallica! To se přeci musí někde projevit. Nech se překvapit.
2) Druhého dema se už zúčastnila Čivava. Podílela se na všech skladbách? A bylo nezbytné nahrávat znova několik skladeb z prvního dema? Jak jste se vůbec s Čivavou našli? Demo obsahuje cover verzi, hm, nevím, zda to teď prozradit, ve které jsou kecy z nahrávání, hlavně na závěr jak se Hasman hlásí s chybou, bomba a doufám, že to nesestříháte.
Čivava se samozřejmě podílela na všech skladbách ať už s nástrojem nebo pěkně naštvaná u mikrofonu. Z prvního dema jsme předělali jen 4 skladby, kterým to prospělo. Pravda. Trochu jsme tím účelově druhý demo nastavili. Jak jsme našli Čivavu? My jí nehledali. Prostě slyšela první demo to jí zaujalo a bylo to. Navíc s jejím příchodem nás zaujala možnost využití příčné flétny jako maskovacího prostředku k odvedení pozornosti od případných hráčských chyb tzv. "Koprfíldův efekt". Stále se učíme jak flétnu co nejlépe na zvučit. Zatím však marně, ale pevně věříme, že jednou budem dál! Jinak tě můžu uklidnit, že cover co jsi slyšel byla jeho konečná verze. Tam už se nic střihat nebude.
3) Dědku, vím, že jsi iniciátorem všeho kolem S.U.S.U., dáváš dohromady muziku. Veškerou? Pereš to přes počítačový program v jakýchsi notách. Bylo tomu tak od začátku nebo jsi tenhle způsob skládání zavedl až po příchodu Čivavy, která požaduje noty?
Ty nám chceš nakukovat pod pokličku uličníku jeden! Dávám dohromady muziku. Dá se říct, že veškerou. Ale výsledek je třeba chápat jako naše kolektivní dílo, protože stejně každý nakonec musí přispět svým dílem! Navíc my i ty naše nejstarší skladby v průběhu doby stále vylepšujeme. Kluci na sobě neustále makají. Pro urychlení, zjednodušení a hlavně pro využití času jsme začali pracovat s notami. Přišel s tím Ajeťák a mě nezbejvalo než se to naučit. Do té doby jsme pracovali systémem já to klukům předehrál a oni se to naučili. Najeli jsme na to, protože ne vždy zkoušíme všichni. A zkus potom zahrát po 14 dnech něco co jsi slyšel jednou, dvakrát. Navíc tím pádem můžeš zkoušet doma sám. Čímž se despotovi dostala do ruky smrtící zbraň! Eliminovala se tím možnost odpovídat na otázku : "Proč to ještě neumíš?". Odpovědí: "Já to zapomněl!" I když vyskytli se i případy typu: "Já neměl čas!" Což je vůbec nejhorší možná odpověď! A není nic jednoduššího než zkontrolovat datum odeslání pošty. Potom však s hrůzou sledujíc jak hlavu opouštějí poslední zbytky mých vlasů a pod fousy si tiše mrmlajíce: "Já už se na to vyseru!". "Taková nezodpovědnost!". Čivava si v notách zcela jistě čte před spaním jako v knížce. Léta klasického vzdělání jsou určitě znát. A nám to usnadňuje všem práci i čas, protože jsme si za tu dobu na tenhle styl práce zvykly. Ale nejdéle stále trvá než to přepíšu do těch not. To je pro mě vždycky porod.
4) Podle toho usuzuji, že máš hudební vzdělání. U mě nota končí nějakými klikiháky na několika řádcích co jsou hodně blízko sebe. Co zbytek v kapele, zřejmě jim to nedělá žádné starosti, když jim doneseš na zkoušku hotový songy v notách se slovy "tady to máte, naučte se to a příště to hrajeme"...
Žádný vzdělání v tomhle směru nemám a jsem v tomhle samouk zaškolenej od Ajeťáka. Když něčemu nerozumím nebo mám potom v zápisu chyby tak zasahuje Ajeťák odbornou radou a opravou. Stále totiž platí pořekadlo: "Líná huba holý neštěstí". A "Žádný učený z nebe nespadl". Přesto nám trvá pěknou dobu než je nová věc hotová a nazkoušená. Inu amatéři. Vzhledem k věku už je to pro nás všechny vlastně taková forma boje proti zakrnění mozkových buněk a úporná snaha oddálit nástup Alzheimera na co možná nejpozdější dobu. Tak nějak až do doby nástupu druhého dětství.
5) Proč jste si vybrali STAND UP SPEAK UP za název kapely? Víš o fotbalové iniciativě proti rasismu na fotbalových hřištích stejného jména?
Tak vybírali jsme z několika názvů a tenhle prošel. Je takovej netradiční a zároveň údernej! O fotbalový iniciativě samozřejmě vím, protože díky ní se mi vryl do paměti. Kdysi před drahně lety zpět jsme totiž seděli s Hádesem v hospo na pivu a zrovna tam šel v bedně fotbal a tahle iniciativa akorát začínala. Jsme tam trochu mudrovali až padlo to památné: " To by byl dobrej název pro kapelu!". Po pár letech se to potom hodilo.
6) Kolem S.U.S.U. je další zajímavost. Tou je tajemný jméno / nick každého z vás. Dokonce jakousi přesmyčku jste použily i na prvním demu, konkrétně u skladby s názvem "Na odér óda". Další zajímavostí je důmyslně propracované logo, přestože je jednoduché. Chtěl bych se zeptat, zda tě zajímají nejrůznější záhady, úkazy..., ale asi je to blbost, co? Každopádně logo S.U.S.U. je skutečně povedená práce, mám rád pyramidy.
Jsou to jen naše přezdívky. Proč používat civilní jména, že jo? Navíc v kapele se sešli hned tři uličníci se stejným jménem. A ty naše přezdívky se s námi táhnou už pěknou řádku let. Slovní hříčky nás prostě baví. A kdo slyšel "Naodéródu" tak ví, že jsou tam vlastně dvě. Díky za pochvalu našeho loga. V jednoduchosti je přeci síla. Tak tajemno asi zajímá každého ne? Kdo tvrdí, že ne tak lže! Je mnoho, příliš mnoho nevysvětlených věcí. V poslední době prý přibývá exorcistů. Proč? Už jsme přežili několik zaručených konců světa. To jsou věci, který stojí za větší zájem ne? Trocha humoru na odlehčení. Ještě štěstí, že žijeme v době kdy náš spánek, klid a bezpečí mají na starost hrdinové jako MacGyver a Jack O'Neil a další borci, protože se mi hned líp usíná. Ať žije švýcarský armádní nůž! Jsem fanda Stargate - díky tomu se člověk dostane k Egyptské mytologii. Chápu to jako záslužný počin. Jinak mě se pyramidy taky líbí je o nich spousta zajímavého čtení. Hlavně to borci nedokážou do dneška pořádně vysvětlit. Ale stavět bych je nechtěl. Nemám horko rád.
7) STAND UP SPEAK UP je mladá kapela, ale členové zas tak mladí nejsou, kromě Čivavy. Navíc každý z vás má za sebou účinkování v různých souborech. Mohli by jste se rozpovídat, v čem všem jste už řádili a co která kapela vám dala, čím vás učarovala ?
Tak v téhle otázce tě zklameme, protože už od začátku vzniku jsme si řekli, že S.U.S.U.! je pro nás bod nula. Každý z nás prošel během té spousty let několika kapelami. Každý z nás se díky tomu posunul někam dál. Rozhodně to všechno byli pro každého z nás přínosné okamžiky na které se nezapomíná.. Díky všem, kteří s námi měli trpělivost a za společně prožité chvíle, které si určitě každý z nás bude pamatovat do konce svého bytí.Vyjmenovávat je všechny, ale nebudeme. Navíc v poslední době se nám tak trochu rozmohla móda - ex. Nechtěli by jsme se zařadit po boku všech těch -ex. Je zajímavý sledovat kolik těch - ex někteří jedinci mají za svým jménem. Proč asi? Naši odpověď na-ex najdeš na druhým demu.
8) Hráli jste zatím jen pár koncertů ? Jak jste s nimi spokojeni a co obecenstvo? Přeci jenom jste rozjeli styl, který se to sakra dlouho nehrál, spíš moc neposlouchal a hlavně po příchody Čivavy je váš ansábl dost odlišný od nespočtu crustových a punkových kapel. A jak bylo v Brně, kde publikum je dost crustové?
S koncerty jsme spokojeni. Reakce obecenstva musíme přiznat byli a jsou smíšené. Ten zatím poslední co spáchali chlapci s RESORT v Táboře "U lva" byl naprosto parádní. Mohutnej moshpit. Jak jsi napsal přeci jenom hrajeme trochu odlišný styl než se tady hraje. Doufáme, že do budoucna se to zlepší. Chceme si jít svojí vlastní cestou a věříme, že čas ukáže, že jsme se vydali tím správným směrem. Co se týče Brna děkujeme SEE YOU IN HELL za pozvání. My jsem si akci užili a chceme věřit, že se nám podařilo oslovit i lidi podle jejich reakcí dole pod pódiem. Jinak jak to tam mají chlapci zorganizovaný a všechny ty dobroty kolem naprostá paráda. Pokud nám to bude někdy v budoucnu opět umožněno rádi se vrátíme už jenom pro tu atmosféru a skvělý lidi kolem.
9) Texty jsou také jen tvoje zásluha nebo se občas někdo zapojí? Mimochodem, texty se mi líbí. Nevím, jestli jsem se někdy pustil do křížku s touhle scénou kvůli textům, ale drtivá většina textů mi je docela u prdele, protože jim nerozumím vůbec nebo jsou tak dojebaný, že si pod tím můžu představit cokoliv, což mě nezajímá, když chci znát postoj kapely. A jelikož lidí co neumí psát k věci (nic proti nim nemám) je spousta, oceňuji komentáře k textům. Na webových stránkách máte další netradiční věc a tou je použití obrázků / fotek / koláží k jednotlivým textům. Občas se můžeme setkat na albech v bookletu s tímto fenoménem, ale na webu to vidím poprvé. Mám z toho radost, protože je to jakási obrázková "pomůcka / nápověda" k textům.
Díky.Tak je to asi tím, že s tím mám za ty léta největší zkušenosti. V poště mám stále ještě text od Čivavy na kterým jsem ještě nezapracoval. Ale já nezapomínám! Snažím se psát jednoduše a přímočaře. Polopaticky bych řekl. Takový ty rádoby intelektuální záležitosti mi taky moc nesedí. Asi s tím mají někteří lidé problém říci rovnou na přímo co si o věci myslí ať už je jejich názor jakýkoli. Zřejmě si ho neumí obhájit...co? To je vůbec problém téhle doby. Doba se mění a s ní by se měli měnit i mnohdy notně přežité názory. Schovávat se za texty, které nechápe leckdy nikdo jiný kromě autora …Hmm, hmm. Na čem jedou? Připomíná mi to pohádku Císařovi nové šaty. Čím větší napsanej nesmysl (čti intelektuální záležitost)… škoda slov. Sám začínám nabývat dojmu, že se nám zase vrací doba nedávno minulá kdy bylo nežádoucí mít vlastní názor na věc. Hlavně nevyčnívat! Hlavně nevyčnívat! Hold to před lety takhle někdo z moudrých nalajnoval tak proč vybočovat, že? Každý mu se přeci líbí něco jiného! No ne? Obrázky a koláže a vůbec práce na webu to je Polyho zásluha. Velký dík za naši propagaci. Hodně o tom všem v kapele diskutujeme a snažíme se aby jsme do dění okolo byli zapojeni všichni. Ty tzv. obrázkový pomůcky jsou dobrý a občas se zadaří i přidat něco hodně zajímavého k pousmání co s textem koresponduje. Třeba takovej Anální alpinista je dost trefnej ne? Já řval smíchy, když jsem to viděl poprvé. Jsme rádi, že se ti líbí a snad i dalším, kteří občas zabrousí na naše stránky www.standupspeakup.cz
10) Možná je předčasné se bavit o dalším vývoji kapely a chystaných plánech, ale nedá mi to a proto se ptám, plánujete, kuchtíte a vymýšlíte...?
Tak teď trochu odpočineme a nabereme sílu před dalším úderem. Věříme, že druhý demo opět zaujme a bude mít mezi lidmi ohlas. Zaslouží si to. Je na něm odvedeno spousty práce nejen z naší strany, ale i od našich přátel, kteří nám pomáhali s celou jeho realizací od obalu, prací na multidisku, Hellsoundu atd.... Třeba se někdo konečně ozve s nabídkou na nějakou spolupráci. Vzhledem k tomu, že jsme snad již prošli obdobím dětských nemocí a známe se všichni pěknejch pár let...tak snad nám to vydrží. Takže budeme moc plánovat, kuchtit a vymýšlet. Člověk však nikdy neví co pro nás Osud chystá a kterými cestami se bude muset člověk dát.
11) Díky za váš čas a za rozhovor.
Není zač naopak my děkujeme tobě za to, že jsme od tebe dostali možnost vyblít svoje moudra na stránkách Noise masteru. Dále nesmíme zapomenut poděkovat za příležitost zúčastnit se a tím pádem zvěčnit a někteří z nás nejen jednou vzhledem k tomu, že jsme těch kapel prošli víc na tvých mapujících a záslužných kompilačkách " Posloucháte Jižní Čechy". Klobouk třikrát dolů. Doufáme, že naše mnoholeté přátelství nám vydrží ještě dostatečně dost dlouho na to abychom se mohli někdy v čase budoucím jako kapely sejít na nějakém společném nosiči. Čím bude větší tím lepší! Nakonec ti takhle na dálku (snad jsme první kdo ti přeje touto formou prostřednictvím stránek tvého zinu) mohutně třeseme ploutví k radostné rodinné a životní události, která na tebe letos čeká. Ať vám to všechno dobře dopadne.Těšíme se na vás 4.června v Záboří chlapci. Měj te se fajne!
Z Českých Budějovic (kde by chtěl žít každý) tě dne 19.4.2011 zdraví Stand Up Speak Up! info@standupspeakup.cz (Ra(Dě)dek) / www.standupspeakup.cz

[ Top ]


*****************************************************************************************************


KAOSQUAD

Je libo českou odpověď na ranný CARCASS ? Je libo další odpověď z Jižních Čech ? Písek už znáte, Strakonice taky a nyní je čas poznat Blatnou. KAOSQUAD...

.....Jak se stalo nikdo nevííí..... Vykonavači trestu hrající typický Bigboš ve složení 3 magorů: Seminal Vampire - vox / basstard / alkohol, Maggots Man - vox / guttar / likéry a Borec Machr - škopky / narkotika

KAOSQUAD jede jak namazanej stroj, však technici jsou namazaní furt. Skvělej zvuk, nejen na nahrávce, ale i live vystoupení zabíjí. Zábava, ta ztracená věc na spousta koncertech v undergroundu. KAOSQUAD je zde...


1) Včerejší koncert v Pí klubu (Písek) byl jedním slovem skvělej. Navíc show (převleky a host přizvanej na cover), super. Jsou všechny vaše koncerty podobný nebo tenhle byl v něčem výjimečnej? Jste teprve v začátcích, ale snad docela často koncertujete (máte naplánovaný koncerty). Jde většinou o akce jako náhrada za rozpadlý spolek MURUROA?
Alesh: No to teda byl, vypili sme se jak hovada, ale tím tenhle koncert výjimečnej nebyl, spíš naopak. Ty převleky byla jen prdel, první koncert v Písku, tak sme to pojali trošku alko-thrashersky. No a tím pádem tam nesměl chybět ten Žrout haha. Na nějaký akce sme se nacpali jako náhrada za Mururou, ale lidi nás zvou i normálně. Jinak tě musím opravit, Mururoa se nerozpadla, ale nějakou dobu po odchodu kytaristy Radka hybernovala. Teď už kytaristu máme, Pepu, kterej působí ještě v písecké metalcore partičce 5 Symbols. Po pár zkouškách to vypadá hodně slibně a v srpnu bysme měli dát první koncert v nové sestavě ve Štěkni.
Kozel: Jsem potěšen že se líbilo! Jak už říkal Aleš, bylo to speciální vystoupení pro prdel. Jinak rumy popíjíme samozřejmě i během normálních koncertů = úplně nejlepší je vypít se jak hovado, aby si člověk pak nepamatovatoval co všechno zkurvyl! Smích Místo Mururoa jsme ze začátku pár koncertů daly.Teď se to docela rozjelo a na léto máme naplánovanejch asi 5 fesťáků.
Víťan: Ty vole fakt dík. Další rumovej a hlavně Alešovo hvězdný večer! Koncerty má pod parou Kozel s Alešem, ale mohlo by to být přece jen veselejší, spíš jsme pro něj jen náhradníci :), ale ne vždycky.
2) Zahráli jste cover od ALKEHOLU se Žroutem u mikrofonu. Máte v zásobě další převzatý skladby a hrajete je naživo, případně nahrály jste je? A čí byl nápad, používat převleky (no, hlavně teda Aleš, si teda myslím, aby vás dohnal s hárem, že?).
Víťan: V repertoáru jsme měli už ,,Pyosisified,, od anglické vzdechliny a ,,Boneyard,, od amíků IMPETIGO. Ani jeden z nich jsme nenahráli, nápad to byl samozřejmě Aleše. On se tak rád ukazuje.
Kozel: Jak jsme říkali převleky byly pro prdel…
3) Nedávno jste se vrátili od Honzi z Hellsoundu. Tak povězte co jste nahráli, ty věci kolem a kolem.... Co s nahrávkou plánujete udělat a měli jste předtím už něco nahraného?
Kozel: Co ti mám povídat prostě absolutní spokojenost… 14 minut 11 vypalovaček, perfektní zvuk a to vše za mrzký prachy. Kdo zná Hellsound tak ví o čem mluvím.
Víťan: Máme za sebou první zkušenost s nahráváním (teda až na Aleše) což je skvělý, takže už víme jak to funguje. Příště budem snad připravenější - neustále rozlazená kytara (i když v našem případě to je asi jedno), nehotový texty (i když v našem...) atd. A k tomu se Honzovi začal srát disk, takže neměl trpělivost jen s náma. Nakonec se počítač umoudřil a všechno se stihlo akorát včas! Honza je opravdový mistr, zvuk je fakt luxusní takže bych mu chtěl za celý ,,bend,, moc poděkovat. Dobrý by bylo s někým splitko, ale nakonec z toho bude asi hovno, protože na všechno serem. Je to fakt škoda, chtělo by to někoho, kdo by se o takový věci staral. My se staráme jen o to kam se dneska půjdem vypít:)
4) Ve vaší muzice se odráží to nejlepší z grindcore a death metalu. Vzniklo z toho skvělý spojení, pro spoustu lidí evokující ranný CARCASS. Jak vy byste popsali vaší muziku?
Alesh: Oldschoolchaos
Kozel: Tak nějak!
Víťan: Jo kurva dík! A naše muzika? Hmm... Typický big beat!
5) Texty, jsou nějaké? Co ty proslovy v němčině před skladbami, maj nějaký význam nebo je to slátanina slov dohromady?
Víťan: Tys nám nerozuměl:)? Jo texty máme. To by bylo v kundě kdyby nebyly né? I když tomu fakt nikdo nerozumí.
Kozel: Texty samozřejmě jsou. Muzika bez dobrýho textu stojí přece za hovno! I když vlastně kolikrát když slyšíš texty prezentované těma báječnýma lidma a jejich kapelama co se na tebe valí z rádia a televize, tak si kolikrát říkám, že takováhle slátanina sraček snad ani dohromady dát nejde! Jinak ty moje vejšplechty před skladbama význam měly, slátanina to nebyla. Pojali jsme to opět z prdele, normálně mě (polsky, maďarsky, finsky a německy) během koncertu mluvit neuslyšíš. Smích
6) Pocházíte kromě Aleše z Blatné. Daří se tam aspoň trochu undergroundu? Možnost si tam zahrát, jaké tam působí kapely a jakou máte na Blatné situaci s náckama ?
Víťan: Tak v Blatný je to úplně v prdeli! Jediný existující klub pro underground zrušili a předělali jej na supr taneční klubík pro náctiletý... prý tam stejně nikdo nechodí. Tak je to všude! A s kapelama v našim stylu je to tu bída, myslím. S náckama je to naštěstí v pohodě, sem by nezapadli!
Kozel: I když se má znovu dát do provozu hospoda u Lva, kde se dříve odehrávali kultovní jak metalový tak punkovoharcorový koncerty. Kdo tam někdy byl tak na to určitě nikdy nemohl zapomenout. Strop je totiž zavěšenej na řetězech a když se rozjel pořádnej mosh nebo pogo tak se rozhoupal! Smích Jinak náckové tady fakt nejsou, občas se tu nějakej ukázal, ale rychle zase zmizel. To víš, když pořád dostáváš do držky. Tady jim fakt pšenka nekvete.
7) Blatná je vyhlášená rybářstvím. Co dalšího by se dalo doporučit případným zájemcům, navštívit Blatnou a okolí. (nemyslím jen hospody...). A když jsem ty hospody nakousnul, jste vášnivými pijany?
Víťan: A pitím! Tak v Blatný se nedá dělat nic jinýho než chlastat. Vášnivými pijany? Já nevím jak u vás? Ale pokud to znamená, že seš permanentně na sračku, ta odpověď bude nejspíš kladná:), no když se to sejde tak se to sesype! Nepohrdnu denní sklenkou. A když dorazí výplata jéé... tak je v tu ránu pryč! A pak se zbytek měsíce jede na sekáč (skoro)! a pro návštěvníky: určitě bych doporučil jedovou chýši Bálu (,,Kiosek,, u rybníku Pustý, kdo neviděl neuvěří!, tady ti stačí tak 150kč (!) a máš zajištěnou vopici na pár dní:-) Dále Blatenský zámek s nádherným parkem a v okolí? Vesnice Mačkov!!! No comment. Jo a ,,pár,, kiláků od nás je Šumava:), fakt krásný místo!
Kozel: Tys nás neviděl jak jsme dopadli po koncertě??? No s tim pitím je to tak nějak. V Blatný totiž vychází na cca 200 obyvatel 1 hospoda. Když si vezmeš že samotná Blatná má tak 5 500 obyvatel tak to celkem jde. Jinak nejkultovnější je samozřejmě multikulturní stánek s koupalištěm u Karla "Bály", který teď prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Protože regály a podlahy už nemohly vydržet ten nápor kvalitních lihovin. Né nadarmo tam má ceduli "Karel nám hodně pomáhá". I když z tou pomocí to občas pokulhává. Když se nám tu přehnala v roce 2002 povodeň a ztrhla most, který je tak 100 metrů od této chýše, byla tehdy docela zima. Vojáci kteří přijely stavět ponton tak vyrazili ke Karlovi a nějakej odvážlivec objednal silnější grogy. Což byla docela opovážlivost. Most pak museli dostavět až druhej den. To víš, jeho "čaje" jsou zrádný! Smích Jinak jak říkal Víťan, máme tady krásnej zámek s parkem kde volně pobíhá stádo daňků a kteří ti žerou přímo z ruky. Jinak pro fandy cyklisty a turistiky je tu v okolí spousta míst kam stojí za to vyrazit např. spousta tvrzí v okolí, Vyklan (na kterým zkoušely pokusy jak pohybovali se sochama na Velikonočních ostrovech), Čertovy náramky, nádherný rybníky, atd.
Alesh: Sice nejsem z Blatný, ale rozhodně bych doporučil návštěvu zdejšího krematoria!
8) Aleš působil (snad ještě působit bude) v MURUROA a co vy dvá, hrajete ještě v jiných kapelách? Hráli jste před KAOSQUAD hudbu nebo jak jste se vlastně dostali ke hraní? Dle triček jste zarputilý metalisti. Pustíte si i jinou muziku?
Kozel: Samozřejmě, skoro všechno co má příponu core. Jinak teď ještě hráju ze Strakonickejma BEHIND THE CEMETARY WALL.
Víťan: To víš, jako fandové starýho treše a deathu jsem před KAOSQUAD hrál já s Kozlem a dvěma týpkama (další gutara a škopky) kavry od SODOM, SEPULTURY, DEATH, apod. Pracovní název byl PYOSEMIA, ale měli jsme i vlastní věci. Dokonce máme starý nahrávky (rok asi 2004) ještě s imaginárním bubeníkem (automatem), fakt peklo! V tom už se začal rýsovat grind. Jenže jak už to všude bývá vyhodili nás ze zkušebny (svině!) a široko daleko samozřejmě žádná jiná k sehnání a navíc nás chytla v tu dobu docela slušná slina! Na muziku jsme tak nějak srali a ve volným čase se věnovali spíš popíjení, to je 5 let zpátky. Neřekl bych, že jsem zarputilý metalista, jasně treš a grind bude vždycky na prvním místě, ale rád si poslechnu starý hardcore, trashcore, crossover, hardcore punk, starý STOOGES, SABBATHy, i novější EXPLOITED.
9) Co vlastně znamená KAOSQUAD? To slovo se mě snaží říct, že z něj poleze finský hardcore či švédský crust.
Kozel: Je to složenina dvou slov. Nechám vás si s tím trochu lámat hlavu. Zkuste přijít na to, kterejch. Jinak finsky mi to moc nepříde, to by tam muselo bejt přehlasovaný ö, ne? Smích
10) Díky za odpovědi, chcete-li, závěr je váš.
Kozel: Podporujte underground, choďte na koncerty a poslouchejte vinyly!!! Mosh
Víťan: Máme za sebou náš první rozhovor!!!! Už jsme slavný!!!? Netušil sem, že to dotáhnem tak daleko, neuvěřitelný!!!!:))) Néé teď vážně, chtěl bych ti moc poděkovat za poskytnutý rozhovor. Díky všem našim fandům (jestli nějaký jsou:), lidem a kapelám co nás zvou na koncerty, fakt si toho vážíme. Choďte na koncerty, treš!!! Snad si to někdo přečte! http://bandzone.cz/kaosquad kaosquad@email.cz

[ Top ]


*****************************************************************************************************


CRUSH THE SILENCE Records

Nedávno vyšla zásadní nahrávka kultovní kapely PATHOLOGIST na 12" černém vinylu, o který se postaral mladý, rozjíždějící se mezinárodní label CRUSH THE SILENCE (a chystá se, teď už je to venku - split flexi 7" AGATHOCLES / SELF DECONSTRUCTION), ve kterém je zapojen Pavel Ďuriš. Pro někoho kontroverzní postava, pro někoho dlouholetý kamarád, snad by se dalo říci i bohém ulic, squater a věčný cestovatel. Těch přízvisek by se našlo ještě povícero. Tak jsem se rozhodl poslat pár otázek do BCN a překvapivě se mi dostalo rychlé odpovědi, na mé otázky. V nich jsme nakonec zabrousili i do vzpomínek na PISSED CUNT, ale už dost keců, vzhůru do rozhovoru.


1) Čau Pavle, takže jak je po víkendu? Furt ti je blbě? Nedávno ses dal do kopy s dalšími hudebními příznivci (jedna z nich je tvá přítelkyně nebo dokonce žena) a založili jste vinylový label. Je a bude zaměřen pouze na vinyly? Co vás vedlo k založení labelu? Jste mezinárodní label, protože každý pochází odjinud, že? Pověz teda vše kolem labelu.
Ahoj Šakal, ty stará školo! Teď už v pohodě, celý den jsem zvracel, voda-grc, voda-grc... zábavné. Někdy to hold přetáhnu. Musím si dávat víc bacha. Jo má přítelkyně Jessie v tom má prsty, ještě je v tom namočený jeden dlouholetý kámoš Fran. Trefils to, budeme vydávat jen vinylové věci. A co nás vedlo k založení? Určitě dlouholetá láska spojená s tvrdou hudbou. Něco o nás, tak Jessie je Angličanka a Fran pochází z Venezuely. Oba jsou ostřílenými cestovateli a milovníky drtivého jádra. Má maličkost se narodila v Ostravě (přenádherné město, kdo nebyl, musí tak učinit, haha)
2) Prvním titulem bylo vydání kultovních PATHOLOGIST. Pár lidí nadávalo na rozpixelovaný obal. Proč jste si s tím chvilku nepohráli, aby výsledek byl lepší? Proč a kdo specielně si vybral zrovna tuhle ostravskou partičku do vydavatelského plánu? Předpokládám, že ty máš v labelu hlavní slovo.
Jo, máš pravdu, trochu to je zpixlované, ono to zmrvili ve Francii, není to ale zas až také hrozné. Každopádně touhle deskou jsme už udělali pár lidem radost. PATHOLOGIST jsme chtěli s Franem hodit na 12'' už dávno, protože je to Český kult a hlavně dobrá muzika. Nahodil sem nápad udělat PATHOLOGISTům tribut 12'' ve spolupráci s více labelama, takže pokud někdo máte zájem, pošlete jednu kover verzi a logo vaší kapely na můj email: grindcorizer@hotmail.com. Slovo v Crush The Silence Records máme všichni stejné.
3) Již brzo a až tohle budou číst čtenáři N.M., tak bude venku split 7" AG / SELF DECONSTRUCTION a to jen ve 250 kopiích na flexi formátu. Ten flexi formát byl nápad labelu? Split bylo na doporučení labelu nebo ze stran kapel? Na co se můžeme od této nahrávky těšit?
No tak s flexi nápadem jsem přišel já, AGATHOCLES byla jasná volba, všichni tři jsme do téhle sebranky hudebně zamilovaní již dlouho tekoucí léta. Napsal jsem Janovi a on to hned odklep. AGATHOCLES pravděpodobně pošlou songy, které nahráli ve studiu v Japonsku a nebo živák někde z tama. Necháme se překvapit, každým dnem by nám mělo do schránky přistát jejich cédlo právě s materiálem pro toto flexi. Japonci SELF DECONSTRUCTION budou pro tento split nahrávat nové songy. Prozatím mají na svědomí jen jedno demo. Mladá to partička. Oslovil jsem japonské drtiče BROB, ale se neozvali, tak jsem dal na Janův typ a oni na to kývli. Jessie i Fran souhlasili, no a jízda je našlápnuta.
4) Vím, že máte další plány a jestli to dobře dopadne, bude to bomba. Chcete se o plány podělit se čtenáři N.M. ? Nebo aspoň naznačit.. Podle čeho vybíráte kapely?
Plány jistě nějaké jsou, ale nechte se překvapit. Ono z těch tolika kapel co ve světě hrajou, je co si vybrat. Určitě se v budoucnu nebudeme bránit ve spolupráci s jinými labely. Nějaká kritéria dle čeho vybírat bandy, nemáme.
5) Zařizujete si kompletní press a tisk obalů sami nebo to přenecháváte společnostem, který se tím zabývají a vy jen dodáte podklady a peníze..
U PATHOLOGIST všechno dělala Francie, flexi se bude dělat v USA a obaly budeme tisknout my tady v Barceloně.
6) Jak to myslíš, Francie? Zařizoval to nějaký Francouz jako kámoš nebo člověk / firma, která se zabejvá zařizováním lisováním vinylů? Myslím tím prostředníka jako je např. Pirate Press… A jaká je s nimi spolupráce?
Dělal to týpek /frantík/ z Ipressyourrecord.com který žije tady v Barceloně, udělal master a pak to posílal do fabriky do Francie, jeho kontakt. Reverse mastering to má na svědomí. Toho týpka z Ipress... mi doporučil Kortat co to mrdá v TOTALICKERS, VIOLENT HEADACHE, DISUNDEAD. Pravděpodobně využijeme jeho služby i do budoucna.
7) S labelem je většinou spojená distribuce, a to většinou jako nutné zlo. Jak jste na tom vy? Daří se vám prodávat nebo se uchylujete k výměnám a to buď jen pro svoje potřeby = do sbírky nebo rozbíháte distro? Pokud máte distro, chcete si udržet v distru jen určitý styl nebo je vám to jedno?
To je fakt, máš pravdu, my ale distro nevedeme (alespoň prozatím). Možná v budoucnu. Jessie má třeba auto, ale nemá řidičák, tak pak by to bylo lepší, jezdit po koncertech / festivalech v autě.
8) Label funguje krátce, přesto, internetová prezentace je všude, od BZ, po myshit... Máte už např. domluvené pravidelné distributory po světě nebo si vše snažíte rozhodit do světa sami po menších množstvích?
Internet je nepochybně silné medium. Co se týče rozhazování, ano staráme se o to sami. Pár labelů si od nás odebralo kusy.
9) V současné době je možné opět dělat shape vinyly. Uvažujete o tomto formátu nebo o jiných, netradičních formách, třeba i co se týče obalu (dřevěný box, železný krabičky.).
Zatím jsme o tomhle nemluvili, možná dáme jistým experimentům zelenou v budoucnu, zatím ale klasicky.
10) Label a vy sídlíte ve Španělsku, v BCN. Ale ani jeden z vás není španělský národnosti. Jak jste se dostali k sobě, náhoda? Ty jsi věčný cestovatel, no spíše squater, ale co zbylý dva členové labelu?
Tak s Franem jsem se seznámil tady v Barceloně na jednom koncertě, Jessie jsem potkal v cze. V té době žila v Anglii, ale pak se přestěhovala tady za mnou. Fran to má těžší, protože je tady ilegálně. Doufám že se vše brzy vyřeší a konečně tady bude moct se po Evropě pohybovat, určitě chce na OEF...
11) Peťa z ABACK mi psal, že už zvládáš perfektně španělsky, jak dlouho už žiješ ve Španělsku a našel si už teda místo, kde si řekneš "jo, tady bych už mohl žít" nebo si myslíš, že časem opět okusíš jiný země? A ještě k těm jazykům. Ovládáš bravůrně anglickej jazyk. Učil tě život nebo jsi chodil do školy? Kromě angličtiny a španělštiny, domluvíš se dalším jazykem?
Peťu jsem potkal tady na jednom squate na koncertě NOW YOU'RE FUCKED, ONANIZER kde hráli aj vyškovští THE BREED s kterýma jel turné. V pohodě týpek. Jestli to tady čte tak posílám pozdrav! No v Barceloně žiju 5tým rokem. Jinak jsem žil 6 let v Paříži a 3 roky v Londýně. Přemýšlíme ale o tom, že by jsme opustili Španělsko a zkusili to někde jinde. Těžko říct..., usadit se někde budeme muset za pár let, protože náš potomek začne chodit do školy, je ještě brzo, protože je mu 5 měsíců. Jazyk... hm, určitě ještě polsky.
12) Takže jazyky ses naučil tak jak šel život, zkušenostma, praxí nebo ve škole?
Život je škola škol. Hlavně ulice je škola. Jeden brazilský kamarád jednou kdysi v Paříži při policejní kontrole na otázku, co tady dělá, odpověděl francouzsky 'studuju život', což je výstižné. Haha, jsem si vzpomněl, Max (kytara v PISSED CUNT 2005-2007) taktéž v Paříži, když ho zastavili fízlové a zabavili hašiš, který se zrovna motal, se ho policejní běhna ptala, jestli mluví anglicky, když teda francouzsky jako že ne, on že: 'yes, fuck you' haha, a bylo..., ale to jsem odbočil. Myslím, že jazyk se hlavně musí líbit, když se něco líbí, tak je i chuť a samozřejmě výsledky se pak dostanou dobré. Nikdy bych se určitě nemoh naučit třeba německy, to je prostě strašný jazyk (pro mě), takový nelibozvučný.
13) Narodilo se ti děcko a pro všechny co tě znají, to byl docela šok. Plánovaný? Neplánovaný? Jak jsi spokojen a čekals od toho něco víc nebo spíš horšího? Nedávno jsi psal, že jsi s děckem doma a hlídáš. Jsi teda na jakési mateřské nebo jak tomu mám rozumět?
No bylo to neplánované, přišli jsme na to když jsme byli v Itálii... Udělali jsme dobrou volbu, jsme za malého rádi, dělá nám moc radost. Tobě se též narodilo mimino, tak víš jaký to je pocit. Jsem s malým doma, grindcore v domácnosti..haha. Moje pracuje pro jednu švédskou firmu a dobře jí platí, tak se to dá. Fran pracuje na černo v lékárně, tak ten náš label během dne, pokud teda nevařím, haha, propaguju co to jde po internetu.
14) Jaká je situace pro rodiče ve Španělsku? Lepší než v ČR (i když víš asi hovno o ČR politice, že?)... ? A celkově, jak na tebe působí úřady ve Španělsku? Kdysi jsi byl sem tam (nebo často?) jeden problém a tak jsi okusil různé úřady v různých státech Evropy, takže určitě můžeš posuzovat....
Byla tady za mnou máti a řeknu ti, že v cze je situace pro rodiče určitě lepší. Od mojí ségry, dcera porodila (moje ségra je babičkou, haha, to je gól), takže info pochází od tohoto zdroje. Tady zrušili porodné a žádná jiná pomoc neexistuje! Politiku nesleduju, je to všude stejný sajrajt, banda hajzlů a zkurvených sviní. Jinak, problémům se snažím vyhýbat, fízl mi může klidně do očí říct, že jsem mrdka, nebudu reagovat. Už jsem se poučil.
15) Když jsem nakousnul evropské státy, kde všude jsi už žil a kam jsi se aspoň na chvilku podíval? Jak bys tyhle státy posoudil z undergroundového hlediska, hudebního, squaterského, sociálního zabezpečení...
No určitě ze sociálního hlediska není nad Francii. To je až neuvěřitelné co ti tam všechno dají a poskytnou! Nebudu to tady rozepisovat, protože si budou myslet, že píšu sci-fi. Co se týče cestování, satanžel jsem ještě neopustil Evropu. Nejdál teda Istanbul. Tak na nějakou dobu jsem se mrkl třeba do Dublinu, Berlinu, Leipzigu, Porta, Brusselu, Říma, Milána, Amsterdamu, Vídně... Ve všech těch městech jsem byl na squatě. Já si myslím, že v Evropě jsou jen 2 země, které jsou hodně aktivní na koncerty, Německo a cze.
16) Na chvilku odlehčíme... Open air free akce s EL KASO URKIJO, WORMED, LENG TCH'E... a další akce zadarmo o týden později s INFEST, DISTURBANCE PROJECT, INFECTED FLESH... Je tohle častý jev, dělat (předpokládám, že jde o BCN) akce zadarmo? Předpokládám, že tam budou nějaký dotace od města.
Myslím, že tam nějaká dotace bude určitě. Nikdy jsem se potom nepídil. Tady na squatech jsou koncerty buď zadarmo, nebo dobrovolné vstupné a nebo 3 eura. Budeme tu mít MESRINE, HAEMOPHAGUS kde bude dobrovolné vstupné. Ten samý barák, kde hráli ONANIZER..., kapely jako NAPALM DEATH hrajou v klubech s ochrankou... Těžká buzerace.
17) A jak je to se scénou v BCN a pokud víš, tak ve zbytku Španělska? Nové kapely.... Španělsko si dle mého úsudku udržuje stále silnou scénu, i když ten jih Španělska už není tak silný jak býval.
Barcelona je mrtvé město, tady grindcore nehledej. Je tady hodně punk, to jo. Pár bandiček z tadyma CRANI SEPTIC, VIOLENT HEADACHE, EL KASO URKIJO jinak fakt nic. Dobré kapely na živo jsou určitě DISTURBANCE PROJECT, LOOKING FOR AN ANSWER, DIFENACUM, PESTA PORCINA, DEFTAN 70 (r.i.p.), ENTROPIA...
18) A kdyby někdo chtěl navštívit BCN, co bys mu doporučil (myšleno z turistického pohledu) a na jakých squatech by se dalo na pár dní přenocovat? A jak v ostatních městech Španělska? Máš ho vůbec procestované nebo jsi zaseklý v BCN celou dobu?
No Španělsko nemám celé procestované a ani po tom nijak neprahnu. Byl jsem ale na pár dní třebas v Toledu, Burgosu, Salamance, Valladolidu, Zaragoze, Valencii... 2 měsíce v Madridu... Někdy snad se mrknout do A Coruna, ale těžko říct kdy. Barcelona je určitě z celého Spainu nejlepší. Návštěva BCN, záleží..., je tady toho dost, taky záleží kolik si ten dotyčný(á) může dovolit uvalit peněz. Lanovky, akvária..., to všechno není zadarmo. Máme tady pěkné parky určitě. Co se týče squatu, záleží kdo koho od koho doporučení. Zaklepat na barák s hláškou, jestli by neměli fleka, asi nepochodíte, i když jeden nikdy neví. Squatu je tady dost. My jsme jednou se jeli do Irska na 3 týdny rekreovat - chlastat... Po 5 hod. v Dublinu jsme si otevřeli barák, ve kterém jsme celý náš pobyt byli. Voda, elektrika... pohoda. Nakonec jsme zamkli a vrátili se zpět do Londýna. Takže kdo není líný..., otevře si hotel sám, hahah. Já teď na squatě nežiju, určitě bych moh pomoc někomu s přespáním, ale jak jsem říkal, ono to záleží.
19) Láká tě zkusit život např. v Asii nebo v latinské Americe?
Přemýšleli jsme s mojí zkusit život v Uruguaji dle infa co jsme našli po netu o téhle zemi, lákající. Uvidíme..., chtěl bych do Austrálie, tam ale nechce Jessie, ona chce do New Yorku, že se jí to tam líbí, tam zas nechci já. No padne jedině na kompromis. Který však ještě sami nevíme.
20) Několik lidí, možná jich bude víc, tě zrovna nemusí kvůli - napíšu to asi takhle, aroganci při placení koncertů (no, asi tak, jinej obrat mě nenapadnul) a pak ty tvoje pekelný macho tance. Ještě tak řádíš na akcích a pak si z nich nic nepamatuješ, protože vytuhneš hned v začátku akce? Haha.
Tady jak jsem psal, jsou koncerty buď zadarmo a nebo dobrovolné vstupné a nebo pár peněz. Samozřejmě že BRUTAL TRUTH atd. asi ne. Na hodně koncertů jsem se dostal za muziku, tím myslím cédla. Tím vlastně pomáhám dostat kapely do podvědomí. Tanec ne vždy. Naposledy pařba na D.R.I., to se ani nijak nedalo, ustavičné skákání z pódia. To byl rachot. Já netančím, abych zraňoval lidi, v tom je rozdíl. Jak chceš asi tančit na AGATHOCLES? Valčík? Ono vždy si stěžujou lidi, co nikdy nepaří, stoji jak pytle brambor a čumí. Jinak, vytuhnout na začátku akce se mi podařilo v životě snad jen 3x-4x.
21) Překvapuje mě, že i přes to tvé veškeré cestování po Evropě si udržuješ sbírku vinylů a asi nejen jich. Je to asi dřina, to stěhování, že? Neuvažovals o nějakém už na stálo bydlení nebo squat a jeho občasné vystěhování ti vyhovuje? Tak trochu podobná otázka alá č.10. Jak dlouho jsi z ČR (nepočítáme návštěvy....) ?
Tak vinyl jsem začal sbírat před nedávnem. Jasně že se mi propletly nějaké věci před lety, když jsem dělal hodně poštu, ale sběr jako takový, až teď, nějak před 2-3 roky. Cédéčka rozdávám, pásky nemám. Takže jen desky a mp3, kterých je hrubě požehnaně. Hlavně díky netu, kde narazíš na demáče, které se mi nikdy do schránky nedostali, internet je nej! Vždy jsem měl muziku u někoho na bytě, pokud jsi na squate a jedeš třeba do Portugalska, až se vrátíš, squat nemusí stát. Hodně jsem prospal taky na ulici. Opustit cze mělo taky své důvody, vojna a chtíč poznat jak je to venku. Měl jsem povolávák na 1.10.1997, tak jsem pláchnul v létě '97 do Londýna a pak se prostě různě vyhýbal nástupu / odchycení. Teď tento problém nehrozí.
22) Co PISSED CUNT? Bude fungovat, funguje? Jak vzpomínáš na úplné začátky, jaké období se ti nejvíc líbilo, vyhovovalo a chtěl by si když ne P.C., stvořit jinou kapelu, například i jiným hudebním směrem zaměřenou? A jakej post bys zastupoval? Zpěv, že?
Projekt PISSED CUNT je spící zhovadilost, která se probudí tak jako se probouzí sopky... Teď spí od roku 2009... Doufám, že tento rok jí ti samí lidé vzbudí. Vzpomínky jsou hezké, čas proudí strašně moc rychle. Období '97-'98 se mi líbilo asi nejvíc. PxCx nebyla nikdy kapela, nýbrž ostravský projekt. Někdy '92 jsme spáchali s Dankem Šafaříkem noisecore věc jménem NECROPSY, ale pak jsme se na to vysrali. Záznam je však stále uchován. V '94 jsem na Jižní Moravě (Korycany) byl částí projektu jménem SHEATH, jehož jediná nahrávka se taky uchovala. Jinak, s mojí přítelkyní a kámošem Josephem, který je z italské smečky jménem BESTIAL VOMIT, trháme, drtíme, ničíme noty ve jméně RE-CHARGE DE-CHARGE. Prozatím jsme natočili dva mini snímky v Římě a v Barceloně. Možná to vydáme na split 7'', někdy. Na vytváření kapely to teď nevidím, ale brzy (čas fakt letí) budu za bubnama, moje za kytarou, vezmem řvouna a uděláme ryze skalní grindcore věc. Krátké, rychlé. Představa je tak nějak v duchu ''Scum'', 'From enslavement to obliteration'', ''Advanced carnage'', atd., žádné mazlení
23) Takže RE-CHARGE DE-CHARGE. Kdo vymyslel název a proč zrovna tenhle. Mě to nedá a říkám na rovinu, je v tom pocta legendárním DECHE CHARGE. Kam bys RE-CHARGE DE-CHARGE zařadil, grindcore, noisecore a jeho budoucnost? Spíše projekt nebo regulérní kapela? Koncertujete?
No tak RE-CHARGE DE-CHARGE je zase jenom projekt. Řekli jsme si, že každá nahrávací ondulace se bude odehrávat v jiné zemi. Uvidíme kdy a kde se nahraje příští snímek. Na název jsme přišli s Josephem na jedné univerzitě v Římě, kde jsme prostě (připití) vlezli do jakési třídy, kde jsme neměli co dělat. Profesorce jsme řekli, že jsme noví žáci ze sekce patologie a že tady jsme jen tak na přiučenou dobrovolně, tak nás nechala. Všechno to bylo v italštině, takže jsem nerozuměl nic, Joseph jakožto Ital taky nerozuměl moc o co vlastně šlo v tom vyučování. Slova recharge decharge padly, tak jsme si řekli, že musíme jednou udělat projekt a právě s tímhle názvem. Kanadští nojseři DECHE-CHARGE s tím nemají nic společného, však klobouk dolů před nimi za to, jak dlouho se drží v tomhle noisecore marasu. Náš projekt bych zařadil do noisecore sekce. O živáku jsme neuvažovali, ovšem co není, může jednou být.
24) Díky za tvůj čas.....
Též ti dík za ten tvůj a za prostor se sdělit v tvém zinu! Přeju pohodu s rodinou a nekončící vytváření nových RABIES skladeb. Vzkaz pro ty co mě nemusí: Ježíš vás i tak miluje. http://bandzone.cz/xpissedcuntx / http://bandzone.cz/rechargedecharge / http://rechargedecharge.blogspot.com/ / http://bandzone.cz/fan/grindcore / myshit.com/CRUSHTHESILENCERECORDS / http://bandzone.cz/fan/crushthesilencerecords / crushthesilence@hotmail.com

[ Top ]


*****************************************************************************************************


SIKI/THAJSKO cestopis

Thajské království
17.1. - 7.2. 2551

Úvod:
Thajské království, oficiální to název Thajska jsem navštívil již podruhé. Poprvně to bylo v listopadu 2006 a podruhé v lednu 2008 (ne, v nadpisu není v datumu chyba, to je rok, který se v Thajsku používá). Při té první návštěvě sme se pohybovali společně s mojí družkou (nyní již chotí) na jihu podél moře a po několika ostrovech, při cestě druhé naopak po západě podél hranic s Myanmarem (Barmou) až k nejsevernějšímu bodu Thajska k řece Mekong a k hranici s Laosem. O této druhé cestě vám tu napíšu něco víc... V hlavě se nápad zrodil někdy v červnu, přes léto to zase trochu uhaslo, ale koncem srpna jsem objednal letenky, které záhy přišly a už bylo jasno, že poletíme. Nakonec jsme byli tři: já, družka (manželka) a její kamarádka. Před cestou je nutné viřídit si víza, ale jde jen o formalitu, to dostane každý, hlavně, když zaplatí 700,-. Trochu nám nahrávalo do karet, že už jsme jednu cestu Thajskem absolvovali, čili nás nemohlo jen tak něco překvapit. Celý podzim se plánovalo, zamluvili jsme si ubytování v Guesthousu v Bangkoku na první noc, aby hned po příletu bylo jasné, že se někde ubytujem a 17.1. jsme vyrazili na letiště.

17.1. - 18.1.
Z Prahy do Bangkoku přímá linka nelétá, čili nás to nejdřív hodilo do Frankfurtu, kde se po ultrarychlém přestupu uvelebujeme v letadle Boeing 747 - Jumbo, kde je nás na palubě asi 500, což je celkem dost. Neodmítám nabídku letušek na pár piv, víno a nějakou tu pálenku a po 11ti hodinách přistáváme v Bangkoku a hned si jdeme koupit lístky na autobus do centra do ulice Khao San Road, kde se nachází většina penzionů a Guesthousů. Po další hodině a půl vystupujeme a jdeme na jistotu do zamluveného penzionu (spali jsme v něm již loni), házíme bágly na postel a jdem se mrknout po okolí. Aklimatizace neprobíhá, ačkoliv je zde časový posun + 6 hodin, ale v ledadle jsem jakž takž spal. Večer dám pár piv a jdem spát, ráno vstáváme brzo a musíme na vlak...

19.1.
V 7:00 nám jede z Hlavního nádraží vlak, takže již před šestou vstáváme jdem si chytit taxíka, ty se zde cenově pohybují daleko přijatelněji než ti zlodějové u nás. Na nádraží si dáváme nějaké jídlo, džusíky a tak. Mimochodem, místníky džusíky, to je paráda. Prodávají se v tetra krabičkách 0,3 litrů s brčkem, jsou 100% a bývají velice nezvyklých, ale vynikajících příchutí/chutí, např. mrkev, mango, zelí, liči a jejich různé kombinace, doporučuju a stojí v přepočtu asi 6 korun. Nasedáme do vlaku, doufáme že správného, protože veškeré nápisy na nádraží tu mají pouze v thajštině, my chceme di Phitsanuloku, což se thajsky napíše ??????? a tak je tu všechno, takže celkem zábava.Cesta trvá asi 4 hodiny a je na co se koukat. Projíždíme okrajovou částí Bangkoku, kde bydlí ti nejchudší v chýších postavených z reklamních tabulí a různých plechů či prken, každý příbytek má ovšem anténu a vedle skůtra starší výroby. Dále vede cesta na sever nekonečnými rýžovými poli, což je hlavní jídlo místních. Po třech týdnech tady už mi rýže celkem lezla krkem...Cestou pořád chodí místní a nabízejí studené pití (pivo, fanta (sladká jak hovno z nutrie), cola v kýblu s ledem) a nebo jídlo (rýžové placky, pečené ryby na špejly atd...). Po výstupu v Phitsanuloku nacházíme autobusák a odtud nás čeká ještě hodinová cesta do města Sukhothai, které je náš cíl a kde si nacházíme ubytování v Guesthousu Garden House. Jdeme se projít po městě, kupuji si pivo a další pak restauraci Poo, kde si dáváme jídlo (asi rejži) a vracíme se do guesthousu, kde po jednom pivě usínáme unaveni.

20.1
Město Sukhothai je druhé největší archeologické naleziště v Thajsku, je rozděleno na novou Sukhothai, kde jsme spali a na starou Sukhothai, kam nás ráno odvezl místní autobus. U vstupu do areálu si půjčujeme kola, protože celé staré město je velice rozsáhlé, čili kolo je ideální prostředek k tomu stihnout co nejvíc památek, i když pak už většina z nich vypadá velmi podobně. Jde o vykopávky z 12. - 14. století, většinou to jsou chrámy (thajsky Wat), kterých je v areálu (jednom městě) asi 90. Tato památka spadá pod UNESCO, takže je o ní velice dobře pečováno (na rozdíl od těch, které to štěstí nemají a v UNESCU nejsou) a u každé budovy/zříceniny je nákres a cedule v thajštině a angličtině. Trochu mi tu dělá problém, že se jezdí vlevo a na křižovatkách mě to automaticky táhlo doprava. Jinak se mě tu moc líbilo, ale za celý den toho máte dost, takže vracíme kola a jedemě opět busem zpět do staré Sukhothaie, dáváme si večeři, já 3 Changy (místní výborné pivko s 6,4% alc) a v restauraci nás překvapuje domorodec s malým slonem. Očividně šli z práce a zde se jen stavěli pro nějaký přivýdělek za pohlazení či nakrmení slůněte.

21.1.
Po ranní snídani (ráno si vyjímečně nedáváme rýži, ale vejce, tousty ,nebo jenom pečivo s marmeládou) vyrážíme na autobus a jedeme do Mae Sot, což je asi 1,5 hodiny jízdy, po příjezdu nacházíme vytipovaný guesthouse, který byl mimochodem ten nejlepší, co sme měli. Mae Sot je město na samé hranici s Barmou a turistů sem zavítá opravdo poskromnu, ale o to víc si jich tu vážejí, takže pozornosti typu pro každého lahev vody nebo trs banánů jako present opravdu potěší, to by se vám v Bangkoku nestalo. Odložíme bagáž a jdeme se podívat k nedalekému (asi 2 km) watu (chrámu) jménem Wat Wattanaram, který po chvilce bloudění nacházíme a už se nás ujímá místní klučina s vidinou přivýdělku a chce nám ukázat tento chrám. Nebráníme se a ačkoliv jeho angličtina je ještě horší, než ta naše tak mu i semtam něco rozumíme. Zavádí nás i přímo dovnitř chrámu, kde se musíme zout (v Thajsku se zouvá v každém chrámu, nebo i významnější stavbě) a ačkoliv nejsem nikterak věřící, mám na tyto praktiky spíše jiný názor, ať jde o jakákoliv náboženství, tyto zvyky dodržuji jako úctu k místním i k památkám jako takovým, stejně tak mi nedělá problémy sundat v kostele kšiltovku, ne že bych tam chodil coby ovečka, ale přece jenom tyto stavby mám rád jako památky a výpovědi své doby, takže abych se vrátil k Thajsku, vcházíme dovnitř, kde sedí mnich, kterých v Thajsku potkáváte desítky a stovky denně a kyne nám, abychom se před ním posadili, což činíme a následuje jakýsi obřad, jenž vrcholí tím, že nás mnich bez nějakého varování pocáká do obličeje jakousi ne zrovna vonící vodou a mně dělá potíže se nezačít smát. Dostali jsme korálky (108) a vracíme se zpět ke guesthousu se zastávkou na jídlo a dva Changy, dalšího si kupuji na cestu a jedno pivo zn. Leo (pěknej chvíst) si dávám před spaním. Chodíme zde spát celkem brzy, jednak jsme unaveni a druhak je tu už kolem šesté hodiny tma, takže většinou před desátou zaléháme.

22.1.
Dnes jdeme na songtaew (něco mezi dodávkou a mikrobusem, kde se sedí na korbě, staví se na mávnutí, je tu místo asi pro 12 lidí, ale někdy se nás sem namačkalo i přes 20) a popojíždíme asi 6 km směrek k mostu Barmsko-Thajského přátelství, jenž je jedním ze čtyř oficiálních hraničních přechodů. Chceme se mrknout i do Barmy, tak jdeme za celníkama, máme zjištěno, že za menší poplatek je turistům umožněn jednodenní vstup, ale paní pořád cosi mele o vízu, takže máme smůlu. Ujímá se nás jeden Barmánec, od kterého sme se dozvěděli tolik věcí, že sme nakonec byli rádi za něj a nenavštívení Barmy. Ten člověk byl učitel a "průvodcovstvím" si vydělával na chod barmské školy. Pověděl nám spoustu zajímavých věcí, jak je nešťastný a stydí se za své lidi, z kterých se stávají zvířata díky vládě, která je vojenská a bohatší a bohatší, kdežto lidé jsou chudší a chudší... Hranici tvoří řeka Moei, kdy už na první pohled je vidět, jak špatně na tom v Barmě jsou. Domy daleko horší než v Thajsku, viděli jsme popelářský vůz, jak přijel k řece a vše tam vyklopil, pak tam vběhly děti s pytlema a začaly sbírat PETlahve, za které v obchodě dostanou mizivý peníz. Náš průvodce/učitel z toho byl smutný, zvlášť, když ty děti byly v uniformě, čili tou dobou měly být ve škole (učí se zde na směny). Podél thajského břehu je postavena zeď se zábradlím a až k té se toleruje Barmáncům pohyb bez propustky. To zábradlí bylo celé olemováno překupníky, pašeráky a dealery drog, žádný pěkný pohled, až měl člověk trochu i strach. Průvodce nám říkal, jak Barmánci prodávají své ženy do Thajska jako prostitutky, že se tu předevčírem střílelo, což je tu prý běžné a ukazoval nám, jak se žvýká tabák smíchaný s vápnem až to působí jako lehčí droga, akorát vám po tom vypadají všechny zuby. Vyprávěl nám o utečencích, jak dlouhé měsíce musejí žít v táborech a spoustu zajímavých, bohužel ne moc veselých věcí. Jako suvenýr sem si alespoň na barmském černém trhu na thajské straně zakoupil ručně dělané dřevěné slony a barmská platidla. Ještě nám zbývá půlden, proto se vydáváme na cca 6 (podle mapy, ve slutečnosti alespoň 10) km vzdálený kopec, na němž stojí Wat Doi Din Kiu. Opět krapet bloudíme, ale za chvíli již jdeme po silnici, zastavuje nám jeden ochotný vesničan a popoveze nás asi 2 km do své vesnice a po chvíli nám staví další thajec a ten nás svezl až na úpatí oné hory, pod kterou je vesnice s klasickými dřevěnými domky (spíše chatrčemi). Na kopec vede cca 750 schodů, což je ve 35°C celkem záhul, zvláště, když nám došla voda. Od chrámu je ale pěkný výhled, sebíháme dolů a vydáváme se zpět. Opět nám zastavuje auto, takže nasedáme a to nás veze až do města, kousek od hospody, kam chceme jít na jídlo. Bohužel se ale z tohoto člověka vyklubal nikoliv hodný a ochotný pán, nýbrž vychcandíra, co nás chtěl obrat a chtěl po nás za svezení takovou sumu, za kterou by sme mohli jet asi o 300 km dál. Nějak sem to ukecal na polovic, dáváme večeři (asi rejži, či co...), holky jdou do guesthousu a já se ještě chvíli toulám po městě, mimo jiné jsem viděl čínský pohřeb. V Thajsku je veliká čínská komunita, mají tu i své chrámy, úplně jiné, než ty thajské.

23.1
Ráno odjíždíme z Mae Sot do města Mae Sariang. Jedeme songtaewem a cesta trvá 6 hodin. Auto jede 2x denně a staví na znamení. Cesta vede krásnou krajinou kolem hor a sposuty vesnic, kde nás to ale celkem zdržuje, jelikož jedem, někdo si mávne, tak mu zastavíme, ujedeme 20 metrů, někdo si zazvoní, že chce vystoupit, tak mu zastavíme, ujedeme 100 metrů, opět někdo zazvoní, zastavíme, 50 metrů, mávnutí, 30 metrů zvonek, zkrátka vůbec sem nepochopil, že to ty lidi ještě nanapadlo se někde sejít a nastoupit najednou a ne po padesáti metrech, zvlášť, když někteří z nich popojížděli třeba jen 200 metrů????V jednu chvíli nás tam bylo i přes dvacet + spousta pytlů s ananasy, hromady brambůrek, placek a různejch věcí, který jedou prodávat na trh. Lidi viseli všude po autě. Ještě že v půlce cesty byla malá pauza, takže do mne zasyčelo jedno pivo a jelo se dál. V Mae Sariang nás hned u auta odchytává nahaněč do svého guesthouse, jdeme se tam podívat a jelikož máme něco za sebou, tak zůstáváme přes noc. Pořád se nám snaží vnutit nějaké výlety, ale my víme, že druhý den to balíme a jedeme dál, tak odmítáme, Akkasan je ale neodbytný. Obhlížíme město, jdeme se podívat k řece, vypiju pár piv, kupujeme si u Akasana večeři (rejži) a jdeme chrnět.

24.1.
Po ránu nás probouzí nějaký kravál. Kolem nás pochodují desítky, spíše stovky dětí vždy tak po 30ti - 50ti, každá skupina v jiných barvách, různé alegorické vozy, ale vůbec nevíme co se děje, ani kde se tu vzalo tolik dětí...Balíme se a jdeme na autobus do Mae Hong Son, kam máme z předešlého dne koupenou místenku a jedeme 4 hodiny. V Mae Hong Son opět nalézáme vytipovaný Guesthouse (většinu ubytování již máme vytipováno, ale nezamluveno, z domova z průvodce, abychom náhodou nevlezli do nějaké pastoušky, nebo naopak do něčeho nóbl) a jelikož je nad městem vysoký kopec a na něm Wat Doi Kong Mu, jdeme se tam podívat. Opět spousta schodů, ale výhled odsud byl nádherný. Určitě ten nejlepší, který jsme v Thajsku viděli. Koukáme na hory (ne vysoké, kolem 1000 m.n.m.), na město s rybníkem uprostřed, obhlížíme chrám a jsme rozhodnuti, že se sem ještě mrknem na západ slunce, i přes ty schody) Večer jdeme do ulic a kupujeme si průvodce s autem na druhý den, který nás vezme k vodopádu a do vesnic horských kmenů. Nabízí se zde i návštěva vesnice dlouhokrkých Karenů (ti, co sou všude v časopisech s obručema kolem krku), ale z domova víme, že nejde o ty vesnice, jaké to bývaly, ale o tvrdý byznys, kde vesničani musejí vyrábět suvenýry, ty prodávat a peníze odevzdávat člověku, který shrábne i peníze za vstup do vesnice a toto opravdu vidět nechceme, my budeme ve vesnicích, kde se opravdu žije a ne jen předvádí. No a potom spát, samozřejmě s pár pivama pod kůží...

25.1
V domluvený čas nás nabírá náš průvodce, co si říká Ball a oproti ostatním thajcům je poněkud, řekl bych, težší. Sedáme do džípu a veze nás k vodopádům Pha Sua, bohužel, je málo vody, takže žádná sláva. Pak nás bere do vesnice lidí z kmene Hmong, kde okukujeme, jak si vyrábějí tradiční oděvy a dokonce nás bere do domu, kde bydlí jeho rodiče. Je to klasický dům, kterých je tu stovky. Je dřevěný, většinou bývá i na trámech, pod domem je přivázané prase, nejčastěji za nohu, všude pobíhají slepice s kuřátky, spousta psů, v domě je jen otevřené ohniště a dřevěná postel z prken. Jí se venku a tamtéž se nachází něco jako koupelna a záchod, čili zastřešené plechové koryto s konví a kýblem, s kterým se chodí k veřejnému kohoutku, jinak tu voda rozvedena není a záchod není nic jiného, než díra do země s přístřeškem, ale bez dveří. V těchto krajích se ještě celkem nedávno lidé živili pěstováním opia a když to vláda zakázala, dala těmto lidem práci a pravidelně je kontroluje, zda jí vykonávají. V této vesnici například ženy vyšívají obrazy, které pak od nich vláda vykupuje a ty se prodávají pouze ve specializovaných prodejnách, aby peníze z tržby byly pod kontrolou a co nejvíce jich dostali vesničané a žádní překupníci. V jiné vesnici zase král věnoval lidem sazenice čajovníku nebo kávovníku a oni nyní pěstují tyto rostliny a sami si je prodávají (ne ty rostliny, ale to, co se z nich vyrábí)...V místech, kde bývala opiová pole, byly zasazeny borovice. A borovice tu jsou všude. Vidíme i klasickou vesnickou rodinku, to už ale ve vesnici kmene Shanů, kde v kolečku na dvorku sedí na zemi dvě ženy, které se střídavě starají o děti, vyšívají (vydělávají), poté krmí zvířata a muž si pokuřuje vodní dýmku a popíjí čaj. Naše další cesta vede do vesnice číňanů, kteří sem utekli, jak jinak, z Číny. Ti si zde na plantážích pěstují čaje, několik jsme jich ochutnali a záhy i nakoupili. Poté jsme vzati do vesnice Pang Um, kde pro změnu místní pěstují a nabízejí kávu, ale pozor, co je pro vás silný turek, tady je jen lehký odvar. Dokonce si i můžeme zkusit ručně nadrtit/roztlouci kávová zrnka. Tady je opravdu vidět, jak se královská rodina stará o své lidi a zajišťuje jim jak práci, tak i odbyt pro jejich výrobky, a to za co nejvyšší možnou cenu bez dalších překupníků. Nakonec nás Ball bere do Hot Spring, což jsou termální a bahenné lázně, kde holky si nechávají namazat obličeje blátem a já jdu na pivo. Po návratu do Mae Hong Son si ještě vybíháme schody k Watu na západ slunce, který je odtud opravdu krásný. Slunce zalézá za hory a okolí je zcela zbarveno do červena. Pak piva a spánek.

26.1.
Ráno se balíme a jdeme na autobusák, kde čekáma na autobus do Pai. Hodinové zpoždění zde není nic divného, a tak po delší chvíli jedeme v totálně přeplněném autobusu. Při příjezdu do Pai nás čeká menší šok. Z krajů, kde sme se nyní pohybovali a bělocha viděli maximálně jednou denně se dostáváme do městečka, které je turisty přeplněno. Všude se zde staví nové a nové bungalovy, hotely, půjčují se tu čtyřkolky, tahá se na padáku, zkrátka toto je plnohodnotné letovisko, akorát nevím, proč zrovna tady, když moře tu není,maximálně řeka, ta je ovšem v každém větším městě, památek tu moc není, jen jeden Wát, zkrátka po tom klidu nás to tady celkem sralo. Vyběhli jsme si k onomu zmiňovanému Wátu (Wat Phra That Mae Yen), na který vede 353 schodů, výhled sice je, ale žádná sláva to není. Ubytováváme se v bungalovu, kde recepční dělá maximálně 13ti letá holka s mizivou slovní zásobou anglických slov a snaží se nám namluvit, že onen bungalov je pro tři, ačkoliv se tu nachází jen jedno letiště. Ale vzali sme to. Jen sme ještě chtěli jeden (třetí) polštář, tak nám holčička přinesla zřejmě svůj, byl to nějaký ve tvaru zajíčka i s ušima...

27.1
Po snídani se na lehko vydáváme k vodopádům Nam Tok Mo Paeng, což je 8 km a očividně jsme jediní, kdo jde pěšky. Kolem neustále jezdí sposta bělochů s Thajkami na tandemu na mopedech. Cesta vede stále po silnici, jdeme přes několik vesnic, těsně před vodopádem je i opuštěné stanoviště thajských vojáků. Ty jsme mimochodem potkávali velice často, nejvíce v autobusech, kdy si vždy autobus zastavili a poté kontrolovali doklady všech cestujících. V uniformách vypadají velice přísně a se samopalem z nich jde celkem strach. Na nás, bělocha, se však vždy usmáli, ale o sedadlo dál už zase byli nekompromisní. Hledali barmské uprchlíky... Cestou se stavíme v hospodě na pivo a u vodopádu je šíleně lidí. Samotný vodopád by byl hezký, ale s tím návalem turistů to ztrácí své kouzlo. Cestou zpět se stavíme ve vesnici a zjišťujeme, že je zcela uměle vystavěná a "vesničani" se zde pohybují výhradně ve svých krojích, ačkoliv je nosí jen vyjímečně a je zde přijíždějícím autobusům nabízen rádobyfolklór. Zkrátka divadlo pro turisty. Používáme zde záchod a mizíme. Večer vyrážíme do ulic města a zaujímá nás hudební představení malých dětí s pokladničkou a nápisem, že si takto vydělávají na provoz školy.

28.1.
Z předešlého dne máme zakoupeny místenky do minibusu (pro 8 lidí) do Chiang Mai. Nasedáme a jedeme. Cesta trvá asi 3 hodiny a silnice vede přes hory ostrými serpentýnami nahoru a zase dolů, nicméně řidič jede jako prase, všechna okénka v autě jsou zavřená a já i holky začínáme pociťovat nevolnost, ale neodvažujeme se zdržovat cestu, to se ale podařilo angličanovi sedícímu před námi se svojí thajskou průvodkyní a maje stejné problémy jako my, nevydržel a poblil se, přičemž trefil i sousedův batoh. Řidič, myslíce si, že to tak hrozné není jen hodil dozadu balík papírových kapesníků a nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl někde zastavit. Smrad v autě byl neskutečný a už i já sem cítil, že pokud do pěti minut nezastavíme, přijde vomitus i na mne. Naštěstí se řidič slitoval, ale bylo vidět, že ho to celkem sere, trochu se poklidilo auto, angličan se opláchnul a jelo se dál. Chiang Mai je druhé největší thajské město, jeho centrum se nachází uvnitř čtvercového kanálu obehnaného nyní již jen torzem zdi, každá jeho strana měří asi 1800 metrů a jezdí sem celkem dost turistů. Ale ztratí se tu, oproti Pai, díky velikosti města. Odchytáváme si songtaew a ukazajume, do které ulice bychom byli rádi dovezeni, leč pán nás vyhodí trochu jinde. Sice asi jen o dvě ulice dál, leč chvíli jsme bloudili a poté našli guesthouse, který sice nebyl v plánu, ale měli ho velice milí lidé, paní i pán mluvili moc dobře anglicky, nic nám nenutili (jak je v Thajsku zvykem), tak zde zůstáváme. Jen pokoj nám trochu připomíná celu. Za dveřmi je ještě ocelová mříž, okna vedou na tmavý dvůr a postele jsou odlité z betonu. Jinak dobré. Prší. Bereme si pláštěnky, v nichž vypadáme jak tři blbci a jdeme se podívat do centra, jež obsahuje spousty starých chrámů. Jeden z nich, Wat Chedi Luang, byl trochu pobořený od dělové koule, chyběla mu špička, ale protože nikdo přesně neví, jak vypadal, nikdy se již nepostavil do původní podoby, jen se zakonzervoval, aby do něj nepršelo. Já stále koukám do mapy a objevuji nové a nové památky, holky to už ale nějak nebaví, takže si nacházíme restauračku a dáváme si jídlo. Zde mají, světe div se, steak s hranolkama, normálně to moc nevyhledávám, ale zde, po té rýžové dietě to tu působí jako zázrak a ani cena není nikterak vysoká. Dokonce nám k tomu dali i nůž, což je v Thajsku tabu. Jí se tu pouze vidličkou a lžící, nůž je pokládán za zbraň a na stůl nepatří. Večer si dávám nějaké to pivo na pokoji a usínáme.

29.1.
Snídaně ve formě sendviče je dobrá a jdeme do města, abychom chytili pravidelně/nepravidelný spoj k Watu Doi Suthep. Místní oficiální songtaewy tímto směrem jsou všechny červené s nápisem Doi Suthep, ale pak zde jezdí ještě neoficiální a několikrát dražší taxíky vyčůraně ve stejných autech a barvách jako ti oficiální, takže než narazíme na toho levného, musíme odmítnout asi 8 těch drahých, stejně se tvářících. Máme ale smůlu, že nás odmítá vézt jen 3, že prý až 8 lidí se mu vyplatí, tak čekáme 10 minut, půl hodiny a když po 40ti minutách konečně nažene do auta dalších pár turistů, tak vyrážíme. Chrám je na vysokém kopci nad městem a někteří ho pokládají za nejhezčí výhled v Thajsku. Asi nebyli v Mae Hong Son na Wat Doi Kong Mu. Toto byl jen slabší odvar plný turistů. Ale i tak tam bylo hezky. Asi kilometr od chrámu se dá zajít do Národního parku, kam jsme se vydali. Šli jsme opravdovou džunglí kolem stromů, které by ani 15 lidí neobepjalo, všude ze stromů visí liány, kvetou divné rostliny a řvou ptáci. Po chvíli dorážíme k nádhernému velikému vodopádu, kde není ani noha. Po dalších dvou kilometrech je jiný vodopád, ten se ale už nachází asi 300 metrů od oficiálního vstupu do Národního parku (my šli po nějaké pěšině z druhé strany) a když nás správce zpozoroval, zeptal se, zda sme se ten den již viděli, my na to, že ano, a tak sme ušetřili 400 Bátů (asi 220 Kč!!!!) za vstup do parku. Poté nás ještě čekaly 3 kiláčky a už jsme se ocitli na hlavní silnici. Cestou mně ještě zaujala úcta thajců ke stromům. Šli jsme po málo frekventované betonové cestě, když tu jsme zahlédli strom, nikterak velký, přímo v půli silnice, prostě ho neporazili, pouze obbetonovali. Na hlavní cestě si máváme na songtaew a ten nás hodí zpět do Chiang Mai, kde si na další 2 dny domlouváme dvoudenní trek lesem s přenocováním v horské vesnici. V podvečer jdeme na trh. Zde se nabízí pouze jídlo a pití, od rýže (hodně druhů), vajec, spoustu nám neznámé zeleniny a ovoce, z nichž některá zakupujem a koštujem, maso, kuřata a slepice či kachny (ty jsou zde nabízené celé, i s hlavou, pařáty, vždy však úhledně "složené" na pultu, takže vypadají jak spící, akorát už jsou oškubané), ryby, to vše samozřejmě bez jakéhokoliv chlazení, maximálně vždy prodavač jednou rukou prodává a v druhé má klacek s provázkem a tím odhání mouchy. Ovšem už i sem dorazil Fast Food. Můžete si zde zakoupit např. pečené kuřecí stehýnko na cestu, zde napíchlé na špejli i s pařátem. Voní to hezky, ale pěkně to nevypadá. Večer se děvčata rozhodla, že pojedeme na noční bazar, kde je na velikosti vesnice shromážděno milióny obchodů se vším. Prý si chtějí také přivézt nějaké ty textily, tak si stopujeme ťuk-ťuka (dvoutaktní tříkolka, co hrozně smrdí a řidič s ní jezdí jak blázen) a ten nás dováží na místo. Domlouvám se s holkama, že jim dávám, teď nevím přesně, asi hodinu a půl čas na nákupy a sedám si v hospodě, kde celý čas trávím a stíhám vypít 4 piva, každé jiné. Pak jedeme do guesthousu, dávám si ještě jedno na dobrou noc a usínáme.

30.1.
Časně ráno jsme vyzvednuti naším průvodcem a jeho pomocníkem, cestou nabíráme ještě nějaké lidi a v celkovém počtu osmi lidí plus dva průvodci (my, 3 Rusové a 2 Belgičani) vyrážíme na domluvený dvoudenní trek. Jedeme na korbě songtaewu a cestou se stavíme v obchodě, thajci kupují něco k jídlu. Pak jedeme dál, zastavujeme u nějakého přístřešku, dostáváme něco k snědku (rýži) a vyrážíme na lehko k vodopádu Wang. Cestou nám thajci ukazují sojové pole, kopec, kde prý žije hafo hadů, ukazují nám různé stromy a jejich plody, které jsou k vidění na trzích a když procházíme kolem pole, kde právě místní vykopávají nějaké kořeny, tak se dozvídáme, že se právě sklízí zázvor a jsme vyzváni, abychom ochutnali. Kurva, pálí to jak čert. K vodopádu to jsou asi 2 kiláky, jdeme kolem řeky a když dorážíme, někteří se jdou vykoupat, já se radši porozhlédnu po okolí a něco fotím. Po návratu k autu nasedáme a jedeme dál. Cestou je nám řečeno, že se stavíme u nějakého wátu a světe div se, je opět na kopci s několika sty schody. Zezhora je ale krásný výhled na okolní kopce s rýžovými poli. Zde se na nás lepí kočka a nenechává se odradit. Vytáhli jsme totiž sušenku a ona je zjevně vyhladovělá. Sebíháme dolů a auto nás ještě kousek popováží a záhy nás vykládá na parkovišti, ,odkud jdeme asi 2 hodiny lesem, do kopce a zase z kopce, procházíme kolem stáda krav, které se svými mohutnými rohy vypadají hrozivě. V dáli vidíme i nejvyší thajskou horu (něco přes 2800 m.n.m.), ruští spolucestující nestíhají tempu, tak na ně každou chvíli čekáme, jednou u nějaké chatrče, kde je nám ukázán kvetoucí mangovník. V odpoledních hodinách dorážíme do vesnice lidí z kmene Karenů a zde máme do večera volno. Spát budeme v chatrči na kůlech, na zemi na dekách, které již asi hodně dlouho nikdo nepral...Sotva dorazíme, sebíhají se místní se svými výrobky a chtějí něco prodat. Raději se jdeme podívat po vesnici, kde asfalt snad vživotě neviděli a kde každá rodina bydlí v podobném domě, v jakém budeme spát i my, jenže pod boudou jsou uvázáni vepři. Narážíme i na primitivní dřevěný funkční kostel, Karenové jsou totiž křesťani, což je v Thajsku vyjímečné, 97% je buddhistů, zbytek pak tvoří křesťani a muslimové. V místním šopu (dřevěná bouda s výběrem typu rýže, smažené banánové plátky (dobré), vejce a voda) si kupuji pivko (poslední) a nějaké ty smažené banány. Pak se vracíme k naší chatrči, kde dostáváme večeři (rýži). Kolem běhá spousta psů, takže jim dáváme ze stolu, žerou i tu suchou rýži, je vidět, že už dlouho nežrali, takže se přecpávají a když usínáme v boudě, tak nám pod podlahou blejou. Večer se ještě rozjíždí družba s Rusy a Belgičany, kdy pijeme pivo a tu náhle rusové vytahují i lahev ohnivé vody. Nedomítl jsem a celkem unaven uléhám na zablešenou deku.

31.1.
Balíme se a po snídani vyrážíme dál, opět jdeme kolem krásného vodopádu a v lese potkáváma obří krajtu. Po asi hodině chůze dorážíme do vesnice Mae Sapok, kde je možnost si zakoupit místní tuniky, nasedáme do auta a jedeme na sloní farmu. Sloni ještě celkem nedávno v Thajsku žili volně, bohužel pytláci je zcela vymítili, několik málo kusů snad ještě žije v Malajsii, a tak jediní sloni, které zde potkáváme jsou v tomto, jak oni říkají, kempu, kterých je v Thajsku na desítky a jsou velice ceněny, protože nebýt jich, nikdo by tu už nevěděl, jak slon vypadá. Někteří sloni tu jsou ještě v soukromém držení některých lidí, kteří je používají na práci, ale těch je minimálně, protože mít slona je nejen náročné, ale hlavně je to závazek na celý život, kdy si slon na svého pána zvykne. Sloni jsou v Thajsku velice vážení, mají ho i ve znaku a nikdo jim zde neubližuje, slon je tu posvátný. Na těchto farmách se sloni většinou pouze chovají a na práci se nepoužívají, jen několikrát denně jdou na několikakilometrovou procházku, ovšem s turisty na zádech. I my jsme se projeli. Na slona jsme nastupovali z rampy a náš mahut stále popobíhal kolem a nám nikterak nevěnoval pozornost, takže slon si co chvíli dělal, co chtěl, vybočoval z řady, trhal větve, které nás plácaly přes hlavu, nebo se jen tak podrbal o kmen stromu, až jsme z něj málem slítli. Jízda na slonu je zajímavá a nepříjemná zároveň. Pořád se to kolíbá sem tam a když jsme pak šli k jakési chatrči, kam se slon jen tak tak vešel, čekali jsme, kdy tam zaleze a nás schodí dolů. Po projížďce ještě slony krmíme banány a cukrovou třtinou z ruky a čekáme, kdy nás chobotem chytí a strčí do tlamy. Poté opět popojíždíme a tentokrát nás čeká sjezd řeky na bambusovém voru. Vor je to zcela primitivní, ne moc velký, není nikterak vybaven nějakými madly a jede nás na něm 5. Já s holkama, jeden Rus a místní kapitán. Ten se na přídi chytá bidla a říká, ať jeden z nás řídí loď vzadu druhým bidlem. Necháváme to Rusovi a vyrážíme. Zpočátku je plavba poklidná, kapitán často vtipkuje, že na nás cáká, potápí tu jednu stranu voru, pak zas druhou, v menší peřeji se pak srážíme s jiným vorem, na kterém byli ostatní naši členové výpravy a jedna z Rusek padá do vody a na našem kapitánovi je vidět, že i on má problémy tuto situaci nějak vyřešit, ale po minutě už je zase celý veselý a s radostí nám oznamuje, že ve finále plavby je vodopád, což mu s úsměvem nevěříme, bohužel měl pravdu. Je to sice jen takový menší, tak metr vysoký, ale náš vor je po půlhodinovém blbnutí již trochu načatý a my vidíme, jak voda mizí, my se blížíme a kolem stojí spousta lidí a povzbuzuje nás. No, projeli jsme to celkem v pohodě, jenom sem byl mokrý až, no úplně všude. Tady naše plavba končí a jelikož se nemáme do čeho převléknout, tak se vyvalujeme na sluníčko, já si kupuju pivo a asi po půl hodině nás auto vrací zpět do Chiang Mai. Jdeme spát brzo, máme toho dost.

1.2.
Celou noc prší, spíš leje, což je v tomto období neobvyklé, uznávají to i místní. Ráno vstáváme celkem pozdě, zbalíme se, vyprázdníme a vyrážíme na autobusák. Apropo, střevní potíže. Při odjezdu do Thajska jsme se nechali naočkovat proti žloutence a břišnímu tyfu, ale sračka nás neminula. Já jí měl takřka denně. Od prvního rána po příletu až do poslední noci. Prostě jsem ráno vstal, vysral, vzal si Ercefuryl nebo Smectu, nasnídal se, pak se zase vyprázdnil a celý den jsem měl naštěstí pokoj, ale další ráno už sem měl zase co dělat, abych doběhl na záchod, a tak každý den. Z autobusáku jedeme před polednem autobusem na sever do Chiang Saen, kam cesta trvá 5 hodin, takže tam dorážíme v půl páté, čili celý den zabitý. Toto město leží na řece Mekong a za ní už je Laos. Podél řeky jsou stanoviště vojáků a my se jdeme ubytovat do opravdu hezkého guesthousu, jen to máme do centra asi 1,5 km. Naproti je hospoda, tak tam jdeme na večeři a už sem nikdy nepůjdem. Šíleně drzá servírka nám pořád něco nutí a ani jídlo (rýže) není nic extra. V Guesthousu si na druhý den domlouváme výlet lodičkou po Mekongu do Sop Ruaku se zastávkou v Laoské vesnici, kupuju si pár piv na pokoj a záhy usínáme.

2.2.
Jsme dovezeni k přístavišti lodí. Jde o loď tak pro 10 lidí. Jedeme my tři a nějaké 2 postarší Holanďanky. Více bělochů sme snad ani v tomto prdelákově nepotkali. Mekong je úchvatná řeka, velká a široká. A to je ještě nyní málo vody, přesto je úplně hnědá, jako u nás po povodni. Chudým Laosanům na druhém břehu to ale nevadí a Mekong používají jako vanu a pračku. Po chvíli zastavujeme na Laoské straně Mekongu a vylézáme do místní vesnice, která je však zaměřena hlavně na prodej místních věcí jako jsou cigarety, alkohol (pálenky s naloženými hady a štíry) a spostou dalších blbostí. Já si tu kupuju dvě různá laoská piva a jsem spokojen. Na zkoušku odsud posíláme i pohled, který doráží asi po třech týdnech. Dále pokračujeme po řece do Sop Ruaku alias Zlatého trojúhelníku, kde se to turisty jen hemží, jelikož je to vyhlášené místo, kde se v minulosti pěstovalo opium a je zde soutok Mekongu a jiné říčky, kdy každý břeh tu patří někoku jinému, proto trojúhelník. Setkávají se tu hranice Thajska, Laosu a Barmy. Zde navštěvujeme muzeum opia, docela zajímavé. Nejlepší je ovšem poslední exponát, který ukazuje, jak dopadne člověk, který má něco společného s dragami. Je tu vystavena figurína muže za mřížemi. Jako suvenýr si tu kupujeme klasický thajský klobouk, takový ten bambusový, placatý, co oni opravdu nosí, nejvíce při práci. Poté jedeme opět lodí zpět do Chiang Saen a protože ještě máme nějaký čas, jdeme se podívat po místních zříceninách. Je jich tu spousta, ale nejsou tak udržované, jelikož tu nejsou turisti. V Chiang Saen je pro bělocha trochu problém se najíst, jsou tu jen samé místní podniky, kde ani nevíte, co si objednat, vzhledem k docela odlišnému písmu. Objebujeme hospodu s anglickým lístkem, která patří nějakému vypasenému Němci, jenž se tu usadil a dáváme si...........rýži, tentokrát s hovězím na česneku. Večer se jdeme podívat na místní smradlavý trh, nakupuji si piva na pokoj a odebíráme se do snění.

3.2.
Na dnešek sme si naplánovali výlet songtaewem do města Mae Sai, což je nejsevernější město Thajska a leží na hranici s Barmou. Jde vlastně o jedno velké město v půlce rozdělené větším potokem na Thajskou a Barmskou část (něco jako u nás Těšín/Cziesin) a podle toho to taky vypadá. Všude je plno žebrajících Barmánců, kteří v lepším případě i něco prodávají. My si od nich zakupujeme jakési pražené oříšky, které jsou vynikající. Jdeme se podívat na kopec nad městem, kam opět vede několik schodů a stojí na něm Wát Phra That Doi Wao. Je odsud pěkný výhled na celé město, je vidět i Barmská část a již na první pohled je poznat, které domy jsou ještě thajské a které už na barmské straně. V dáli jsou vidět vysoké hory a na barmské straně vidíme i hřbitov, což jsme tady v Thajsku nikde neviděli. Nevím, co s mrtvými dělají, ale na jeden jediný hřbitov sme narazili pouze v Bangkoku a ten byl nějaký starý, nepoužívaný. Dostáváme hlad, tak si jdeme něco najítm leč toto město opět nenavštěvují turisté, takže to tu není zařízeno pro nás, ale po půl hodině nacházíme podnik Kik-Kok, kde mají jídelní lístek v angličtině, takže usedáme, já si dávám pivo a vybíráme si. Bohužel, lístek je sice v angličtině, ale vůbec neodpovídá realitě, takže já dostávám rýži (to jsem čekal) s nějakými houbami, které nevypadají dobře a Helena dostává jakousi polévku (je jí asi litr) s citrónovou trávou a limetkou a opět nějakými rozvařenými houbami. Představte si vodu smíchanou s citrónem tak půl na půl a v tom kousky kuřete a houby. No, nedojedli jsme ani jeden. Pak už sme se vrátili ke guesthousu a šli se ještě podívat po místních zříceninách, na kopec k wátu a večer si sedáme v kavárně, která zde, v tomto turisty zapomenutém městě působí nezvykle. Holky si dávají nějakou kávu a já pivo. V guesthousu si ještě na druhý den kupujeme lístek na autobus do Bangkoku, který jede někdy odpoledne a do Bangkoku má přiject velice brzy ráno. To bude něco.

4.2.
Ráno si balíme, necháváme si věci u paní na recepci a ještě se jdeme toulat městem a zabíjíme čas před odjezdem. Koukáme se do několika chrámů, naposledy si fotíme Mekong a již jsme odvezeni na místo odjezdu autobusu. Autobus to byl hezký, poze pro 24 lidí, kde každá sedačka se dala rozložit v menší lůžko. Leč jaké bylo naše zklamání, když jsme viděli, jak se několik thajců hrabe v motoru a vyndavají jeden řemen za druhým. Po hodině přijíždí autobus jiný, který z venku už tak pěkně nevypadá, ale přesto i tady se dá sedačka pohodlně sklopit a nohy se dají krásně natáhnout. Tento autobus je jen na místenky, takže nacpaný určitě nebude. Během prvních asi dvou hodin ještě objíždíme okolní vesnice a nabíráme lidi, kdy se s mladým klukem, který jede do města a pro něž je jistě vynaložení tolika peněz jenom za cestu tímto autobusem (oproti ostatní dopravě opravdu drahé) veliká zátěž, přichází rozloučit třeba i 20 lidí. K lístku dostáváme poukázku na jídlo. Asi ve dvě v noci stavíme u jakéhosi motorestu, kde můžeme lístek použít, ale opravdu nemáme chuť cpát do sebe ve dvě v noci rejži.

5.2.
Ráno kolem šesté dorážíme do Bangkoku (oficiální název města je Krungthep mahanakhon bowon rattanakosin mahintara ayuthaya mahadilok popnopparat ratchathani burirom udomratchaniwet mahasathan amonpiman avatansathir sakkathatitya visnukam prasit) a hned je nám jasné, že bude veliký problém takhle po ránu tady sehnat nějaké obstojné ubytování, ani levné a ani drahé. Nakonec přece jenom kolem osmé uleháme na postel a doháníme spánkový deficit z cesty. Probouzíme se někdy po obědě a jdem se podívat po městě. Jdeme k řece, která protéká městem a je tu jako hlavní dopravní tepna, lodě tu slouží jako nejlevnější a nejrychlejší doprava. Nasedáme na jednu a jedeme směrem k moderní části města. Velké turistické lákadla jako Wat Arun, Královský palác a tak, jsme navštívili již loni, takže je vynecháváme. Jedeme po řece, do které bych nestrčil ani nohu v gumákách, jak je špinavá a ve které se místní bezdomovci vesele koupají. Jedeme kolem vysokých mrakodrapů a tady to vypadá jako v opravdu velkém městě někde v Evropě. Mají tu ne dvojčatam ale hned trojčata, sice ne tak vysoká, ale i tak daleko vyšší, než nejvyšší barák v Čechách. Vystupujeme a jdeme se projet něčím jako metrem, což je prý také zážitek, protože vlak tu nejezdí v podzemí, ale ve třetím patře nad ulicemi a domy, takže je pěkný výhled na město. Říká se tady tomu Sky Train. Oproti cestování v chudých oblastech na severu je tohle něco úplně jiného. Naše metro je proti tomu muzejní exponát. Vystupujeme a procházíme kolem nějakého obřího nákupního centra, ke kterému nezapomněli postavit menší chrám, kde se lidi asi vždy pomodlí před nákupem. Jdeme kolem těch nejdražších hotelů v Bangkoku a docházíme k vedlejšímu kanálu, kde nasedáme na loď, který se řítí úzkým kanálem pod nízkými mosty a hoši zde vybírající jízdné mají na hlavách helmy, protože pod mosty je někdy opravdu jen několik desítek cenťáků. Po chvíli vylézáme a jdeme na nejvyšší kopec v Bangkoku, který je navršen uměle. Stojí na něm, jak jinak, chrám a zezhora je výhled na celé město, kde vidíme v kontrastu staré chrámy a obří mrakodrapy. Odtud se, již pěšky, vydáváme zpět do guesthousu a večer ještě procházíme Khao San Road, nejrušnější ulici města.

6.2.
Poslední den v Thajsku. Jsme unaveni, oproti severu je tady šílené vedro (tady je tak 35° ve dne a 25°v noci oproti 25°/15° na severu) a nikomu se ani moc nikam nechce, takže ráno lenošíme pomalu až do oběda, pak ale jdeme k řece na loď a jedeme se podívat do Čínské čtvrti. Ve dnech, kdy sme tu byli, tak zrovna začíná čínský nový rok, tak vidíme přípravy na jeho oslavu, které spočívají hlavně v přípravě jídla (které si sami lidi tady ani nemohou dopřát) pro bohy, které se připraví a nechá před domem na ulici a především se tu všude ve velkývh plechovkách pálí jakési barevné papírym nevím proč a k čemu to má sloužit,ale vím, že v místních, maximálně 2 metry širokých uličkách bylo nedýchatelno. Velice to tu žije a dá se tu koupit úplně všechno. Pak se vracíme na pokoj a večer jdeme na Khao San Road utratit poslední Báty (místní platidlo). Já kupuji kamarádům na košt thajské pivo a dědovi místní rýžovou Whiskey, sobě pak bezva tričko, kde je obrázek čtyř hudebníků ve stylu slavných fotek The Beatles, jenom na něm není napsáno The Beatles, ale The Killers a místo Johna, Paula, Ringa a George jsou Usáma, Jirka Bush, Saddám a Adolf a vzadu je nápis World destruction Tour. A to celé za asi 50 korun na naše. Ještě kupujeme nějaká trička a mikinu synovcovi, opět za směšný peníz, nějaké vonné tyčinky a určítě ještě něco, dáváme si drink v restauraci a jdeme si zabalit na zítra.

7.2.
Poslední ráno, dobalujeme, mně je nějak mdlo, mám úplně mrákoty před očima, po jídle a napití to naštěstí celkem přechází. Asi sem byl dehydrovanej, což tu není nic divnýho. Jdeme na autobus, ten nás bere na letiště, zbavujeme se batohů a jdem si koupit odletovou taxu, která loni stála 500 Bátů na osobu a bylo to jenom další škubání turistů. Peníze na to jsme měli schované, ale s radostí zjiš'tujem, že už to zrušili, takže Báty měníme na Eura a za zbytek si ještě kupujeme džusíky, nějaké sušenky, párek ve sladkém rohlíku a už nasedáme do letadla. Nyní sedíme i pohromadě, což cestou sem bohužel nebylo. Sedíme veprostřed letadla, kde jsou vedle sebe 4 sedačky a vedle mě sedí nějaký zkérovaný Němec, který za let dokázal vypít asi 8 piv, 5 vín a spustu kořalky, až ho letušky musely napomínat, že už mu nic nosit nebudou. To já stihl tak polovinu co on. Ve Frankfurtu máme opět žalostně málo času na přestup, ale stíháme to a po osmé večer dosedáme v Praze na nejdražším letiště Evropy. Oproti teplotám v Thajsku tady mrzne. Už tu na nás čeká auto, jedeme domů, vybalujeme a jdem spát.

Výlet do Thajska doporučuji všem, kdo rád pozná lehce dostupnou exotiku za relativně málo peběz. Před odletem doporučuji se nechat očkovat na žloutenku a břišní tyfus, ještě se doporučuje mít s sebou antimalarika, ale na to sme se vybodli, protože se musí užívat 10 dnů před odletem, pak preventivně celý pobyt a ještě 10 dnů po návratu. Určitě si pořiďte kvalitního průvodce, nejlepší (a nejdražší) je průvodce od Lonely Planet, v něm najdete opravdu všechno a můžu říct, že z 95% všechno souhlasilo (někdy jsme nenašli guesthouse a samozřejmě se podražilo). Doprava v Thajsku je ucházející, jen je třeba si trochu zvyknout na nepohodlí a menší, či větší zpoždění a nenechat se nachytat vychcanýma společnostma. Nejlepší je užívat dopravu státní. I když umíte dobře anglicky, nějak se nepokoušejte to tady používat, Thajci umí jen základní věci (hlavně číslovky) a nějaké skloňování je tady tabu. Pokud jste vegetariáni, najíte se bez problémů, jen to bude pořád dokola rýže nebo nudle se zeleninou. Ještě tu jsou prý mistři ve vaření různých kari (zelené kari, žluté, červené) omáček např. s tofu, houbami a samozřejmě rýží, ale tyto kari jídla mě moc k srdci nepřirostla. Když je u nás něco kari, jde to, ale tam je to HODNĚ kari. A pozor! Asi tak 90% jídel je pro nás nesnesitelně ostrých, do všeho se přidává chilli. Dokonce na stolech v restauracích není ani sůl, ani pepř, jen tabasco a několi druhů chilli (mleté, čerstvé v oleji, zelené, červené). Balená voda se dá sehnat všude. Cenově je to tady o hodně přijatelnější, než u nás. Kromě piva. To v krámu koupíte v přepočtu asi za 10 - 20 korun, v hospodě pak lahváče (točené hodně zřídka a bez pěny) za asi 20 - 60,-. Jídlo na ulici (nudle s vejcem a zeleninou) se pak dá pořídit asi za 10 Korun, v hospodách se pak najíte od 15,- do 50,-. Chcete-li si dát pro změnu (rýže, rýže...) něco evropského (pizza, špagety, steak) počítejte s cenou od 50,- do stovky, což také není tak hrozné a jednou za čas je třeba si dát něco normálního. Letenka do Bangkoku (zpáteční) vyjde na cca 20 000,- , což je na celém výletu to nejdražší. Tam si pak můžete žít bez nějakého upejpání (dvou/tří lůžkový pokoj cca 100 - 200 korun na noc), takže na tři týdny pro jednoho stačí bohatě nějakých maximálně 30 000,- (i s tou letenkou), a to si budete žít na vysoké noze.

Pokud sem někoho navnadil na cestu tam, rád poradím, já si teď od nějakého delšího cestování budu muset dát tak 3 roky pokoj, páč až tohle budete číst, budu se radostně prohánět po městě s kočárem.

Siki policie-ceske-republiky@seznam.cz

[ Top ]


*****************************************************************************************************


anketa: recenze-nti

NAPALMED blog a RUM zine:
Radek Kopel: napalmed@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Píšu jen tak pro sebe, zvěřejňuju vše průběžně na svém NAPALMED blogu www.napalmed.blog.cz a něco je publikováno i na RUM webzinu www.rumzine.com. Píšu o hlavně muzice, přesně řečeno o nosičích, na nichž je tato dostupna a nabízena potencionálním fanouškům. Dříve jsem měl snahu publikovat pro tištěný občasník, jakýsi newsletter Hlukavka. Začít psát byl můj spontánní nápad.

B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Žádnou kostru jsem si předem nestanovil. Snažím se popsat obal/balení, pak samotnou nahrávku a eventuálně nějaké shrnutí. Z 99% jedu z oleje, tak jak to má většina posluchačů. Přijde mi zajímavé přistoupit k materiálu načisto. Někdy je to opravdu těžké, ale férové. Riziko tu je jak pro kapelu, tak i pro mě jako popisovatele.

C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Udělat popis nahrávky je snadné, ale nálada a "chuť" je samozřejmě nutná. Recenzi může ovlivnit cokoli. Poslech na sluchátka je jiný než soustředěný poslech na dobrém aparátu, vnímání souběžně s nějakou jinou činností, ale dozajista i aktuální stav posluchače. Ani ten si nepustí folk, když má chuť na něco divočejšího.

D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Žádné preference nemám. Někdy to jde sfouknout pár slovy, jindy nestačí román. Popíšu co slyším a vidím, hodnoceno a porovnáváno s tím co už jsem někdy měl v uších. U chudě vyprodukovaného titulu těžko mnoho popisovat, když zřejmě kapela sama nemá zájem říci o sobě víc. To souvisí s tím mým předběžným nedohledáváním informací.

E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Určitě jsem se s takovými setkal. Myslím, že by recenzent měl hlavně popsat "produkt" tak, jak leží a běží, aby se potencionální zájemce mohl lépe rozhodnout. Jistě od toho nelze oddělit pocity a osobní názor hodnotitele. To je prostě nemožné, co však oddělit lze a je nutné, jsou dopředu stanovené závěry a předsudky.

F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Těžko se mi popisuje cokoli. Jednak se za čas opakuješ, a samozřejmě do svého psaní vkládáš sám sebe. Taky se projevuje jakési vyčerpání toho, co má člověk dáno, popř. si sám naložil. Když dostanu absolutně cizí, neznámou kapelu, o které nic nevím, je to kláda. Když je tato např. z mého oblíbeného Japonska a celý titul je vybaven jen rozsypaným čajem, není z čeho brát. A mnohdy ani na internetu. Musím, ovšem přiznat, že tu a tam se mi těžko píše i o věci, jež je známa.

G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Jsem svým pánem, takže termíny nehrozí. Určitě cítím jakousi povinnost vůči někomu, kdo se rozhodnul, že mi něco pošle. Muziku poslouchám v podstatě průběžně, když je nálada a čas, takže se snažím vše dodané "zpracovat". Dodržuju pořadí.

H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Ponejvíc poslouchám na sluchátka (Koss PortaPro) a poznal jsem, že dost věcí tam zní "jinak". Druhá varianta jsou mé starodávné bedny Saroy a zesík Pioneer, jako zdroj CD přehrávač stejné značky. Žádné PC.

CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Ne, takhle to u sebe vůbec neřeším. Posoudit eventuální oblíbenost nebo nelibost mého plácání musí posoudit ostatní. Recenze ostatních mě povětšinou nemile "zaujmou" v okamžik, kdy mám pocit, že dotyčný snad nahrávku vůbec neslyšel a plácá co si myslí, že by tam mělo být.

I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Ne, ze svého psaní nemám pocit jakéhokoli sebeuspokojování. Spokojen jsem, že mohu poslouchat, což není mnohým dáno, že jsem částečně schopem přijmout mnoho různé hudby, že mě stále dosti věcí obohacuje, překvapuje. Jako mnoho jiných věcí, i psaní dělám dobrovolně a až mě to přestane bavit, skončím.

J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
70% si vybírám sám (cokoli z japonské muziky), 30% co mi kapely pošlou. Mám teorii, že kdokoli je schopen "zrecenzovat", tedy vyhotovit popis, čehokoli. Samozřejmě bude u zastydlého metlaře znát, když bude popisovat minimalistickou hudbu bez předchozí zkušenosti. Ovšem nemělo by to být nemožné. Myslí, že je to spíše obavou, co by na jeho slova řekli ostatní. Sám si klidně střihnu obludný pop, metalová klišé, neposlouchatelnou kravinu a rádoby umělecké dílo. Při plném vědomí toho, že recenze bude mít mouchy, mezery a některé "zásadní" chyby, kterých se znalec hravě vyvaruje.

K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
I já ti děkuju. Nemám co dodat. www.napalmed.blog.cz / www.rumzine.com



HOW CAN LIMO KID YOUR DREAMS? & CZECHCORE:
Samuel samuel.records@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
www.czechcore.cz. Z 90 % píši jen na nahrávky, ale několikrát jsem napsal i o skupinách, koncertech. Do budoucna bych rád víc psal o osobnějších, politických a sociálních tématech, o tom se moc nepíše. Recenze jsem začal psát, ostatně jako všechno kolem hardcore/punku, sám od sebe. Důvod byl jednoduchý, pomoct / udělat "reklamu" něčemu co mě zaujalo a částečně je to i snaha o vlastní vývoj, posouvání možností a vlastní informovanosti. Nejsem profík, publicista - jen mě to baví.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Nějakou kostru určitě mám. Jak se tomu říkalo u slohových cvičení - úvod, stať a závěr? Vycházím samozřejmě z nahrávky, textů a mé znalosti skutečnosti, kam se kapela sama řadí nebo odkud vychází. Samozřejmě se podívám i na internet, zinů, atd. …. Snažím se, aby byl obrázek o nahrávce i kapela nejvěrohodnější a o něčem vypovídal.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Nálady samozřejmě psaní ovlivní, ale určitě ne celek - finální podobu. Pokud recenzované médium brnkne na nějaké moje aktuální nálady, tak se to může projevit i v psaní, nejspíš v části úvod :. Samozřejmě moje pocity nemusejí nikoho zajímat, ale občas to použiji, protože si myslím, že podobná přirovnání mnohdy napoví víc, než výčet labelů a desek, co a kde kapela vydala nebo jaký aktuálně in malíř nebo masteringové studio na desce spolupracovalo.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Samozřejmě od každého kousek. Jsem rád, když je zatím vidět člověk. Často víc ocením pohled jedinců, protože dění v hardcore/punku sleduji a ty základní obecné informace si dneska najde každý sám na netu nebo v zinech. Jsem prostě rád, když se o kapele něco dozvím. Někdy mi ale naprosto stačí, když je napsané třeba - WASTED, finská kapela se členy I Walk The Line nebo nová deska Festa Desperato se jmenuje "Psi vatikánu" a právě vyšla.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Setkal, ale každý den se ve svém životě s něčím potýkám, ostatně jako každý. Řídím se částečně heslem ber nebo nech ležet. Mám rád, když jde někdo s "kůží na trh" a recenze může být i negativní, ale mělo by to být lidské, podložené a hlavně otevřené pro další diskuzi (pokud je vůbec potřeba ji vyvolávat). Nemám rád drby, dogmata a sebestředné články zvýrazňují jen ego - autora nebo části "scény".
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
To je jasný! Srdcovky jdou rychleji! Něco napíšu hned a s něčím se trápím. A) buď mně to nebaví hudebně, je to jiný styl než ve kterém se pohybuji nebo je nahrávka silná a já bych chtěl zachytit její podstatu. Jestli jsem nevěděl jak začít? Často, ostatně to si říkám skoro každý ráno, když vylezu z postele - jak dneska začnu?. Večer vypadá ale všechno jinak. Musím poprat se vším! Ano jsem i ve stádiu, že někdy raději psát nic nebudu, než abych šířil negativní nálady. Někdy začnu psát nebo poslouchat něco, o čem si myslím, že mě to neosloví a vyklube se z toho skvělá věc. Nebráním se téměř ničemu …
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Volnej čas nemám, vše dělám po chvilkách po obědě v práci nebo v noci po 21:00. Snažím se dodržovat jisté termíny, aby to u mě dlouho neleželo a pro toho, kdo mi nahrávku dal to mělo nějaký význam. Prostě kout železo dokud je žhavé. Píšu i na věci co si koupím … osciluju někde mezi. Stává se mi samozřejmě i to, že něco mám nad sebou jako Damoklův meč. Někdy jsem v tom nevinně, jindy zcela vinně.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Používám sluchátka i gramofon. Nemám problém napsat o desce z mp3jek a náhledů, než to ale pustím ven, poslechnu si vinyl a posoudím, jestli jsem se neseknul oproti mp3. Nejraději píši se sluchátky na uších a pak poslouchám vinyl ... CD poslouchám v autě, cestou do práce.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Svou oblíbenou recenzi nemám. Líbí se mi psaní o deskách od Ivana Mládka z Flowers For Whores na czechcore.cz.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Sebeuspokojení se mi nedostává. Mělo by? Recenzí si nějak extra neužínám, je to mix snahy něčemu pomoct, posouvání vlastních hranic, sebepoznání a sebetrýzně.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Tak i tak. Ano, s něčím zápolím, ale hlavním důvodem je to, že se s tím zcela neztotožním a je nesmysl psát o něčem jen planý kecy. Snažím se trefit na "jádro" nebo proč to a to kdo dělá. Někdy se to povede víc, jindy míň. Teď jsem nedávno dostal třeba Lp Macabre a s tím se trochu peru.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Drž se a hodně sil v nadcházející roli taťky.



CHOROBA MYSLI:
Bořík prustrel@centrum.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
1. Choroba mysli.
2. Píšu i na knihy a ostatní ziny.
3. Reporty na koncerty nepíšu.
4. Do žádných.
5. Byla to nutnost.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
1. Píšu je tak, jak mě napadnou.
2. Jak kdy. Někdy, když si nejsem jistý, tak kouknu na net.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
1. Chuť není nikdy.
2. V to doufám.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
1. Jak kdy.
2. Ne ,nemusí. Recenze se může i namalovat.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
1. Určitě ano.
2. Určitě by si každý měl psát takový recenze, jaký chce. Žádný neutrální pohled neexistuje.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
1. Většinou ta skupina nahrávek, která mě baví poslouchat se mi recenzuje lépe.
2. Skoro pořád.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Píšu je až když musím.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
1. Nepoužívám sluchátka na recenze. Většina nahrávek jsou vinyly a ty si pouštím přes bedny.
2. Ano
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Teď mě nic nenapadá.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Ne, je to pro mě pouhá nutnost.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
1. Píšu na to co mi kdo dá a hlavně si vybírám s ohledem na to co vyšlo v poslední době před uzávěrkou čísla.
2. Ano
3.Styl hudby byl natolik vzdálen mému vkusu,že jsem nebyl schopen to vůbec poslechnout
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
I když nepíšete recenze do žádných zinů, zkuste si je napsat jen tak pro sebe.



NOISE MASTER:
Syky sykyrabies@centrum.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Cosi jako recenze píšu jen pro tenhle plátek (hehe) "Noise master ´zine - poz.Šakal) a už jen výhradně na muziku (a opět téměř výhradně na vinyl). Dřív jsem psal i reporty na koncerty, ale přišlo mi to, že jsem se trochu opakoval, tak jsem to vzdal. Výhledově možná budu psát nějaký recky na metaly pro nejmenovaný web, ale to je zatím ve fázi nabídky. Pokud mě paměť neklame, jediná výjimka, která otiskla nějakej můj blábol kromě Noise Master-u, bylo několik recenzí v několika prvních číslech Impregnate zine (pamatuje si ho někdo?). No když jsem zapadnul do něčeho čemu se říká scéna, měl jsem od začátku chuť psát recenze (když o tom přemejšlím tak asi i dřív, přeci jen poslouchám aktivně muziku cca 22 let) a protože jsi to věděl tak jsi mě oslovil, a píšu pro N.M. od prvního čísla, tu víc tu míň, podle toho jak to vyjde.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Kostru mám jen gumovou na reprobedně.... Píšu jak mě to zrovna napadne, ale vždycky je tam počet songů, zhruba styl kterej mi ta která nahrávka evokuje, zvuk, obal. Jasně že vycházím že všech dostupných informací ať už co vím pokud kapelu znám delší dobu, anebo dle infa na obale, v recenzích, v rozhovorech a bla bla, prostě klasika.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Když jsem pod tlakem dokážu jí napsat kdykoli, když na mě "nikdo" (Šakal) netlačí s termínem jsem celkem línej, ale mám slabší chvilky (jako třeba včera), kdy mě nakopne dobrá nahrávka a chci to hodit hned na papír. Taky když dočtu nějakej fanzine sekci recenze, nějak mě vždycky přepadne chuť (a výčitky svědomí že to už dlouho odkládám) něco napsat. Momentální nálada nemůže ovlivnit vyznění recenze, když mám špatnou náladu.... píšu spíš texty (proto jsou tak málo pozitivní), než recenze.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Mám rád "strohý" recenze se základním infem, a pocitem jakej z toho má ten danej týpek co recku psal. Nepotřebuju rozbor konkrétně každý skladby. A pokud mě zaujme nějakej text jasně, že rád zmíním jeho téma, ale posledních pár let mi to přijde, že co styl to 99% jasný směřování textů. Jak jsem dneska trefně četl v "Drunk nach osten", kde jsou ty doby kdy crusteři měli texty o ochraně zvířat, přírody, politice, anarchizmu. Dneska se všichni utápějí v depresích jak je všechno špatně (taky mám tenhle styl lyriky rád, ale když to jedou všichni....čest výjimkám). Crust byl zmíněnej jen jako příklad OK!
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
To si piš že jo! Ale vždycky to beru tak, že je to konkrétní názor toho člověka co to napsal, a pokud to myslel upřímně a fakt to tak cítil (konec konců 100 hlav 100 názorů) a nechtěl někoho cíleně poškodit, tak si řeknu je to "trotl" a seru na to (hehe). Druhá část otázky je docela těžká. Jasně, "recenzent" by měl bejt nad věcí a měřit všem stejným metrem, ale konkrétně u sebe mám pocit, že když se mi nějaká deska opravdu hodně líbí, je to z recenze hodně "cítit".
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Jakmile mě tlačí termín (hehe) nebo mě "popadne" chuť jít napsat nějakou recenzi, nemám problém psát o jakékoli nahrávce, ať už mě to hudebně "baví" nebo ne. Dřív jsem měl trochu problém psát recky na desky, který se mi opravdu nelíbily. Dneska už ne, prostě se mi deska nelíbí, tak se mi nelíbí, je to čistě můj názor, a napíšu co mě na ní nebaví. Dalších 200 lidí z ní může bejt unešenejch a mít mě za blázna, ale znovu opakuju je to jen můj názor. Ne slovo boží! A všem co se to nezdá, můžu jen říct 99,9% fanzinů mám v editoru napsáno: Chcete nějak pomoct s tvorbou zine, třeba napsat recenzi... TAKŽE UDĚLEJTE TO KUA! Všichni máte možnost!
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Jak jsem psal výše, nejsem vzorný pisálek (ty doby jsou pryč) průběžně píšu během celé doby během jednotlivými čísly N.M...., ale když mi pošleš termín (hehe), chci ještě dohnat co se dá, někdy to klapne někdy ne....
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Co to je za otázku voe!? hehe. To je snad fuck ne? Když mám chuť tak bedny, když ne tak sluchátka (v těch "vyleze" všecko na povrch). Bydlím v bytovce takže večer sluchátka, nemám žádného hardcore milovného souseda, kterého by zajímal řev kytar od nás z bytu. JO POUŽÍVÁM PŘI RECENZÍCH STEJNÉ PŘÍSTROJE JAKO PŘI NORMÁLNÍM POSLECHU... JÁ JINEJ PŘÍSTROJ NEŽ MOJÍ STAROU VĚŽ SHARP NEMÁM! WOE! (To sem si prostě nemohl odpustit haha).
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Ne.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
:) Ta je taky dobrá. Jo když se do toho pustím mám většinou výbornou náladu, takže si to užívám. "Hodím" to na papír, pak do kompu, tam to ještě "překopu", aby to dávalo smysl taky někomu jinýmu než mě (hehe), no a pak musím ještě vypisovat adresy a emaily a myspace-y....to absolutně nesnáším!
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Píšu recenze z 99,99% na nahrávky, který jsem si koupil / vybral sám. Jak jsem psal výše, dřív bych možná nešel do něčeho co by mě extra nebavilo, dneska už neexistuje nahrávka na kterou bych nenapsal recku.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Poslouchejte cokoli co vás baví, žerte tofu a užívejte života, zubatá už brousí kosu.....



DRUNK NACH OSTEN:
Paaya paaya.ds@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Tak jednak teda Drunk Nach Osten, kde recenzuju cokoliv co se mi dostane do ruky a má to vztah k východoevropskýmu diy hc/punku. Muzika i čtení. Jinak jednou za čas pár věcí do Hluboké Orby a jednou za uherskej rok i něco na Czechcore. Reporty z koncertů už moc nepíšu, nemám na to čas. Nanejvýš v rámci nějakých delších reportů v DNO. První zin jsme začli spolu s Kejklou z MAD PIGS vydávat už někdy v čerstvých 16-ti, krátce po tom, co jsem přečetl svý první ziny, takže to bylo spíš nutkání, potřeba předat něco dál a vyjádřit se k věcem který mě zaujaly. Bral jsem to automaticky jako součást zinu, moc jsme nad tím nepřemýšleli.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Většinou se snažím předat o té kapele a nahrávce co nejvíc informací a když je nevím z hlavy, hledám po netu, vytahuju starý ziny, desky, kde tuším nějakej klíč. Zároveň se snažím zmínit klady i zápory, nějak to vyvážit. Jinak žádnou kostru nemám. Nechávám tomu volnej průběh.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Na psaní musím mít alespoň trochu chuť. V opačným případě vím, že to odfláknu. Ale mý nálady se určitě ve výsledku promítají, hlavně v tom, jak moc su "hodnej" nebo "zlej", když se mi nahrávka (nebo jinej předmět recenze...) nelíbí.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Nebaví mě stručný "pseudo recenze", který jsou bez osobního názoru a vlastně jen přepisujou údaje z bookletu do vět. Jinak to záleží na nahrávce. U TELEFONu je detailní recenze docela na místě, u LYCANTHROPHY si rozebírání každýho songu zvlášť moc představit neumím. Tvář a omáčka je určitě dobrá, protože nikoho nebaví číst telefonní seznam. Ale bezduchý fráze na vyplnění místa, kde nevíš co napsat jsou taky na hovno.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Jednou jsem četl na netu recenzi na jednu maďarskou kapelu, kde chlapík z rockovýho webzinu nacpal jeden nesmysl vedle druhýho (kapelu, která hrála nasranej old school hc přirovnával k MASSKONTROLL, tvrdil, že jsem je dotáhl na koncerty do ČR, zatímco jsem jim jen organizoval jeden koncert v Brně apod.) takže někdy je asi na místě nepsat nic, než se pouštět za každou cenu do psaní o něčem, o čem nic nevím a co neposlouchám, nebo bych to měl alespoň přiznat a netvářit se jako Všeználek. Jinak su určitě pro vnášení osobních názorů a pocitů do recenzí. Když si tím nebudeš léčit komplexy, tak by to mělo fungovat dobře. Lidi by měli být (sebe)kritický při psaní recenzí i při jejich čtení.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Kupodivu mám nejradši ty co jsou někde uprostřed, zdánlivě průměrný kapely, který slyším poprvé. Dozvím se něco novýho, je to výzva, protože musím trochu zapátrat a zároveň mám nutkání se na to dívat z obou stran a hledat dobrý i špatný stránky. Když je to mimo můj záběr, snažím se recenzi vyhnout, protože většinou není moc dobrý psát o kapele, která hraje žánr, ve kterým se nevyznám. Zároveň mám vždycky trochu divnej pocit když píšu o svých favoritech nebo dokonce kámoších, protože mi vadí ten pocit zaujatosti. Ale snažím se to vybalancovat. S trochou představivosti vždycky něco napíšeš (viz otázka na oblíbenou recenzi).
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Zpravidla nechávám recenze až na poslední chvíli, psaní pod tlakem mi u nich tak nějak vyhovuje a přitom nemám pocit, že bych je nějak zanedbával (jedna mi zabere i hodinu).
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Kazety a CD jdou přes hifi-věž, desky přes gramofon a bedny TESLA ročník 1983. Sneslo to Ivana Mládka a Královnu Koloběžku, snese to i DROPDEAD. Dobrá nahrávka by měla znít snesitelně skoro na čemkoliv, takže to dvakrát neřeším. Noise not music voe.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Tak někdy se podaří vystihnout líp, někdy míň, ale čárky si nedělám. Nezapomenu recenzi od chlapíka, tuším že z britskýho freezinu Reason To Believe (RIP), kterej celou recenzi postavil na tom, že uvnitř našel kus něčího vlasu a vymýšlel teorie, jak se tam asi mohl dostat. Na závěr napsal jednu větu o tom, že deska je docela ok...
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Uspokojením bych to nenazval. Baví mě se v té nahrávce šťourat, poslouchat ji pozorněji než jindy, pročítat texty, pídit se po dalších informacích. Baví mě to, jen kdyby to nebyl takovej žrout času.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Kdybych psal jen o tom, co dostanu, tak nenapíšu skoro nic. Psaní o tom, co člověka zaujme namísto toho, co výhradně dostane, je jednou z možných hranic mezi FANzinem a MAGAzínem. Ve výjimečných případech i mezi upřímností a vychcaností. Ale tohle ber hodně s rezervou. Je spousta větších zinů, který recenzujou jen kopie zdarma a vážím si jich. No... do poslední Orby jsem recenzoval 10" SRAČKA - "Hovno". Myslím, že jestli jsem si poradil s tímhle, už se nemám čeho bát... haha.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Taky dík za zajímavý otázky na netradiční téma. Těším se na odpovědi ostatních! Je docela vtipný, že sám recenze v mnohých zinech přeskakuju, protože mě často nebaví způsob, jakým jsou psaný... Poslechová nálož při psaní odpovědí: RAMBO - "Wall of Death the System" LP, UNAMUSED - "Haven't You Been Deceived" LP. www.festadesperato.com / http://dno.maskcontrol.com



KIDS AND HEROES.COM:
Roman PHP roman@phr.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
No Servus! To bude asi delší, ale kdo chce kam… V současné době píšu recky na web KidsAndHeroes.com, což je taková mucky pucky trendy stránka. Něco jsem psal Inymu do připravované Trhaviny. S Papagájem připravujeme taky nějaké to čtivo, takže tam taky (na fanziny) a taky takové ty "recenzičky" na hudební věci co se objevují na stránkách PHR shopu. No a ještě něco do nějakých jiných zinů, ale to jsou spíše sloupky, články a rozhovory (poslední Hluboká Orba a připravované (snad i někdy vyjdoucí) Cerelitida a Pride&Prejudice) a pravidelně do liternátněspolečenskouměleckocositak fanzinu Vichřice, který vydávají mé kamarádky z Ostravy a taky (teď už snad pravidelně) do dalšího chacharského plátku, který vydává ten pomalovaný panáček zpoza baru, Buryzone. Aby toho nebylo málo, tak s kumpánem co si říká Toe, vydáváme komiksový fanzin BubbleGun a taky píšu občas recky na komiksy na web KoCoGeL.info. Takže z toho vyplývá, že nepíšu výhradně recenze na nahrávky, ale tak nějak se snažím o všecko možné : Není toho málo a měl bych to nějak korigovat, protože se občas smutně dívám na lísteček, kde mám sepsané ty "resty" co jsem kam ještě ve své neutuchající blbosti slíbil… Shrnuto podrženo tedy vše co se kolem a koukolem motá kolem punku a komiksu. Ale občas jsem schopný něco napsat i na nějaké zcela odlišné téma. Jo, napsal jsem kdysi i dvě recenze na Czechcore. Z těch plátků, co jsem ještě nevyjmenoval, tak jsme jako adolescenti v Ostravě vydávali asi dva roky měsíčník Yböte!, familiérně zvaný "Jebal". Což byla taková černěhumorná zhulenecká všehochuť štamgastů od baru klubu Hudební bazar. Občas se někde objeví i komiks, ke kterému napíšu scénář a pak někoho uháním ať to nakreslí, příklad třeba v posledním čísle fanzinu Chyba. Taky občas píšu takové rýmovačky nebo povídky, jedna povídka dokonce vyšla knižně v hororovém sborníku ze soutěže Ježíšku, já chci plamenomet za rok tuším 2004, kde se umístila na hezkém 9. místě - v TopTen, vole : Pak mě ještě napadá, že jsme asi dvakrát přispěl do tetovacího časáku Crazy-Style, kde jsem "spravoval" hudební rubriku. Ovšem z tehdejší šéfkou časáku jsme měli velmi rozdílný pohled na věc a tak jsem se na to vyprdnul a navíc bylo "vtipné", že někteří "kolegové" pak začali inklinovat k magickým číslům, jako 18 či 88. Oné šéfredaktorce prý dokonce kartářka řekla, že je pro ní 8 šťastné číslo : Dál to nebudu komentovat… Na závěr snad perličku, že když jsem hledal nějakou brigošku, tak jsme jednou napsal i recenzi na nějaký multifunkční dálkový ovladač do "fanzinu" Computer speciál : do dalšího čísla mi dali na recenzi jakýsi superdrát, o kterém jsem měl napsat tuším 9000 znaků… a tak skončila má činnost v tomto periodiku : Recky z koncertů nepíšu (protože na hodně koncertů jedeme s PHR distrem a tudíž se různě střídáme, nikdy nevidím nic celého a to mi přijde na report málo), nemyslím, že by to nebyl zajímavý slohový útvar, ale asi to podle mě má smyl jen na ty webziny, protože je tam jakási aktuálnost. Nevím jak kdo, ale na mě moc nepůsobí popis koncertu ve fanzinu, který je starý rok, hrálo na něm šest kapel, z nichž už půlka nehraje a pisatel se stejně na konci přizná, že půlku kapel prokecal a propil, už si moc nevzpomíná kdo co hrál, ale ví že ožral jak tatar a bageta byla hnusná. Ve fanzinech naopak vzniknul specifický útvar toureportu, který reporty z koncertů více než plnohodnotně nahradil. A u nás je pár lidí, kteří je píší opravdu brilantně. Psát recenze byl asi ve finále můj nápad, protože mě psaní vždycky lákalo.Určitě jsem na něco zapomněl, ale stejně koho by to bavilo číst a já se už vyhonil, tak je to v cajku :
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Osobně mám rád recenze delší, kde se projeví názor recenzenta, takže by něco jako kostru mohly mít. Ale spíš jde o to, že by autor neměl skákat z jednoho na druhé a vracet se k třetímu jako nějaký neukojitelný prznič. Osobně si občas vytýčím body, které chci zmínit a rozvést, ale takovou tu kostru jak při slohovce na základce si nepíšu : Dobré je to třeba na tom Kids, kde můžu zabrousit například do historie kapely, protože se obávám že místní čtenářská komunita kapely na které píšu recenze z většiny nezná a tudíž se je snažím svým úchylným způsobem vzdělat a cítím se jak Džej Ej Komenský! "Milí adolescenti, tady ta kapelka co se jmenuje Bastards, vznikla v době kdy většina z vás byla ještě v trenkách nebo na houbách, a už v té době hrála takové husté zahuhlané emíčko, mrk mrk. Pocházejí z Finska, zkušebnu si udělali v sauně a místo trsátek používali březové metličky. Vodku jim na zkoušky nosili hned tři sobi a proto jsou jejich písničky agresivní a nenávistné…" Dobře, dost srandy. Jasně, využívám net, booklet, eventuálně nějaké fanziny či knihy a svoje vědomosti, které se mi občas povede najít někde v šedé kůře mozkové. Tak nějak případ od případu.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
V podstatě jsem asi schopen recenzi napsat kdykoli, ale to se může negativně projevit na její jakési čtivosti a potencionální kvalitě. Samozřejmě je ideální psát recku v dobré náladě a na kapelu, která tě baví. Ne vždy se to povede. No nálady… ve smyslu, že jsem nasraný tak napíšu temnou, zlou a depresivní recenzi nebo naopak v dobrém rozmaru označím Ucházím jako pohodový skáčko s řezanými riffy a stop a go pasážemi, třeba jo. Ale určitě to nemá vliv na to, jestli se mi ona recenzovaná nahrávka libí či nikoli. Čili formát ano, resumé ne. Vždycky by z toho měl vyznít můj subjektivní názor na tu nahrávku i když ten balast okolo může být různorodý.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Podle mě to souvisí i s tím kam to píšeš. Vem si třeba Hlubokou Orbu, kde je třeba 150 recenzí v jednom čísle. Nedovedu si představit, že by každá měla v průměru jednu stránku, tak jak to třeba píšu na Kids. Navíc u čtení Orby se asi jakž takž předpokládá, že potencionální čtenář bude mít jakýs takýs přehled. Že třeba bude vědět co je crust, powerviolence a co znamená, že se kapela odkazuje na Discharge. Navíc v Orbě se nesetkáš s reckama na reggae, oi, ska a co já vím… to není výtka směrem k Orbě, jen poukazuju na to, že ve srovnání s ní je třeba Kids stylově více pestrý, tudíž zhruba taková bude asi i čtenářská obec. Takže na serveru, kde třeba přibude 1-2 recenze denně, tak podle mě pak mohou být delší a obsáhlejší. Jak jsem psal, subjektivně mám rád delší recenze a mám rád recenze, kde autor vyjádří svůj názor a nějak ho rozvine i v případě, že si o nahrávce myslí, že je to übersračka, protože i ta se dá rozmáznout. A asi ještě k těm textům. Pokud je v recenzi rozvádím, tak se jedná o texty české, slovenské a polské, protože tyto jazyky trošku zvládám. Nemůžu pitvat texty anglicky zpívající kapely, když sice zhruba vím o čem jsou, ale angličtinu ovládám jak bezruký joystick. Ale celkově mi přijde, že se texty kapel moc nepitvají. Dost se to odbývá což je možná škoda. Na druhou stanuje to možná i tím, že dost recenzentů má problém vyjádřit to co chtějí oni, tudíž je nad jejich síly pak ještě vyjadřovat co chtěla říci kapela… nevím.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Samozřejmě! A kolikrát i v případě, že jsem onu inkriminovanou kapelu ani moc neznal. Ale myslím si, že recenzent by svůj názor měl projevit, což je dobré v tom, že vůbec nějaký má a v hlavě nemá jen exkrementy. : Nejde mi o to, abych s někým souhlasil, naopak si chci přečíst jeho rozdílný názor, který mě třeba obohatí nebo mi ukáže jiný úhel pohledu, ale měl by ho nějak zdůvodnit. Což mi pouhým "je to bomba jak cyp" či "je to pičovina jak řemen" jaksi nestačí. Pisatel by jsi měl uvědomit, že to po něm i někdo čte (nepíše to náhodou s tímto účelem?) a svůj názor zdůvodnit a rozvést. Čtu třeba všechny recenze na nahrávky co vydává PHR a u jedné konkrétní kapely je pak takové srovnání vesměs zajímavé. Celkem si uděláš obrázek jak to kde funguje a jak se k tomu kde staví. Tohle bych mohl rozvést, ale asi to nemá cenu… Asi bych to shrnul do pár základních bodů, které preferuji, když čtu nějakou recenzi: Recenzent má názor, ideálně vlastní. Umí česky a používá cosi čemu se říká slovní zásoba. Snaží se vyvinout nějakou aktivitu a o nahrávce či kapele se snaží si něco zjistit. Pochvalu či kritiku se snaží rozvést nikoli odbýt jedním slovem, holou větou nebo poučkou jak z manuálu pro pracovnice nevěstince nižší cenové kategorie. Dopředu tuší, že to po něm bude i někdo číst. Zná víc než tři kapely, ke kterým každou nahrávku přirovnává atd. Myslím, že z toho vyplynulo, že opravdu nevím co je neutrální postoj : Pokud nemyslíš něco jako: "Nahrávka má šest songů, trvá něco pod půl hoďky, kapela má dvě kytary, jednu basu, jedny bicí a zpěvačka má rozsah tak tři oktávy…" Ale strašně mě sere, když čtu recenzi, kde je naprosto evidentní, že pisatel je kémo od kapely, jejíž nahrávku recenzuje. Z toho mi je fakt šoufl… samozřejmě v případě, že jim to neříká u piva, ale píše to někam do "veřejného prostoru". Onehda jsem jednu takovou recenzi četl a tak jsem u ní kroutil hlavou, že mi pak bylo špatně jak když jsem šel v patnácti podnapilý na Centrifugu.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
No tak jasně, že se mi líp recenzuje punk než freejazz : Ale na druhou stranu je dobré si občas udělat názor i na něco co ti není tak blízké. Ono je občas celkově dobré mít názor : Ale já nemám dogma jedné škatulky, takže mi nevadí si poslechnout občas něco jiného. A hlavně, když se řekne, že kapela hraje punk, tak to automaticky neznamená výhru. Naopak se pak můžeš dočkat zvěrstev, ze kterých je ti mnohem víc šoufl než z poctivého zábavového bigbítu nebo songu od Majkla Dejvida náhodně slyšeného někde v rádiu…
Jo, stane se mi, že nevím odkud začít a co o dané nahrávce napsat. Vesměs to pak poslouchám tolikrát, než nějaká myšlenka v mozku nevyklíčí sama a neprodere se na povrch. Párkrát se mi to stalo, ale v monentě, kdy jsem začal psát první větu se to přeplo do nějaké blíže nespecifikované dimenze a psalo to samo. A kolikrát je to pak lepší, než recka na nahrávku, která mě zaujala a nadchla hned ze startu a recku sem napsal při 2-3 poslechu… Nebo se mi stane, že napíšu tři věty a dál to třeba měsíc nejde… Takže to, že mě občas nějaká nahrávka "trápí" beru spíše jako pozitivum, protože odbýt to prostým "je blbé jak kýbl bláta" můžu vždycky, ale spokojený s tím nebudu nikdy :
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Vesměs nemám žádné termíny. Na druhou stranu se to snažím stihnout tak jak čas dovolí a čím dřív tím líp. Nemám rád, když se něco furt jen odkládá. Sice jsme ještě na střední razili heslo "co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volna", ale snažím se tím už moc neřídit. Občas teda zjistím, že jsem asi nějaký divný, protože oproti jiným u mě dva týdny znamenají čtrnáct kalendářních dní, zítra je na druhý den a brzo neznamená za půl roku. Problém je v tom, že pak používám takové to "podle sebe soudím tebe" a přístupy různých lidí mě dokáží znechutit, sebrat mi energii a dostat ně do stavu nihilistického trucovitého nicnedělání a zhnusení vším včetně sebe.
Uznávám uzávěrku u různých fanzinů atd., tedy věcí kde by se bez toho jeden nepohnul, ale už se mi stalo, že něco posílám den, dva po uzávěrce s omluvou, že jsem se musel fakt dokopat, protože jsem lemra líná a nemohl jsem nastartovat a mrzí mě to… a dostanu odpověď ve stylu "v pohodě, stejně si první kdo něco poslal"… A pokud se ti to stává častěji než je zdrávo, tak odhodlání něco dělat (i když tě to baví) je pak velmi vrtkavé… V těchto případech pak ono tisíckráte brané do huby DIY dostává jiný rozměr… nebo už je to standardní? Al párkrát se mi stalo, že jsem musel něco dokončit v nějakém termínu a dělal to fakt na poslední chvíli a myslím, že jsem se dokázal "vybičovat" k nadprůměrným výkonům. Bráno z mého čistě subjektivního pohledu.
Vidím rozdíl v tom, že i když jsem strašným milcem tištěné formy, tak na net to prostě mrdneš jen co to dopíšeš a přečteš si po sobě, zatím co se ti může stát, že jsi něco napsal do pěti fanzinů a po dlouhém časovém úseku je to furt v luftě… ale jak praví klasik "Nepropadejte panice!" Ale aby to nevyznělo tak do negativna, tak je třeba říct, že pokud to nakonec vyjde, tak úleva je neskutečná, už je proto, že jsem byl celou dobu napnutý jako malé trenky.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Po různých stěhováních a životních peripetiích to mám tak, že mám psací stůl na něm PC a gramec. Dráty z obojího směřují do předzesilovače (oldschoolový gramec, ty krávo:) a do zesilovače, kde jen přepínám mezi PC (kde poslouchám CD) a gramofonem. Takže samotný přehrávač CD nebo nějakou minivěž či tak něco nemám. Nemám ani na čem přehrávat kazety, což mě trochu mrzí, ale bedna se starýma kazetama je asi v Ostravě ve sklepě (pokud ji otec už nevyhodil - nemám odvahu to zjišťovat) a "kazeťák" zůstal v mém předchozím bydlišti jako artefakt jednoho dlouhodobého neúspěšného vztahu. Nejčastěji stejně poslouchám asfaltové placky. Jak gramec, tak PC jsou ve finále napojeny na podle mě ne úplně blbé bedny, kde teda poslouchám všechno… často a rád :
Sluchátka používám jen k MP3 přehrávači na cesty vlakem, busem atd. MP3 přehrávač není žádný zázrak, ale jiný nemám, tak musí stačit :
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Jo, to bylo léta Páně 1348, když jsem napsal recenzi na … ne, to je blbost, nejsem takový ego masér abych si stříkal do trenek z vlastních recenzí. Občas jsem pyšný na nějaký hezký slovní obrat nebo nějakou definici, kterou stejně časem zapomenu a to je tak všechno. Samozřejmě jsem rád, když mi někdo něco pochválí a samozřejmě mě to zahřeje na potřebných místech, ale domácí mazlíčky si ze svých sepsaných bezpohlavních blábolů nedělám.
Sice mám spíše oblíbené "psavce" a jejich výtvory, ale fakt jsem si na jednu recenzi vzpomněl a tu si pamatuju už drahně let. Bylo to v roce 1993 (sem si dodatečně zjistil, že :) a bylo to RockPopu, v době kdy byl ještě velký a rozkládací jako Rudé právo. Byli tam vzadu pěkně zarovnané recky do takový dvojsloupečků a na jedné stránce jich bylo tak minimálně dvanáct. Pěkně psaný text a nějaké ty recenzentské dřisty na aktuální nosiče. A do toho recenze na aktuální CD Vítka Pokorného - Tiahuanaco. A celý adekvátní prostor té recenze byl prázdný a v něm fixkou napsáno "A na co?" a nula hvězdiček : Už nevím kdo tento skvost napsal, ale do paměti se mi vryl silně. Takovou vše říkající recenzi bych chtěl taky někdy napsat.
Poslední dobou mě ale celkem děsí taková ta móda emotivních recenzí, které říkají všechno a nic… Jako Maxim Horovic na diycore.net to začal podle mě jako jeden z prvních a jeho recenze mají rukopis a styl, ale přijde mi, že se podobně snaží psát spousta jiných a tady už to pokulhává jak stůl s uraženýma nohama. Mám na mysli takové to "…z mlhy zapomnění a hutného bahna balastu se vynořila tato hydra. Její šaty jsou tkané z nenávisti a zkaženosti dnešního světa. Mravenčení v palcích u nohou… ejakulace… erekce! Smrtonosná zkáza temné hlubiny se mnou třepatá jak orvaná plachta potápějící se lodi za neskutečné bouřky u Hornova mysu…Apokalypsa je za dveřmi!"
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Užívám si psaní jako takové. Nemusí to být pokaždé a nemusí to být nutně jen u recenzí. Fascinuje mě ten proces, kdy ruce píší a hlava přemýšlí, já jako tělesná schránka bych u toho kolikrát ani nemusel být : Užívám si psaní, užívám si čtení, užívám si hudbu a to mě baví. Sebeuspokojení si asi představuji trošku jinak, než psaním subjektivních hemzů o kolikráte neuchopitelné hudbě : Ale líbí se mi to, když písmenka přibývají, věty na sebe navazují, podnět se shoduje s přísudkem a text má smysl. Užívám si to, že mi něco roste pod rukama i když hodnota toho je diskutabilní a pomíjivá.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Tak i onak. Psal jsem vždycky recenze na věci, které se mi líbili a pouze z nějakého osobního pocitu vypsat se. Nikdy sem nepsal s pocitem, že si nahoním ego tím, že něco setřu. Před nějakým časem jsem si říkal, že by bylo možná fajn z toho i něco mít a tak jsem občas někomu kdo vydal nějakou zajímavou nahrávku napsal jestli mi nechce poslat "recenzní kopii" a poslal mu odkazy na nějaké recky co jsem předtím psal. A ono to překvapivě fungovalo. Nikdy jsem nikoho nenutil. A samozřejmě jsou i lidé či labely co neodpověděli a hráli mrtvé brouky. Nemám s tím problém. Jsem moc rád za ty co občas něco pošlou. A taky píšu pořád recenze na věci co si koupím a chci se o nahrávku podělit, protože si jednoduše myslím, že je dobrá. Pokud si recenzi přečte pár lidí a někdo z nich tím třeba objeví kapelu, která se mu bude líbit, tak jsem spokojený a mise byla splněna : Naštěstí se mi zatím nikdy nedostala k recenzi nahrávka, která stála totálně za prd. A to je jasné, že takové věci existují : Já se sice snažím vždycky najít ty lepší věci, ale znám kapely a nahrávky, které bych asi moc pozitivně nehodnotil, ale o tom podle mě není…
Nepamatuju si, že bych se setkal s něčím na co se nedá nic napsat. A myslím si, že jsem toho slyšel už celkem dost. Abych to nějak vtipně přirovnal, tak starší ročníky si jistě vzpomenou na povinou školní četbu. Jednou jsem takhle musel číst Ernesta Hemingwaye - Stařec a moře, byť se jedná o klasiku světové literatury ověnčenou "Nobelovkou", tak sto dvacet stran (nebo kolik) o tom, jak maník chytá rybu mě zrovna dvakrát nenadchlo. Ale je vidět, že i o takové věci se dá psát s gustem, rozmachem a čtivě, a může se to stát i populárním a uznávaným :
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Já dík za prostor pro ty moje kydy : Velký respekt všem psavcům, fanzinářům a otrlým čtenářům! Jinak už jsem toho napsal myslím víc než dost, takže howgh!



NAPALMANACH:
Skulda Copywrong@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Čau, tady Skulda, tři piče kapel a aktivit, žádná pořádně:)))) Ani nevím, kdy jsem s psaním recenzí začal. Psaní mě bavilo vždycky. Občas jsem si psával do šuplíku nějaké recenze, nebo postřehy a pak před nějakými deseti lety jsem se buď vnutil Burymu, anebo mě Bury oslovil sám, abych mu pomohl s psaním do Buryzone. Od té doby se se mnou ta "hudební publicistika" veze. Psal jsem a píšu doteď recenze na všechno, koncerty, akce, nahrávky, fanzíny. Jenom si teď uvědomuju, že jsem nenapsal jedinou recenzi na knížku. Budu asi muset zkritizovat tvůj jihoamerický výlet, ať mám zářez na pažbě, haha. Do periodik, kde jsem něco vyblil patří, když to vezmu chronologicky: Buryzone, How can limokid kill your dreams, něco málo czechcore.cz, Hluboká orba a Trhavina. Když pak začaly prsty svědět ještě víc a tvůrčí přetlak už se nedal vydržet, začal jsem v hubě přežvykovat myšlenku vlastního fanzínu a výsledkem je Napalmanach, který plácáme s Vikim v naší power violence domácnosti.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Že by ty recenze měly nějakou předem připravenou osnovu se asi přímo říct nedá. Na druhou stranu se vždy snažím věnovat těm základním aspektům: hudba, obal, texty. Internet je určitě výborná pomůcka a rozhodně ji při psaní recenzí využívám, především u kapel o kterých vím hovno, nebo které se vyflákly na podrobnější info v bookletu. Každý bonbónek, třeba že bubeník si pro štěstí potírá paličky dehtem, nebo tak něco, se pak náramně hodí. Víc informací rovná se zajímavější recenze.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Jasně, že momentální nálada hraje velkou roli. Třeba posledně jsem si naordinoval psaní recenzí na středeční večer, ale nakonec jsem neměl náladu, myslel jsem na něco jiného, ale zapřel jsem se a s nechutí sednul ke kompu. Šlo mi to ztuha a nakonec jsem půlku těch recenzí vyhodil a napsal je znova. Nemyslím, že by blbá nálada nějak ovlivnila můj názor na konkrétní nahrávku. Spíše mi blbá nálada brání ten názor přetavit v kvalitní recenzi. Prostě LOW THREAT PROFILE miluju za jakéhokoliv duševního rozpoložení, ale ne za každého rozpoložení na ně napíšu čitelnou recenzi.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Recenze by měla, co nejvěrněji a nejpřesněji přiblížit nahrávku čtenáři. To je přece základní funkce recenze, ne?? Jenže díky tomu, že recenze je relativně volný "literární žánr" bez nějakých daných pravidel a vnímání tak subjektivního fenoménu jakým je muzika je u každého jiné, je podle mně těžké stanovit nějaký mustr. Nejde tady ani použít přímou úměru, že obsáhlá, podrobná recenze musí být vždy nejlepší. Občas se autor recenze pustí do detailního popisu, ale úplně mu uteče kontext anebo nezachytí nějakou jednotící myšlenku. Jsou i výborné recenze které mají tři řádky, ale autor tu kapelu prostě vystihne! To vnímání je hrozně individuální. Je totiž třeba si uvědomit, že tady dochází k trojímu přenosu. Dílo nějak působí na recenzenta, který se zážitek snaží reprodukovat a působit dál na čtenáře a přitom vždy dojde k dalšímu zakódování, které může být v rozporu s kódováním příjemce. Prostě čtenářovo vnímaní je skoro vždy jiné než u recenzenta. Podle toerie ostenze a přenosu informací, by nejdokonalejší recenzí bylo to, kdybys desku vzal ke kámošovi a tam mu ji pustil, ukázal a okomentoval. Což je samozřejmě utopie. Hmm, tak už jsem zase drobátko ujel, takže dost pseudofilozofických plků.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
To je otázka, na kterou nemám nějakou jednoznačnou odpověď. Všeobecně "silný pocit" v recenzi může znamenat, že autorovo ego zastínilo pokus o předání nějaké informace. Jenže jsou autoři, co to mají jinak a kteří recenzi berou více jako sdělení svých prožitků. Ačkoliv se víc kloním k první formě (co nejvěrnější přiblížení díla), často mě hodně baví svérázné recenze, ze kterých se až zas tak moc nedovíš, ale nějakým způsobem tě zasáhnou. (Třeba Mark McCoy to uměl parádně.) Za blbé recenze považuju ty odfláknuté, kdy to autor vyloženě odbyde a nebo dává vědomě najevo svou ignoranci. (Na mangelcrusties na to byli občas specialisti, i když oni to maji jako součást imáge.) Jinak pokud někdo napíše v recenzi, to a to je grindcore, zatímco já za tím vidím pohlupavý metal, nějak to neřeším. Sto hlav, sto názorů. Takové to handrkování o pocitech z hudby je sice někdy zábavné, ale totálně nikam nevedoucí. Každý to vidíme po svém.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Samozřejmě, že nejlíp se recenzuje, bordel mému srdci a uchu nejbližší. Člověk může hýkat blahem, rozplývat se nad tím a nad oním. I když zdání objektivity se z takových recenzí vytrácí. Dokážu si představit, že pokud moje recenze třeba na DEAD RADICAL nebo MELT BANANA čte někdo s jenom trochu odlišným hudebním vkusem pro grindcore, bude si klepat na čelo. Už jsem hodněkrát nevěděl, jak začít, ale spíše to byl stylistický problém, než že bych vůbec nevěděl co napsat. S tímhle problém nemám. I o průměrné, ničím nezajímavé nahrávce jde referovat. Například ve stylu, že je nezajímavá a šedivá:))))
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Všechno co dělám, dělám v časovém presu a na hranici, nebo za hranicí zpoždění. Ne, že by mi to úplně vyhovovalo, ale bohužel timing není má silná stránka. I když u recenzí to tak moc neplatí, protože to je kratší útvar. Prostě jednou za čas večer zapnu plotnu, dám brko, napíšu dvě recenze a jdu spát.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Sem tam použiju sluchátka, ale spíše jako jednu z možností poslechu. Nejběžnější je, že takto recenzuju desku, kterou mám zároveň nahranou na kazetě, nebo v mptrojce, abych to mohl poslouchat v tramvaji a v buse. (Není lepší zážitek než v roce 2011 začít v tramvaji přehazovat kazetu ve walkmanu. Budou se na vás dívat jak na ufona.) Samotnou recenzi pak smolím doma do kompu se zapnutým gramcem za mnou. Vlastním obstarožní věž Sony, která už funguje jen jako zesilovač pro externí gramec a PC. Mám tam nastavený úplně rovný ekvalizér, abych měl co možná nejméně pokřivený poslech. Ze zásady poslouchám věc na recenzi na stejném přehrávači, na kterém smažím většinu ostatní muziky. Jen tak můžeš získat nějaké srovnání, nějaký přehled. Kdybych to poslouchal na nějakém jiném přístroji, kdy každý přístroj má jinak nastavené parametry a jinou charakteristiku zvuku, nebyl bych schopen dost dobře posoudit zvuk. Nahrávka, která na studiových bednánch zní dokonale, může na domácím jezevčíku znít jako z prdele, a co potom napsat? Dobrý zvuk, na piču zvuk???
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Nemám žádnou svou vyloženě oblíbenou recenzi, ani oblíbenou recenzi od jiného autora. Z našich "autorů"se mi líbí profláknutí seriózní recenzenti Hluboké orby (Filip, Iny, Paaya, Jožka), nebo Go and Kill (Ondra, Otto). Mám rád i Banánovy a Samuelovy emotivní recenze, i když ten druhý jmenovaný to občas přežene s délkou. A mám hrozně rád tvoje recenze v Noise Master, protože jsou fakt osobité a originální. Neznám totiž jiného autora, který napíše recenzi tak, že nejdřív máš dojem, že recenzuje nejhorší sračku a na konci pak následuje doporučení: toto je výborná kapela! (Neber to nijak špatně, mě se ta obojetnost fakt líbí). Jo a hrozně se mi líbily postřehy pana Kordy, který do recenzí házel takové špeky jako: kytarista vlevo na fotce má rozvázanou tkaničku. Aspoň je vidět, že recenzent nahrávku opravdu pečlivě studoval. Naopak nemám rád politiku Short Fast and Loud, kde není uveden autor recenze. Oni sami to zdůvodňují tím, že na tom nezáleží, že ničí názor není důležitější. Jenže každý recenzent má vlastní vkus, který do svého psaní projektuje, a pokud jej sleduješ déle, získáš trochu představu, co má autor rád a co ne a získáš odhad co koreluje s tvým vkusem a co ne. No a SF & L mi často slouží jako pomocník při hledání muziky, kterou mám rád, ale díky tomu, že neznám autora se občas šeredně spálím. Zkusím to přiblížit na hypotetickém příkladu. Když bude třeba Jožka Hell recenzovat nějaký grindcore nebo power violence a velebit jej do nebe, bude mi úplně jasné, že půjde o nějakou hrubozrnou prasárnu, kde se na o nějaké technické finesy moc nehraje. Vím prostě, že Jožka má vkus nastavený jinak a tak přesto, že použije magické zaklínadlo power violence, dám si pozor. Stejně tak, když budu hýkat blahem nad nějakým p/v já, bude Jožka moc dobře vědět, že to nemusí být pocta CROSSED OUT, ale pro něj úplně dementní pičovina, ze které může bez nástrahy vyskočit třeba saxofón, z čehož by břeclavského černokněžníka mohl trefit šlak.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Psát recenze mě baví, ale že bych u toho zažíval kdovíjak úžasné pocity, se říct nedá. Baví mě to stejně jako psaní otázek do rozhovorů, psaní článků apod. Naopak, recenze může být i pěkný test tvého umění diplomacie. Málokdo má v recenzi koule totálně roznést na kopytech kapelu svého nejlepšího kámoše, která se ti však hrubě nelíbí.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Filip a Bury mi věci na recenzi posílají. Co se týče Napalmanachu, vybírám si věci na recenzi sám. Možná je to boj s větrnými mlýny, ale snažím se recenzovat málo známé, ale sehnatelné desky, protože desky od větších labelů, které mají dobrou distribuci se objevují v recenzích více než hojně a v případě českých fanzínů se často opakují, tudíž není důvod psát zase další recenzi. Nechci dospět do stavu, kdy budeme poslouchat jenom desky s dobrou distribucí. Jasně, nemám nic proti větším labelům, jejichž majitelé dělají první poslední, aby se desce dostalo co nejlepší propagace, ale mám dojem, že potom se vytváří úzká skupinka labelů, která vydává provařené kapely a vzniká nám stejný obchodní model jako v klasickém byznyse. Ač to možná bude znít podivně, Coca-Cola se taky snažila, aby si vydobyla své dominantní postavení, jako třeba Insane Society records. (Nechci tydle dva vůbec srovnávat, ale postavení a výhody z něj plynoucí, v rámci nějaké obchodní sítě jsou obdobné.) Z toho důvodu najdeš v Napalmanachu recenze na poměrně obskurní, ale subjektivně výborné nahrávky.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Na závěr bych to trochu recenzentsky zhodnotil:)))) Známý cestovatel a dlouholetý vydavatel fanzínu Noise Master, Šakal se v novém čísle pustil do ankety, která zkoumá specifické téma recenzí. Vybral si i mně, což mi bylo samozřejmě poctou. Otázky pro anketu jsou chytré a jdou pod kůži. Člověka nutí zamýšlet se nad věcmi, které mu přišly samozřejmé. Jsem rád, že někdo tak povolaný, konečně začal pořádně proorávat specifické téma, jak někomu co nejvěrněji popsat: "Todle je popiči dobrá deska". Výobrný počin, posunující fanzínářskou práci o kus dál Díky moc



BURYZONE:
Bury buryzone@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
"Čuzzz Shakalos ze stosedmnácti barákovos Neznašovos…!! Tááákže, píšu pro BURYZONE zine a recenze jsou takové to nutné zlo. Aspoň pro mě:). Když jsem si ten časáček před pár lety založil… Na čtivo se snažím taky psát, ale je to spíš takové subjektivní info, než recenze. Dříve byly i reportíky z koncertů/festivalů, ale u těch mi přišlo, že to přece zas tak moc lidí nemusí bavit…buď tam byli a ví, nebo nebyli a co jako? Nejlepší jsou stejně tour reporty. Jinak jsem s něčím málo přispěl do už neexistujícího PROGRESIVu (pár rozhovorů z hard´n´heavy odnože do časáku hudebně zaměřeného někam jinam - rubrika HardZone) a do stále vycházejícího PROTIMLUVu - kulturní revue o všem možném."
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píšeš jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
"Jak kdy, nahrávka od nahrávky… Když kapelu znáš delší čas, rum od rumu, máš předchozí nahrávky… Booklet je hodně dobrý rádce. Škoda nahrávek, kde je odfláknutý a bez aspoň základních informací a textů! Když kapelu neznáš, tak musíš hledat, ať o ní aspoň něco víš…jiné ziny, web… U debutu je to nutné…"
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
"Momentální nálada má zásadní vliv v tom, že ne v danou chvíli mám chuť poslouchat daný styl muziky. Prostě jednou doom metal, jindy grind, jindy DEPECHE MODE (no, ti se dají poslouchat kdykoliv), jindy jazz… Popř. nemám v danou chvíli náladu vůbec něco napsat. Ale když mě tlačí uzávěrka, tak musím…"
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
"Záleží jak kdy, podle výše napsaného. V každém případě by tam ty základní informace měly být… studio/zvuk… počet skladeb/délka… hudební styl… o čem jsou texty… popř. historie kapely…atd. Někdy může být strohá recenze výstižná a naopak i když bys popsal dvě stránky, tak nebudu vědět, co od té nahrávky čekat. Ta omáčka je ale občas nutnost:)."
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
"100 recenzí = 80 názorů…z nich třeba 20, se kterýma souhlasím. A nebo naopak. Jeden poslech, a pak je to úplně něco jiného. Je to prostě něco podobného, jako jedna skladba na kompilačce… a pak tě celé album absolutně zklame… nebo naopak nadchne. Osobně se snažím být objektivní se subjektivním názorem… takže i když kritika, tak jako můj názor… třeba u kapely, kterou všichni vychvalují do nebes a mi se prostě nelíbí."
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
"Nikdy nevím, jak začít!!! Ale od první věty už to jde samo! V průběhu několika poslechů si dělám poznámky, zapisuju postřehy a z toho potom vycházím. Paradoxně se mi hůř píšou věci na ty oblíbenější a nejposlouchanější nahrávky, na kapely kámošů. To mi trvá dýl."
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
"Vždycky to nechávám na poslední chvíli!!! A pokaždé si pak říkám, že je budu psát poctivěji v průběhu roku. A pak to zas nevýjde… Pod tlakem mi to prostě jde líp. Naštěstí mám dycky stanovený deadline - momentálně musí vyjít BZ do Play Fastu (dříve to bylo do OEF). Takže to prostě musím stihnout chtě nechtě. Takže píšu jak to jen jde, pár dní před uzávěrkou, po nocích, dopoledních po noční… Teď je duben a nemám ani jednu."
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
"Přehrávám na věži, kde je jak CD, tak MC mechanika… a na ni mám napojený gramec… Čím hlasitěji, tím líp, hehe… Ty chrchlálka, co máme v pracovně k počítači jsou dobré tak pro info z bandzone… jinak nebrat. Dřív jsem používal sluchátka, protože jsem pracoval v bazaru s deskama a bedny tam nebyly. Takže jsem celé dny seděl s klapkama na uších, poslouchal muziku a u toho si pročítal booklety nebo hudební časáky… perfektní práce!!! To si momentálně moc v práci neužiju… Rozuměj, mít v hospodě v době obědů na plné kule nové GRIDE..?!? Tak do nich aspoň tlačím "přijatelnější" kytarovky typu ANATHEMA, AMORPHIS. MORPHINE, cokoliv kolem Mika Pattona, PEARL JAM atd. Samozřejmě, když to má úměrně nízkou hlasitost, jde pustit klidně i MALIGNANT TUMOUR. Teda pokud zrovna na baru nesedí Bilos a jeho: "Já vím že bys nemohl, ale fakt by nešlo pustit KREATOR? Nebo třeba TUBLATANKU? Nebo "Amadeus" od ARAKAINu?" A pak, když mě po nějaké době na něco zlomí, tak: "Můžeš to pustit víc nahlas?" A nebo ve večerních hodinách přijdou lidi od nějakého stolu, jestli by to nešlo dát víc nahlas, že tam neslyší muziku a od vedlejšího zase, jestli by to nešlo ztlumit, protože si chcou povídat. A ten chce pustit to a ten zas ono a vygraduje to o víkendu, kdy hraje DJ a lidi se ptají, jestli máme jukebox:). Ale to jsem trošku odbočil… Takže si ty cedla na recenze vlastně v práci ani nepustím…"
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
"Svoji asi ne, myslím, že za moc nestojí… Ale baví mě recky od Ládi Olivy (blázen do tuzemské muziky, motorkář bez motorky, Bažina zine, miláček žen, Břitva dostihy, kronikář, archivář, archívník, archiválie, Abyss webzine, zarytý hokejista, amatérský ping pongista, šermíř specializující se na krátkou šavli atd.), kdy i v pár větách vystihne opravdu všechno potřebné! Stručně, ale výstižně. Bez jakýchkoliv okolků a výše zmiňovaných omáček rovnou k věci. Klobouk dolů, kámo!!!"
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
"Peklo a nucené zlo!!!!!!!! A pak úleva, že je to hotovo. Na druhou stranu, došlo mi to k recenzi, tak to musím nějak objektivně "zpracovat" = předat jinému recenzentovi - kolegovi (momentálně to jsou Kywi, Skulda a nově Bidzi), najít si ten nejvhodnější čas… Ale i tahle mince má svůj líc! Dostanu se třeba ke spoustě kapel, ke kterým bych se nedostal. A i když v konečném důsledku recenze může vyznít negativně, tak mě muzika zaujme a to kompenzuju rozhovorem s danou kapelou. Za hudbu kapely by měla mluvit kapela (potažmo muzika sama) a né nějaký samozvaný "pseudorecenzent", jen jí dát příležitost. Jak napsal Karel Čapek: "Kritik (v našem případe recenzent) píše o tom, jak by to dělal, kdyby to uměl." Ten chlap věděl, o čem mluví:)!!!"
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
"Takových 90% jsou věci, co nafasuju/vyžebrám/vyprosím/nechci… hehe… Na druhou stranu, proč psát na něco od velkého labelu, co si koupím (tudíž mu dělat reklamu), když o to sám nestojí… Radši koupí podpořím mladou kapelu/malý label a zkusím tou recenzí podpořit, informovat o nahrávce…"
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
"Dík za ten honorář! Jsem rád, že jsi přistoupil na tu moji slevu! Tvoje nabídka byla fakt neúnosně velkorysá. Za to bych se styděl. Pak mi to pošli dobře ukryté v dopise. Neboj, nemydlené známky vrátím zpět!!! Momentálně si ujíždím na UŠTKNI, ILLEGAL ILLUSION, FATUM z Ruska, INSANIA, BLUE MAN GROUP, BLOODSUCKING ZOMBIES FROM OUTER SPACE, BALACLAVA, ISIS, a spoustě dalších… …a další Buryzone zine (číslo 17.) bude zas na Play Fast Or Don´t! Ale neprozradím, co v něm bude…sám pořádně nevím…:)." Sepsáno v noci z 11. na 12. dubna 2011 v Ostravě (v práci) za poslechu roztodivné hudby. Bury



TRHAVINA:
Iny inozuk@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Teď v podstatě píši recenze jen do Trhaviny a do Hluboké Orby. V minulosti jsem napsal ještě pár recenzí i do jiných zinů a časopisů, ať už na hudbu, tak i na knihy. Namátkou mě napadá třeba A Kontra nebo How Can Limokid Kill Your Dreams. Trhavina a H.O. mě v tomhle směru uspokojuje dostatečně, takže eventuální nabídky na další recenzování většinou odmítám. Do časopisů, kam jsem přispíval, mě zlákali jejich šéfredaktoři, nevzpomínám si, že bych někdy napsal recenzi do šuplíku a pak ji někomu nutil. Do H.O. jsem dokonce před drahnými lety napsal svou vůbec první recku a vážím si toho, že tam můžu přispívat i teď, protože vkus recenzentů z tohoto plátku a jejich styl psaní beru jako velice dobrý a v mnoha ohledech inspirativní. U Trhaviny to byla čistě jen moje iniciativa. Zpočátku jsem tam recenze nechtěl mít vůbec, ale po prvním čísle jsem je vzal na milost a do časáku je zařadil. Baví mě psát o hudbě, knihách a filmech, které mě nějakým způsobem oslovily, v pozitivním i negativním smyslu, tak jsem zkrátka neodolal. Na druhou stranu mě celkem štvou časopisy typu posledního Short Fast And Loud, kde recenze tvoří v podstatě jádro časáku a jsou na nějakých 3 stránek. Navíc mám dojem, že jsou kolikrát psané dost povrchně a pisatel nahrávku slyšel tak nanejvýš jednou, právě při psaní svého dílka. Recenze koncertů nepíšu. Myslím si, že v tištěných zinech s jejich periodicitou je to trochu out a do webzinů na to nemám čas. Tuhle disciplínu přenechávám jiným a ze čtenářského hlediska přiznávám, že mě ani nijak zvlášť nebaví.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píšeš, jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Myslím, že se to nedá zevšeobecňovat. Každá recenze je jiná a vychází z toho, jak na mě působí konkrétní dílo. Někdy vím dopředu, co všechno chci v recenzi zmínit a jak bude rámcově vypadat, jindy zase podléhám momentálnímu vlivu a pocitu, který z recenzovaného titulu mám. Při psaní vycházím ze všech dostupných zdrojů: obal, knihy, ziny, internet…. Někdy si poslechnu i jiné nahrávky od toho daného interpreta, abych mohl srovnávat. Obzvlášť internet je v současnosti pro recenzenta perfektní nástroj. Můžeš si dohledat podrobné informace ke kapele, spisovatelovi, režisérovi, a pokud nejsi úplná lama, tak můžeš napsat recenzi, která je hodně zasvěcená a informativní. O to víc mě překvapuje na jaké bludy a hovadiny občas můžeš v některých recenzích narazit. Je to důkazem toho, že inkriminovaný titul nestál recenzentovi ani za to, aby mu věnoval pět minut a vygoogloval si na netu základní informace.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Samozřejmě, že jsem schopen napsat recenzi kdykoliv a je toho schopen každý. Otázka pak je, jak bude výsledek vypadat. Ostatně v rozhovoru s kámošema "recenzujeme" dost často… v autě, na koncertě, v hospodě. Lidi postižení láskou k hudbě, knihám, filmům mají potřebu o své zálibě pořád mluvit, probírat to s jinými a utvářet si názor. Je zajímavé, nakolik se člověk touží podělit o pocity z něčeho, co ho oslovuje a zasahuje. Kultura obecně působí na city člověka a tak je asi přirozené tyhle city, mohou být negativní nebo pozitivní, sdělovat a sdílet. Snažit se předat trochu té euforie nebo naštvání někam dál. Pokud ale narazíte na někoho, kdo váš názor nesdílí a má opačný, může to být naopak krapet frustrující. : Všichni si vyhraněnosti podobných debat. Ale zpět k otázce… Snažím se recenze nepsat pod tlakem, ale udělat si na ně čas a být v pohodě. Když budu naštvaný nebo nebudu mít náladu na psaní, ale přesto se vrhnu do práce, protože to musí být zítra hotové, je to na výsledku dost znát. Někdy nejsou recenze ovlivněné ani tak tvojí náladou jako náladou okolí respektive právě protěžovaným trendem. Řekněme, že zrovna letí thrash metal a všichni jsou buď posraní z každé tuctové kapely, která včas naskočila na trendovou vlnu a hraje to, co si publikum žádá, anebo naopak jsou znechucení tím, že všichni hrají jen thrash a ostatní hudební směry živoří. Pak je recenze ovlivněná právě touhle atmosférou. Vzpomínám si, že jsem kdysi v Hluboké Orbě trochu sepsnul LP COMBAT WOUNDED VETERAN, protože v té době bylo všude power violence až nad hlavu, ale s odstupem času musím přiznat, že jsem byl nespravedlivý a ta deska je naprosto skvělá.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Recenze musí být především zajímavá. Opsat datáž z tracklistu nebo z layoutu desky a přihodit k tomu pár pindů typu: "to musíš mít," je sice rychlé, ale asi to nikoho neupoutá. Z recenze nesmím mít pocit odfláknutí a odbytí a pak je jedno jestli je dlouhá nebo krátká. Obdivuju lidi, kteří dokážou na malém prostoru popsat hudbu a celkové vyznění titulu, ale neberu to jako úsuz. I dlouhá recenze je zajímavá, pokud je dobře napsaná, líbí se mi, když se recenzent v titulu pitvá a jsem rád, když se můžu dozvědět i něco o kapele nebo z historie nahrávky. V podstatě souhlasím s tím, co jsi naznačil v otázce: "Recenze musí mít především nějakou tvář."
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Co by se mělo nebo nemělo si nedovolím určovat, je na každém, jak to cítí. Mně osobně nevadí negativní recenze na vlastní výtvory, pokud nejsou psány s nějakou záští nebo s mindrákem k nenaplněným ambicím. Snažím se pochopit, co mi chtěl recenzent říct a něco si z toho odnést. Co mě dokáže rozčílit, je neznalost a mylně uváděné údaje. Zase se budu opakovat, ale štvou mě zejména recenze, na kterých je vidět, že byly spíchnuté rychlou jehlou. A to nemusí být recenze na moje vlastní produkty, ale myslím to obecně. Každý si myslí, že napsat recenzi je sranda a nemusí tomu zase věnovat tolik času, výsledek pak stojí za to. Příkladem budiž jedna recenze na koncert Radiolokátoru z nějakého webzinu. Týpek tam nasekal v pár větách tolik hovadin, že mi z toho šla hlava kolem. Nejenže si o kapele nic nezjistil a nepoznal ani jeden cover, ale natvrdo si pojmenoval několik skladem sám. Z Agent Orange tak například udělal vynikající song "Nálet".
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Občas se mi to stává a to paradoxně i u věcí, které se mi hodně líbí. Ono navršit za sebe pět superlativů je sice fajn, ale ze stylistického hlediska to pak působí jako nějaká Óda na radost. Nejhorší z pohledu recenzenta ale jsou "průměrné" nahrávky. Rozuměj nahrávky kapel, kterých je na světě mraky, a ničím výrazně nevybočují. Často to bývají kopie slavnějších vzorů, všechno je do puntíku takové jak si to ten který styl vyžaduje a osobní invence je na nule. Takové recenze se nepíší lehko a těžko je stvořit tak, aby nedopadly úplně na levačku. U těch špatných věcí to dělím na tři kategorie: začínající kapely, kalkuly a to, co mi prostě nic neříká. U první kategorie se snažím kritiku napsat tak, aby to dotyčné neodradilo. Když si přečtu recenzi typu: "totální hovadina" asi mi to na náladě nepřidá a když bude takových feedbacků víc, pověsím řemeslo na hřebík. Někdy to může být škoda, protože žádný učený z nebe nespadl, a když si recenzi vezmeš jako pomoc s upozorněním na tvé slabiny, může ti to pomoct. Ale pak musí být taky tak napsaná. Na druhou stranu by to nemělo sklouznout do druhého extrému, kdy nechceš dotyčné zarmoutit a napíšeš, že hrají úplně super, i když si ve skutečnosti myslíš opak. Je to pak trochu danajský dar, protože interpreti pak žijí trochu ve věži ze slonoviny, úplně mimo dosah reality a pád na zem bývá hodně tvrdý.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny, a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Myslím, že jsem to už říkal… Na recenze si udělám čas a nesnažím se nic uspěchávat. Do Hluboké Orby máme vždycky daný od Filipa deadline, který je ale dostatečně dlouhý na to, aby sis mohl vše pěkně rozložit. U Trhaviny píšu recenze průběžně, tak jak nahrávky, knihy nebo filmy ke mně přicházejí. Kein Stress.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Prakticky nikdy nepíšu recenzi na hudbu hned z voleje. Tedy tak, že bych vzal z balíku desku, hodil ji poprvé na gramec a začal psát. Nahrávku si potřebuji omakat, naposlouchat a vysondovat. Často si proto stáhnu titul jako mp3 do telefonu a pak to poslouchám na sluchátka během dne nebo si to vypálím na CD a poslouchám to v autě. Finální recenzi ale píšu zásadně podle poslechu z hi-fi soupravy a reprobeden nebo kvalitních sluchátek.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi, cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Žádnou svou, která by mě vysloveně utkvěla v paměti, nemám. U těch ostatních si pamatuji nejčastěji ty, které se týkaly titulů, na nichž jsem se podílel. Z poslední doby vyhráváš ty Šakale se svou recenzí na split EP s Gride / Thema 11 a obratem, že půjdeš na náves zahájit protestní ožíračku, jestli budeme dál zasírat naší hudbu těma jazzovejma píčovinama. : Když teď tvoříme, často používáme obrat: "To zas Šakal půjde na náves." : Jako naše top recenzenty beru Filipa / Hluboká Orba, Romana aka BeeSee / PHR, Banána / Czechcore, Skuldu a Vikiho / Napalmanach. Mam rád i jiné autory, ale u těhle jmenovaných můžu říct, že poměr recenzí napsaných mě blízkým stylem a se stejným cítěním pro muziku jako mám já vůči těm, které jsem viděl jinak, nebo se nepovedly, naprosto převažuje.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Jako při tvoření čehokoliv jiného. Jsem trochu grafoman, takže napsání jakéhokoliv textu mě baví a přináší mi stav uspokojení. Tedy i recenze. Jak již jsem řekl, mám psaní recenzí rád, a když nějakou dobu nevycházela Hluboká Orba a v Trhavině jsem recky neměl, stýskalo se mi po tom. Vyřešil jsem to tím, že jsem v Trhavině zavedl zmiňovanou review sekci, která se s každým číslem rozrůstá. Do posledního čísla jsem zapojil i pár dalších autorů, tak myslím, že to bude ještě pestřejší a čtivější, než když všechny recenze byly jen ode mne.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky, co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Oboje. U Hluboké orby to je většinou na Filipovi, co mi dá k recenzování, i když nějaká možnost výběru je i tam. U Trhaviny jsem si tituly na recenze vybíral sám, ale poslední dobou už se review sekce docela ujala a tak se občas najde někdo, kdo mi dá svůj výtvor na posouzení. Jen houšť a víc takových. : Nevzpomínám si, že bych někdy něco vědomě nezrecenzoval. Nanejvýš jsem něco nestihl, pozapomněl nebo vyřadil z nedostatku místa.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Já děkuji za prostor a blahopřeji k dobrému nápadu. Těším se na další Noise Master. A teď můžeš jít na tu náves. :



BAŽINA:
Oliva Ladislav: bazinator@email.cz


A) Pro která periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo například i na čtivo? A co reporty koncertů? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhl?
Protože s Bažinou je to nejisté a všelijaké, momentálně píšu hlavně pro webzin Abyss, občas něco málo pro Vinyl Disk Musick a také tištěný Spike, což je taková alternativnější příloha Sparku. Přičemž v době vydání tohoto Noise Masteru by již měl fungovat nový webzin Aardvark, na kterém se rovněž nepatrně podílím. V minulosti jsem hodně psal pro Whiplash, loni mi vyšlo pár velkých materiálů v Pařátu a kdysi v minulosti jsem psával i do některých oficiálních magazínů. Převážně píšu jen o nahrávkách, výjimečně o nějaké hudebně zaměřené knížce, do Bažiny i o zinech, sem tam i nějaký ten report. Veškeré psaní je převážně mou iniciativou a to dlouholetou, protože od mých prvních pokusů uplynulo už 21 let.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píšeš, jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí, nebo používáš k dohledání internet, případně jiný zdroj informací?
Nic nepíšu jen tak, každou recenzi předem promýšlím, takže se snažím tomu dát hlavu a patu. Ale záleží i na rozsahu. Pokud má jít o krátkou recenzičku, tak píšu rovnou k věci, ale pokud jde o delší recenzi, snažím se psát seriózně, s úvodem i závěrem, s členěním na odstavce a se snahou o to, aby myšlenky pokud možno nějak logicky navazovaly. Co se týká vyhledávání informací, maximálně se krátce mrknu na nějaký profil, abych zjistil, odkud kapela je, jak sama označuje svůj styl a pokud ji moc neznám, pak taky to, co již má za sebou. Občas využiju i nějaký údaj z obalu či bookletu, ale jinak se zabývám jen tím, co slyším přímo z nahrávky. A samozřejmě, pokud jsou k dispozici texty a zdají se být trochu o něčem, tak si je proletím.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Svůj názor na dotyčnou věc si většinou udělám hned na základě prvních poslechů, takže když se pak později dostanu k recenzi, tak už většinou mám o desce nějaký obrázek, takže by ta recenze neměla být ovlivněna nějakou momentální náladou. Chuť k tomu psaní aspoň trochu být musí, ale pokud je to vyloženě potřeba, dokážu se k tomu i třeba přinutit, aniž bych zrovna na psaní měl chuť.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé, avšak dostačující informace?
Považuju za respektovatelné všechny jmenované varianty. Někdy stačí jen krátká recenze, zvláště pokud jde o krátkou nebo "méně důležitou" nahrávku. Naopak některé významnější a zásadnější počiny vyžadují podrobnější, obšírnější a pečlivější rozbor, pokud se to takto dá vůbec nazvat.
E) Setkal ses někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit, ať již kladný nebo záporný?
Za svůj život jsem četl tolik recenzí, že mě už asi máloco může překvapit. Takže recenzí, s nimiž jsem nesouhlasil, byla určitě velká spousta, ale žádnou konkrétní si v rychlosti nevybavím. Obecně vzato, recenzent samozřejmě musí být příznivcem hudby či alespoň nějakého svého žánru, při psaní recenzí by se však měl snažit oddělovat zrno od plev. Pokud recenzent tomu svému žánru rozumí jako koza petrželi a všechno pouze a jen vychvaluje, tak to není zrovna optimální. Což je žel případ mnohých zinařů. I v rámci svého oblíbeného stylu by recenzent měl být schopen určit i to slabší.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci či uším nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té nahrávce vůbec napsat?
Naštěstí mám poměrně široký žánrový rozhled, takže nic z tvrdého až extrémního rocku, punku, hardcoru nebo metalu mi nečiní větší problém. Můžu psát víceméně o kterémkoli tomto stylu či jeho odnoži. Občas se však i v rámci těchto stylů může objevit něco hodně netypického, s čím jsem se dosud nesetkal a pak může být problematičtější zaujmout k tomu nějaký názor.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny? Pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu a beze spěchu?
Pokud píšu něco pro tištěné médium, pak musím brát v potaz nějakou tu uzávěrku či něco takového. Naopak psaní pro web je časově o něco volnější. Snažím se psát, jak mi čas dovolí. Zdaleka ne všechno stíhám, ale když je potřeba, umím se k napsání něčeho přinutit.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
U počítače mám pouze malé repráčky, které pro poslech desek zásadně nepoužívám. Takže když cokoliv poslouchám, ať už normálně nebo kvůli psaní recenze, používám pro tento účel věž, kterou tvoří gramofon + kazeťák + CD přehrávač, k čemuž jsou připojeny velké kvalitní půlmetrové repráky.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi, cos napsal, nebo od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná?
Nepochybně jsem četl velkou spoustu skvělých recenzí, ale zpětně si je už moc nevybavuju. Ale jednu vlastně jo. Když Paaya pro Hlubokou orbu recenzoval můj desetipalec SRAČKA, tak to napsal natolik skvěle, že jsem si to četl už snad desetkrát. Vynikající a naprosto výstižná recenze!!!
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo, jak to nazvat, snad jednoduše - užíváš si psaní recenzí?
Je to zvláštní kombinace mnoha pocitů. Na jednu stranu se s tím dlouho smolím a rád bych to měl už za sebou, na druhou stranu však často dojde k situaci, kdy mě napadne nějaká zajímavá formulace, popřípadě se nadšeně nebo škodolibě těším na to, až si kapela ten můj blábol přečte.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky, co ti někdo dodá, nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Dostávám k recenzi takovou spoustu věcí, že to ani mnohdy nestíhám všechno recenzovat. Koupené věci recenzuju maximálně pro Bažinu, pro všechna ostatní média, kam píšu, recenzuju jen nahrávky, které mi někdo předá či pošle. Samozřejmě pouze fyzicky hmotné nosiče, pokud možno v kompletní podobě. Zásadně nerecenzuju mp3 soubory a podobné rádoby moderní výmysly. A pokud náhodou dostanu k recenzi něco, na co se necítím, tak to předám někomu jinému.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Snad bych jen závěrem dodal, že narozdíl od běžných zinařů, kteří většinou recenzují jen to, co se jim líbí, píšu často i o něčem, co se mi třeba vůbec nelíbí. A často recenzuju i takové věci, kterých by se běžný zinař štítil. Je to tím, že mi chodí na recenze všechno možné, od Insane Society a Papagájova hlasatele přes Silver Rocket, Redblack a Werewolf až po EMI a Supraphon. A právě s většinou těchto jmenovaných mám ty nejlepší zkušenosti. Říkám to opravdu nerad, ale s některými velkolabely se žel spolupracuje mnohem lépe než s některými ortodoxně undergroundovými subjekty, jež raději nebudu jmenovat, abych je náhodou nenasral.



HLUBOKÁ ORBA + DOOMENTIA Distro:
Žrout: lahar@email.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Periodika??? Naposledy jsem psal několik recenzí na desky, cd a jednu kazetu pro Hlubokou Orbu ("Bible svatá"). Teď jsem byl osloven Lukasem z Doomentia tak něco dělám pro něho. Psát o hudbě mě začíná bavit. Na ziny jsem nikdy žádnou recenzi nenapsal a ani to nemám v plánu. V minulosti jsem něco sesmolil myslím, že do Kloučovo zinu a nějaký reporty sem dělal a něco je možná ještě na Czechcore. Vždycky jsem psal, když mě někdo oslovil, ale mám občas takový myšlenky, že bych sednul a něco sepsal. Zatím jsem to ale neuskutečnil.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Snažím se vystihnout to jak na mě ta která nahrávka působí a co z toho cítím. Kostru to asi má, ale přesně to ucelený nemám. Že bych jako jel podle nějakejch bodů. To ne. Z údajů na bukletu toho občas moc nevyčteš. Proto internet používám dost často. Je to gigantickej informační kanál. Občas když něco hledám tak se u toho zaseknu a dostávám se dalších a dalších vrstev a stránek a nacházím ty tuny kapel a info o nich. Je toho moc.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Jo. Na psaní musím mít náladu a svůj klid.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Mám rád, když je v recenzi jak stručnej a výstižnej popis, aby čtenář hned věděl o co jde. Ale myslím si, že by nemělo chybět i to rozepisání se k danýmu tématu. Dobrý jsou u toho fotky obalů. Když je na co koukat. Omáčky mě baví. Je pak vidět, že si dal autor trochu víc práce a neopsal nebo nevymyslel jen další bezduchou frázi. Neboli, že se o to co dělá zajímá. Je taky podle mě parádní, když se sem tam vmísí do textu něco vtipnýho. Něco co ten text okoření a dodá tomu tu šťávu (jak říkáš omáčku).
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Jasně, že setkal. Lidi mají různý pohledy na věc a to je to co nás rozlišuje a dělá to pestrý. Ale pozor! Samozřejmě, když je to totální blábol tak se nad tím pozastavím a myslím si, že to musel napsat nějakej totální trotl. Tyhle věci se hodně dějou, když někdo recenzuje cosi, o čem zhola nic neví, nebo se mu to silně nelíbí. Takže si myslím, že by člověk měl bejt soudnej a danou věc odmítnout a psát jen o tom, co ho oslovuje, s čím se dokáže ztotožnit nebo, abych se lépe vyjádřil, spíš to o čem něco ví.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
To co se mi absolutně nelíbí na to bych asi recenzi nepsal.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Vždycky všechno na poslední chvíli. Pod tlakem.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Komp mám hned vedle a propojený s poslechovým zařízením. Takže mi desky hrajou prakticky do ouška. Cd pouštím buď z mechaniky PC nebo přes Sony přehrávač taktéž propojený přes poslechovej apec. Občas dělám to, že si tu věc stáhnu do MP3 přehrávače a poslouchám jí někde v terénu. Třeba při jízdě busem, vlakem, nebo v práci a dělám si tom obrázek v hlavě. Postřehy pak použiji při psaní do kompu.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Jo hodně se mi líbili nějaký recenze od Ivana (F.F.W. Damage Done rec.) a taky Iny (Gride, Trhavina) má parádní sloh.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Jo. Docela mě to baví. Hlavně teda když recenzuju nějakou věc, která se mi hodně líbí, tak si na tom ulítnu.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Jelikož jsem toho ještě tolik nenapsal, tak se mi takové dílo, se kterým bych si nevěděl rady do rukou ještě nedostalo. Zatím jsem psal jen věci které někdo chtěl. Sám od sebe zatím asi nic.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Díky Šakale. Ať se ti daří a hodně zdaru při tvorbě dalších "Nojsmástrů". Doufám, že jich ještě bude kopice. Nechtěl by si něco zrecenzovat do toho tvýho plátku??? Zdravím čtenáře. Žrout



PERIFERIA.CZ + DESPITE:
Špička phobia79@periferia.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Čau, tady Mirek aka phobia79. Píšu pro periferia.cz a teď i pro papírovej zin Despite. Zatím jsem měl možnost psát recenze jenom na hudební nahrávky, ale nevylučuju, že v budoucnu se může objevit recenze i na jinej formát (kniha atp). Reporty, sem tam, problém je spíš v tom, že si toho nikdy moc nepamatuju :. Dříve jsem si psal tak nějak sám pro sebe, popisky na desky v distru atp. Tak nějak se to všechno vyvrbilo, kdy jsme s Bukym začli mluvit o / a realizovat periferii.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Snažim se aby moje recenze byly čtivý a nebyly to jenom popisky tahle kapela hraje tohle, vydala tamto atp. Baví mě psát hovorovou češtinou a trochu s nadsázkou. Před každou recenzí v podstatě sbírám informace, pokud kapelu neznám, tak abych to napravil nebo pokud je znám až moc dobře, abych si to tak jako tak osvěžil. K tomu používám booklet, blbý dotazy na známý, který jsou zrovna na ICQ a hlavně ty internety.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Moje nálady rozhodně výslednej produkt ovlivnit můžou. Napsat kdykoliv recenzi taky nedokážu. Musí k tomu bejt slina. A když už ji mám, tak dokážu napsat v jednom tahu třeba tři recenze, na kterejch se to (doufám) nijak kvalitativně negativně neprojeví. To spíš, když jsem donucenej něco napsat (časovej pres atp.), tak to většinou stojí za prd, protože tam ta chuť ani nálada nebyla .. je to pak hodně znát.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Podle mě to musí bejt vyváženej mix. Obsahovat by měla jak základní informace, tak nějaký detaily (nejlépe pikantní :). A fakt si myslim, že recenze se musí číst sama, nesmíš to znechuceně louskat jako nějakou vědeckou stať. Takhle se určitě poznaj kvalitní recenzenti a pokud maj navíc svoje osobitý štýlo, tím líp.
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Hele to si myslim, že každej už se někdy potkal s nějakou odfláklou nebo fakt špatnou recenzí. Prostě na to asi všichni nemaj buňky, respektive snaha by třeba byla, ale výsledek pak hodně pokulhává. Neutrální recenze. Myslim, že nikdo takovou nedokáže napsat. Vždycky je něco schovanýho mezi řádkama, a kdo má všech pět pohromadě, to tam najde.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
S postupem času si řikám, že nahrávky, který mám rád nebo se na ně těším bejvaj největší průser. Asi momentálně můžu říct, že se mi líp píše recenze na něco novýho, neotřelýho, překvápko, který tě na první poslech odstřelí a máš takovej ten nadšeneckej přístup, že s tím musíš každýho hned seznámit. A zase na druhou stranu pokud dostaneš do ruky nějakej styl nebo kapelu, na kterou bys zašel jedině po vyhrůžkou fyzickýho násilí .. buď se to na tý recenzi přímo projeví (a tím pádem se nemůžeš přiblížit neutrálnímu postoji) anebo na druhou stranu se dostaneš do velkýho extrému, kdy sice recenze je negativní, ale fakt dobře napsaná :. Nikdy nevim jak začnu. Ale když už se to spustí, tak to jede samo.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Nemám rád termíny a nemám rád, když mi někdo píše: "Poslal jsem ti desku před 14 dny a ještě jsem ji u vás neviděl …". To mám sto chutí to poslat zpátky. Někdy to chápu, třeba se blíží nějakej aktuální koncert nebo tak, to se dokážu přemluvit, ale kolikrát si myslim, že to je od vydavatele zbytečný tlačení na pilu, který pak výslednýmu produktu fakt moc nepřidá. Navíc si dovolím tvrdit, že nemám problém s termínama, respektive vždycky recenze vypluje tak akorát, aby to nebylo nějak dlouho nebo s křížkem po funuse. Takže určitě se dá říct, že já osobně mám rád volnější průběh tvoření.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Většinou sluchátka. A to hlavně v případě, kdy se jedná o CD a navíc hodně píšu recenze v práci. Pokud jde o vinyl, poslechnu doma, napíšu si pár zakladních postřehů, komentářů, a když je možnost mít to samý co na vinylu na CD nebo v mp3, píšu celou recenzi na kompu a opět pouštím do sluchátek. Když je k dispozici jenom vinyl, píšu to celý doma. Kolikrát se i stane, že mě vinyl tak uzemní, že už nemám potřebu to poslouchat do sluchátek a recku napíšu bez dalšího poslechu. A klidně mi k tomu může hrát úplně něco jinýho, protože když už se to stane, je to nesmazatalně vrytý do paměti.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Všechny recenze, který jsem napsal mám rád a pokud už jsou někde uveřejněný, stojím si za nima. Hodně rád čtu recenze od Banána, kolegy Bukyho nebo Martina aka Martin Suicide, Miruuse, Kubánce a Filipa Fuchse. Nemám rád dlouhý popisný recenze, u kterejch se ztrácím na druhým řádku, a který vypadaj jak měsíční výpis ze statistickýho úřadu.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Hele asi jo. Baví mě to. Fakt. A pokud je pak nějaká kladná odezva, buď od kapely nebo jenom od někoho, kdo to četl, že to je třeba vtipný nebo tak, mám pak dobrej pocit z dobře vykonaný "práce".
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Používám oba zdroje. Dodaný nahrávky jsou někdy oříšek, protože ne na všechno máš chuť a druhej zdroj používám jenom čistě z radosti nebo protože chci seznámit "veřejnost" s tou konkrétní nahrávkou. Zatím všechno co se mi dostalo do spárů jsem zrecenzoval. Avšak ne vždy z toho byla zcela pozitivní recenze. Hehe.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Já děkuju za nabídku rozhovoru. A hlavně palec nahoru za netradiční námět! Hodně štěstí se zinem a uvidíme se někde u žejdlíku.



GO AND KILL:
Ondra: fastcore@centrum.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Pro svůj fanzin GO AND KILL. Výhradně nahrávky a v podstatě především vinyly - ale samozřejmě CDrka nových, méně známých kapel také. Reporty koncertů občas. Psal jsem ještě pro svůj první fanzin Bloodsoul cca před deseti lety a jednu recenzi i do Express your feelings zinu. Recenze psát byl můj nápad, extrémní muziku poslouchám cca 20 let a myslím, že mám jakýsi přehled a snad i vkus. No a kdo ho má podobnej, může si třeba z toho nepřebernýho množství nahrávek, který teď vycházejí, podle mé recenze vybrat solidní nahrávky.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Držím si svojí šablonu - chci představit obecně kapelu, onu konkrétní nahrávku, popsat styl kapely, ohodnotit obal a zapracování nahrávky, krátce popsat texty a na konec můj subjektivní dojem z nahrávky. Vycházím z drtivé většiny ze svých znalostí, ale samozřejmě používám internet na dohledání informací jako např.diskografie, chystané nahrávky, info o nahrávce atd.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Jednoznačně chuť! Moje periodicita je dost na šťíru, ale svým způsobem za to může právě i ta chuť psát recenze - poslední číslo jsem měl dlouhý čas dodělané, ale odkládal jsem ho také mj. kvůli psaní recenzí - nedělám to jako práci, jako nutnou povinnost (někdy to u recenzentů totiž jako nutná "práce" vypadá) a snažím se na to mít náladu.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Asi každý máme jiný vkus nebo pohled na věc, já osobně mám rád kratší a úderné recenze. Nemyslím, aby to bylo odfláklé, ale super je dostat maximum informací za krátkou dobu. Co vyloženě nemusím, jsou recenze, kde autor půl recenze odpapouškuje historii a diskografii kapely, kterou v podstatě opíše z netu. Jeden český hcpunkový webzin toto dost používá a to fakt nemusím...
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Samozřejmě! Bohužel myslím, že konkrétně u nás spousta recenzentů papouškuje reklamní slogany vydavatelů a opakuje dokolečka těch pět vět, kterýma labely popisují svoje produkty. Buď daný styl nemají "naposlouchaný" nebo nemají odvahu na to napsat svůj názor. Nemá to žádnou informační hodnotu, ani snad to subjektivní hodnocení, který tam samozřejmě musí být vždycky. To nikdy nejde vypustit, pořád je recenze v podstatě jenom subjektivním názorem dané recenzenta, nic víc. Recenze není, abych tak řekl, hlas lidu. Spousta kapel je v recenzích přechvalovaná, jenom díky svému původu, známostí s vydavatelem časáku, apod.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Já dostávám jenom pár kousků nahrávek na recenze, na které tu recenzi psát musím - třeba pro poslední číslo mi dodal svoje CD´s Michal/Khaaranus a byly to věci, který fakt nejsou můj šálek kávy a napsal jsem to, jak to cítím. Vím, že 90% dalších recenzentů Michalovi líbají ruce a kvitujou balíček CDček, který dostali a už píšou tu slávu hehe... Mnohdy jsou recenze takovým pochlebováním vydavatelovi a kapele, nic víc. Jo, stalo, ale nějak jsem to dal...
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Klid, beze spěchu, bez termínů a uzávěrek....
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Pouštím prvně přes bedny, mám kvalitní domácí kino a gramec, jinak poté pokaždé recenzovanou nahrávku pouštím přes sluchátka, abych se do té nahrávky lépe dostal. CDčka jen vyjímečně, taky používám PC mechaniku a připojení přes zesilovač a repráky. To jsme na to stejně Šakale.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Nemám žádné své oblíbené recenze - pokud mi někdo řekne, že si na základě mé recenze danou desku koupil a je spokojen, je to super a jsme na stejné vlně. Recenze na vysoký úrovni jsou určitě v Hluboký Orbě konkrétně od Filipa, Máry z Bacterie, líbí se mi styl recenzí v Noise masteru (to je pochlebování, co?) a na webzinu Vinyl disk musick. Stejnej vkus si potvrzuju u recenzí v Napalmanachu.
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Spíš mám pocit sebeuspokojení u poslouchání nahrávek, na které recenzi píšu, než při psaní recenze samotné.
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Když někdo nahrávky dodá, recenzi samozřejmě napíšu. Nikoho se o nahrávky neprosím, tudíž nemám žádné "závazky" k dané kapele/labelu. Jinak vybírám sám, určitě to spíš beru jako představení svý oblíbený muziky a záměrně nevybírám věci, který se mi jednoznačně nelíbí. Svůj zine vedu v duchu extrémního HC/power violence, old school grind core, proto vybírám nahrávky v tomto stylu - plus český hardcorepunk samořejmě.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Řekl bych to asi takto, recenze jsou fajn pomůcka pro lidi, aby si díky ní zkusili sehnat onu nahrávku, ale určitě nejsou dogma, není to černá nebo bílá - je to jenom subjektivní pohled daného člověka! Určitě zapojte i svoje uši. Čus Šakal a zlepši se s těma recenzema, viz.Gride/Thema11 hahahahahahaha.



SMRT:
Miruus kiljusystem@seznam.cz


A) Pro jaká periodika píšeš recenze? Píšeš výhradně recenze na nahrávky nebo i např. na čtivo? A co reporty koncertů, píšeš? Do jakých periodik jsi psal dříve? Byl to tvůj nápad psát recenze nebo ti to někdo navrhnul?
Píšu do wordového šuflíku a když je příležitost, tak občas někomu pár recenzí pošlu, nebo je házím na blog. Momentálně budu mít tunu recenzí v novém čísle svého zinu. Reporty taktéž. Občas jsem něco málo napsal/poslal do Drunk nach osten, Hluboké Orby a Cerelitidy (jestli někdy vyjde). Motivace je zřejmá a ničím neobvyklá - chuť psát o hudbě a kapelách, o kterých si myslím, že si to zaslouží.
B) Má tvá recenze jakousi kostru nebo to píše jak to zrovna jde? Při psaní recenzí vycházíš jen z údajů na obalu, bookletu a ze svých znalostí nebo používáš k dohledání internet případně jiný zdroj informací?
Na netu hledám málokdy, nějaké faktografické údaje nejsou podstatné. Podle mě by recenze měla být víc než jen popis desky/kapely, tím spíš dnes, kdy si to může každý kokot poslechnout na netu. Měla by hlavně nějakým způsobem doplňovat tu hudbu a poskytovat další kontext nahrávky, nebo aspoň sdělovat, proč si tu kazetu koupit. K tomu jsou většinou potřeba znalosti, ne data.
C) Jsi schopen napsat recenzi kdykoliv nebo na to musí být chuť (pomineme-li časovou vytíženost)? Myslíš si, že tvoje momentální nálady můžou ovlivnit recenzi?
Jasně, je to rituál, poslech nahrávky je šamanská záležitost, je dobré se před tím trochu stabilizovat.
D) Jaký druh recenzí preferuješ, buď stručnou se základními informacemi o nahrávce nebo řádně rozepsanou s detailním pohledem ať už na jednotlivé texty či konkrétní skladby na nahrávce? Musí mít tedy recenze jakousi "tvář", "omáčku" nebo postačí strohé avšak dostačující informace?
Z recenze musí být zřejmé, co si o ní recenzent doopravdy myslí. Vypadá to banálně, ale není tomu tak vždy, prázdnými frázemi, promo hláškami o kapele a vágními žurnalistickými kecy, které mají ukázat, že "tomu opravdu rozumím", se dá zaplácat tuna prostoru. Vystihnout se dá nahrávka i jednou, dvěma větama. Ovšem pokud mám doopravdy co říct, tak směle do toho, délka textu ani počet vykřičníků nehrají roli!!!!!!
E) Setkal jsi se někdy s recenzí, se kterou ses nemohl ztotožnit, protože recenzent napsal totální blábol? Mělo by se v recenzích dostávat jen čistě neutrálního pohledu na věc nebo do ní vnést svůj silný pocit a to buď kladný nebo záporný?
Recenze je intersubjektivní, neutrální být ani nemůže a pokud se můžu ozvat, tak je zbytečné se o to pokoušet. Měla by pomocí argumentů, které jsou pochopitelné a "přenositelné" pro čtenáře zdůvodňovat recenzentův subjektivní pocit.
F) Recenzují se ti snadněji nahrávky tvému srdci (uším) nejbližší nebo naopak ty, co ti moc neříkají? A už se ti stalo, žes nevěděl jak začít recenzi nebo co o té či oné nahrávce vůbec napsat?
Tak určitě se nejlépe píše o tom, co je mi nějak blízké nebo naopak o tom, co považuju za regulérní sračky. Upřímně - desky, které jsou v šedé zóně mezi tím, se mi většinou nepitvají lehce. Ale skromnost stranou, jde mi to, aspoň myslím, mám totiž velmi rozmanitý vkus sahající od starého finského hardcoru 80.let až po starý švédský hardcore 80.let.
G) Máš pro psaní recenzí dané termíny a pokud ano, píšeš recenze pod časovým tlakem nebo jsi vzorný a píšeš je tak, jak ti dovolí čas, nálada a radši v klidu beze spěchu?
Su vzorný amatér, píšu, když mám chuť něco sdělit, což je většinou v momentě, když poslouchám desku, která mě rozbije. A desky poslouchám jenom v úplně stabilizovaném stavu, jinak bych z toho nic neměl.
H) Používáš při recenzovaní sluchátka nebo si hudbu radši vychutnáváš z reprobeden? Používáš pro recenzování ty samé přístroje jako při běžném poslechu? Já třeba pro recenzování CDr nepoužívám kvalitní CD přehrávače, ale PC mechaniku. A PC je napojený na kvalitní zesilovač a pořádnými repráky.
Mě už doma funguje jen nový notebook, starý walkman a vysoce kvalitní ultranukleární gramofon. Neberu to tak zodpovědně, poslechem i psaním se spíš bavím a o zvuku většinou moc nepíšu, protože je skoro pořád technicky špatný. Ale tak je to správně, to mám na punku rád.
CH) Máš nějakou skutečně oblíbenou recenzi cos napsal a taky od jiného recenzenta, která tě prostě zaujala tím, jak je napsaná (není myšleno, že tě zaujal styl muziky).
Vždycky se mi líbily takové ty minimalistické, dvouřádkové, nadšené recenze ze starých punk/hardcore zinů. Člověk si mohl představovat, jak asi zní deska "sonická křížová palba hrubého thrashe" a těšit se na "ránu pneumatickým kladivem mezi oči". Dnes je všechno zaškatulkováno, očekáváno a poměřováno se starými klasiky. Nebo je také zajímavé sledovat, když někdo nějaké desky vůbec nedává, ale snaží se o nějaký vhled bez klišé a frází. Dobře k tomu taky přistupuje Maxim (diycore). Pokud si dobře vzpomínám, tak mě vždycky navnadily recenze z Biosphere, Hluboké orby, Splinteru…
I) Dostává se ti při psaní recenzí jakýsi stav sebeuspokojení nebo jak to nazvat, jednoduše snad, užíváš si psaní recenzí?
Je to zábava, je to život, je to dlouhotrvající chuť, co trvá a trvá!
J) Píšeš recenze výhradně na nahrávky co ti někdo dodá nebo si je vybíráš sám? A dostalo se ti do rukou už takové dílo, které jsi nebyl schopen zrecenzovat? Proč?
Občas mi někdo nějakou nahrávku dá, tak se už v rámci nějakého uznání snažím něco o nahrávce napsat a případně uveřejnit. Napsat aspoň pár vět se dá i o starém chlebu, spíš mi chybělo nadšení to šířit a zaplácnout tím cenné místo v zinu.
K) Díky za odpovědi. Klasický závěr, chceš-li něco napsat, prosím, máš prostor.
Víc zinů! (a vřelý díky za prostor Šakale)

[ Top ]


*****************************************************************************************************


reporty z koncertů

OBSCENE EXTREME FEST, TRUTNOV 7-9. čcervenec 2011
Start v šest, v sestavě já a batoh se stanem.V Praze zrušenej spoj a ČSAD se tváří jakoby se nechumelilo (ještě aby v červenci). Těch 40 lidí na zastávce, a Francouzi, kterejm prodali lístky v 9:15 na spoj v 9:30, to je "no problem". No nic, další spoj za 45 minut. Francouze samosebou na jejich původní lístky neberou, a slečna u pokladny jim zavírá před nosem páč prej neví co s tím má dělat…takže kupujou nový lupeny. A pak se mi svěří "This is chaos country" hehe. Celkem rychlý postavení mučícího domečku (stanu woe) a celou sešlost zahajují Jihočeši BUT. Našláplej new school grindcore s velkým nasazením s ex-Uprise, Ingrowing a Den Za Dnem členy. Hned na první kapelu nějaký skoky z pódia, a slušnej ohlas. Dál jede belgickej hardcore / thrash IDIOT CONVENTION. V intencích žánru myslím celkem povedené, dokonce i cover Slayer padl. Ale já bych zkrátil stopáže songů. Z italů ZEITGEIST jsem viděl cca dvě skladby, vypadalo to na slušnej grindcore s Krakonošem z italského squatu u mikrofonu. Nastupují maďaři JACK, který si pamatuju ze společného koncertu v Jihlavě před pár lety. Výbornej rychlej grindcore, zpěvák řádí co to jde. A další hungary-ání jsou ANOTHER WAY, kteří jsou prezentováni jako fastcore, no…no s přivřením obou očí snad ano. Absence baskytary mě teda dost vadí. Dalších několik kapel vypouštím, aby bylo jasno, nemůžu a ani nechci vidět všecky spolky, který tu za ty tři dny budou hrát. Dělal jsem to prvních několik ročníků, ale je to masochismus, takže pokud tu nebude zmínka zrovna o tvej oblíbenej kapele… příště taky napiš svůj report :. Vracím se do rozjetého setu FEASTEM. Kurewsky dobrá show! Rychlej grindcore "postaru" a na plný pecky, výborné. Z dalších NAPALMED vidím poslední třetinu jejich setu.Vizuálně supr, ale jinak myslím že prostě patřej do klubu, tady v tom mega prostoru to nemá tu sílu a náboj, (i když to asi skoro každá kapela, takže vlastně dobrý). SQUASH BOWELS prokecávám v hledišti s Thrashatorem o 2,5 hodinovém koncertu SODOM, který absoluoval vloni někde v Německu. Mimochodem když už Čurby zve ty starý metalový páky všeho druhu, tak SODOM kteří ovlivnily 2/3 osazenstva festivalu by su tu taky mohli někdy zahrát (co ty na to Čurby?). Dál valej GRIDE v kotli začíná bejt husto."Skřípalové" hrajou průřez celou diskografií, a těch několik válů z nové desky co slyším, není tak hroznejch jak jsem byl varovanej před koncertem….Je to v poho. Nakonec "Uniforma" a stage diving-ová orgie. Na ENTOMBED který jsem neslyšel minimálně 15 let (myslím tím nahrávku, live nikdy) jsem byl docela zvědavej. A upřímě nějak zvlášť mě to nebavilo. Deathmetal s rock´n´roll nábojem. Ale odezva u publika myslím že veliká. MAGRUDERGRIND masakr, ten jejich fast / hardcore / grind v nejrychlejších (v novejch skladbách odporně pomalých) tempech. Na pódiu neustále milión lidí, totálně nemůžu nic vyfotit (kua!). Bavilo mě to, a tady mi absence basy tolik nevadila, ale s ní by to bylo lepší (samozřejmě!). Po nich další deathmetalová staroba BENEDICTION, a tentokrát oproti ENTOMBED je to mnohem, mnohem lepší. Precizní, svižnej "deathtík" klasického střihu, dobrý dost jsem si to užil. Jen snad myslím že zbytečně dlouho přidávali a přetahovali čas. Nakonec prvního dne "helláci" rozuměj show hell.cz. Řekl bych že o poznání méně zábavnější než předchozí roky. Klasika, čtyři živé "loutky" visící na hácích na maso.Víc k tomu neřeknu, něco takovýho nevyhledávám a vidím to jen na Obscene Extreme. Ok klátím se do stanu, němečtí partypunx pouštěj CD s hip hopem…. končej ve čtyři ráno, a po sedmej jedou nanovo. KOKOTI! Ranní šok ve stanu zakrytém celtou (kua celej tejden na netu straší s bouřkama) je maximální. Teplota jak v parní lázni…ale zase důvěřuj stanu z "lídlu" za tři sta a s osmi sezónama za sebou, a předpověď liják, i když čertusláva zatím ani kapka. Páteční dopoledne zahajují šwëdi AGGRENATION a valej pěknej D-beat, pohodovej start dne. Po nich francouzi FATAL NUNCHAKU tak to se dost těším, grindcore já bych řek i trochu power violence. Hrubej nářez, žádný "kudrliny" ale pěkně od podlahy. Jen snad že kytara mohla mít hutnější sound, a v pasážích kde sólovala (ano!?) to bylo trochu "průhledný". Možná ještě jedna šestistrunka by neuškodila. V každým případě jsem rád že jsem viděl naživo. ATOMCK jsem viděl cca před 60-ti dny, a s mohutným zvukem co tady mají jsou fakt výborní (líbily se mi i v Písku ok). Představ si technickej, ale stále dost rychlej grindcore. Bez basy, Mára ex-HIBAKUSHA zde buben, říkal že sehnat basáka v Jižním Vallesu odkud tahle kapela pochází, je nadlidský výkon. Po nich Chorvati DISLIKE který si pamatuju jako crustcore ze starých kazet (u nás vyšlo split s TWISTED TRUTH) ale teď se mi to jeví jako po čertech dobrej grindcore. Intensivní set s velkým nasazením. Konečně potkávám Broňu fastcoristu, dáváme těžkej pokec o smyslu života když se blíží 40-ka… nepřicházíme na nic a tak rozjedem debatu o smyslu power violence (má to smysl) což kořeníme půlitrem broňovi slivovice, a čísi borovičky. Žádnej strach nepijem to sami, takže se posléze rozcházíme po svejch (nohou). Zaujímám vertikální pozici ve stanu a během čtyřech bandů co mě neinteresují začínám do mobilu "drtit" tenhle blábol. Vracím se právě včas na LAUTSTRUMER který tvořej samý ex-členi DRILLER KILLER. Mastěj parádní crustcore těžce zamořený metalem, a jsou teda mnohem lepší než jejich bývalí hlebodárci v současnosti. Na druhou hodinu odpolední sklízej velký ovace. Razím do Al-Čajda čajovny na jednoho sladkýho "tuarega" a vracím se akorát včas na D.I.S. což je našláplej D-beat s metalem a kytaristou z PHOBIA v sestavě. Na závěr show basák přerazí o podlahu baskytaru a hodí jí lačnému davu (později fotím slečnu s jedním ze zbytků, schválně mrkni na 525foto profil na rajčeti) nechápu nic…. maniak. Pokec s mými "Discharge-ry: Rozuměj nabíječi baterek do foťáku… Matějem a Kamčou a hláška dne: Matěj hodnotí myslím že rizoto? Ala "šéf" Pohlreich….hmm…dobrý….dávám ti devítku….ke spánku! Haha.Výlet do krámu pro rohlíky a už startuje obnovená slovinská staroba EXTREME SMOKE 57. Valej pomalej až středně rychlej "lopaťáckej" grindcore, žádný velký umění, ale je to kua že dobrý! Než stačím uvolnit místo na paměťovej kartě abych nahrál video tak končej…doprdele! doprdele! doprdele! No takže mometálně konec… hniju ve stanu jako pravej deutsche party punx a čekám na Varukers….. hej čekání se vyplatilo! Jak už bývá posledních pár let zvykem Čurby nasazuje na páteční půl osmou punkový spolky, který vždycky rozhejbou celej areál. A je úsměvný sledovat jak ti kteří celej fest ohrnují nad punx rypák, řádí jak urvaný z řetězu s hubou dokořán. Po Uncurbed, Pisschrist, Victims letos tedy Varukers. Luxusní energickej set, jeden hit za druhým, atmosféra na bodu varu.Supr! Po nich hezouni z SKITSYSTEM emocrustcore, jako dobrý, odezva slušná, holky skáčou z pódia jak o život, zvorali snad úplně každou skladbu…. No nic další "tuareg" v čajovně to jistí, a přichází pár známejch který bych tam teda nečekal (hello Broňo), takže dobře tlacháme a nějakej ROTTEN SOUND si necháváme v klidu ujít. Pak teda BRUJERIA všichni to chtěj vidět (no já chci vidět jen Emburyho v akci) tak jdeme, do půlky shit zvuk… všecko zbytečně přehulený. Lidi řáděj jak divá zvěř, celej areál v tranzu… ale sorry nuda, nuda, nuda. Kdybych nefotil skokany odešel bych tak po 5 skladbách (nakonec jsem vydržel do poloviny) znělo to jak hip hop na kytary. No nic pokec se Zebrou o smyslu "žrát" muziku i po 30-ce (má to cenu!). A zase hniju ve stanu datluju tenhle raport, a čekám na CHIENS. 01:50 vyrážím vstříc těmhle všude chváleným francouzům. První co mě třískne do očí je zpěvák, kterej zpíval i v H.C.F. když jsme s nima hráli v Písku.CHIENS vysoce oktanový grindcore na plnej plyn. Přímočarej, prostě na grinderovu první signální. Výbornej set s ideální cca 15 minutovou délkou. Na dobrou noc sleduju ještě italskej power violence masakr REPUSLIONE, nemaj kytaru jen dvě basy, a hele vůbec to neva! Po celkem nečitelným zvuku na PFOD, a nic moc soundech na singlech, tady parádní brutal, výborná záležitost. Velice povedenj večerníček. Naposledy dnes upadám do stanu, možná si to namlouvám ale myslím spíš to vím že jsem nespal ani minutu. O hip hop party u sousedů asi nemá cenu mluvit. Ok ráno pochodový cvičení na sprchu, datlování další části toho co právě čteš, a pak "turaeg". Finální den rozdmýchávají angláni THE AFTERNOON GENTLEMAN power violence jak poleno, kdo tohle zaspal, ať si rve vlasy, dredy či týrá pleš. Navíc mají v sestavě dvě basy (kytaru taky) čímž si u mě hodně šplhli. BRUTALLY DECEASED je pražskej deathmetal "dismemberovskýho" střihu, a zvládnou to i s jednou kytarou. Zpěvák je fakt brutal vokill-ista (taky ho znáte coby agilního shazovače lidí z pódia… letos se celkem krotil hehe). Tak dál z moskvanů KOMATOZ je už čistě thrash banda, kdeže D-beat časy jsou, jak to vtipně okomentoval Korek " Prostě prozřeli!" (i když ten thrash z nich čpěl už dřív). Z dalších POWERCUP z Kanady vidím jen část, hrnou jen ve dvou kytara / buben a celkem to šlape i bez basy. Žádný složitosti prostě volume doprava one / two / grindcore! UNKIND jsem si matně pamatoval ze singlu s POLICE BASTARD (kterej jsem si v minulém století kupoval na koncertu SHANK = ti byly suprový) tenkrát se mi to zdálo přímočařejší. Dneska hrajou temný (ale opravdu) hardcore s parádním těžkým zvukem s lehkou atmosférou NEUROSIS (žádná kopie ok) fakt výbornej koncert. Zahráli jen čtyři dlouhé skladby ale fakt dobré. Od DEATH TOLL 80 K jsem si den předtím koupil jejich debutní LP… takže snad je jasný že mě to baví. Finská grindcore mašina, v duchu staré školy stylu, pekelný nasazení. Dobrej set.Holanďani COLLISION už tady x-krát hráli tak snad znáš. Mix thrashcore a trochy grindu se dvěma zpěvákama. Znovuobživlý ASSESSOR jsem v "jejich" době neviděl (rozuměj úsvit 90-tých let) takže celkem radost že to doženu. Ale sorry show hodně jak "zábavovka". Hudebně výbornej thrashmetal, a to i nový songy z chystaného alba…ale opticky katastrofa. WRATCHCOBRA jsem propásnul a slyšel jsem jen poslední skladbu cestou areálem, znělo mi to jako kdyby IRON MAIDEN hráli D-beat. Ok nastupují ONANIZER, zapomeň na produkci kterou jsi od nich slyšel před 5 a více lety! Dneska mastěj ultrarychlej grindcore s obrovským nasazením a přehledem (ty spousty turné jsou kua že znát) a co nejkratšíma stopážema. Jsem absolutně odvařenej. Parádní set! (Maj nový epko s ARCHAGATHUS). MESRINE mě nikdy moc nebavily a teď se to určitě nezmění. Precizně zahranej grind ve středním tempu. Ok protivínské thrash komando mi nabízí po DROPDEAD odvoz (co tu taky pak ještě dělat že hahaha) takže jdu bořit stan čímž propásnu VISIONS OF WAR ale po zkušenosti z loňského PARANOYA festivalu vás ujišťují že to byl určitě crustcore jak víno. ZUBROWSKA sleduju z povzdálí, death/grind víc mě nenapadá. INSTINCT OF SURVIVAL jsou čtyři orvaní crusteři "valící" prapůvodní crust, dneska módně zvaný stenchcore. Prostě hutnej metal/punk. Výbornej koncert. Dalšími na holení jsou pionýři US hardcore/grindu PSYCHO. Hutný pomalý až střední tempo, dost mě to baví, ale většinu lidí nechává jejich set chladnými. Jejich škoda! INHUMATE…. bída….. ISACAARUM klasika šlape to jak víno, jo maj novou desku grindujcího metalu. ROTTED zajímavost k nim kytarista si tři dny před festem "ufiknul" prst ale hned mu ho přišily a tak neodřekli a zahráli. Takže respekt, hudebně pro mě death / grind. DEBUSTROL jsem chtěl odzívat, ale protože hráli jen z dema "Vyznání smrti" (slavěj 25 existence) byla to vlastně výborná show. Poctivej thrashmetal. LOCK UP výborná atmosféra, pohodovej deathmetal (s tím grindem co o nich píšou bych to nepřeháněl) a opět Shane Embury v sestavě tentokrá na jeho domovskou baskytaru. Celej areál si to užívá a poskakuje najdou se i výjimky, který ne (já). A celkem koukám že tu zpívá Tomas co řval v DISFEAR ale zase na druhou stranu jeho první banda AT THE GATES byla taky deathmetal). BRUTAL TRUTH mě před pár lety na OEF hodně překvapily, takže se docela těším. Ale dneska je to takový neslaný / nemastný. 1/3 ujde většinou věci z debutního alba + něco z "Need to control". Ostatek divný….. do novejch skladeb si nechávají pouštět nějaký industriální spodky, hrůza… Kevinovi evidentně v polovině setu odchází hlas a je rád že je rád. Ale koukat na Richa to je radost, tohle je bubeník s velkým B, a navíc král ksichtů a šklebů který "háže" jak pominutej. Tak konečně je to tady, po 8-mi letech kdy jsem je viděl naposled, přichází pro mě skutečnej vrchol festu… a to majstři DROPDEAD. Klasickej start se "Superior" a pak 20-ti minutovka absolutní slasti….hardcore naplno a nadoraz. Moshpit jak hovado, stage diving as fuck. Takovou odezvu jsem nečekal a mám z toho fakt radost. A v pomatení smyslů se taky vrhám do víru událostí v kotli…Ok konec, spěchám k autu kde thrash-ová rota hodnotí DROPDEAD slovy "nám teda stačily tři skladby…" hehe. Už u Hradce projíždíme mega bouřkou, takže to byl dobrej strategickej tah, odjet dřív než v 9 ráno busem. Tak zase za rok přátelé. A vzkaz pro ty co stojej za hranou kotle a házej tam kelímky s pivem, nejste nic než IDIOTI! >SY<

PLAY FAST OR DON´T #8, 29. - 30.7. 2011, AIRPORT - HRADEC KRÁLOVÉ
ADACTA, FATAL NUNCHAKU, LAST LEGION ALIVE, SEE YOU IN HELL, LYCANTHROPHY, DISTRESS, MESRINE, LOBOTOMIA, MOB 47, CHIENS, THE ATROCITY EXHIBIT, HELLISHEAVEN + FEAR OF EXTINCTION, HOW LONG?, MONDO GECKO, SENATA FOX, CANCER SPREADING, SHEEVA YOGA, SCORCHED EARTH, IDIOTS PARADE, VISIONS OF WAR, GIUDA, TOTÄLICKERS, AGATHOCLES, EXTINCTION OF MANKIND, HELLSHOCK, LOOKING FOR AN ANSWER, SUMMON THE CROWS, AGUIRRE
Letošní rok byl, jak už bývá několik let zvykem, hojný na festivaly. Letos jsem navštívil jen dva. Druhým byl Play Fast or don´t v zaběhlém festivalovém areálu hradeckého letiště. Pozitivní věcí tohoto kulturního stánku je relativní "nic" kolem areálu a tak se tu hlučnost neřeší. Druhým pozitivem je samotný místo pro hraní. Hangár je skvělým místem pro schování před velkým hicem či deštěm (což se v sobotu prokázalo). Blízké distro stánky a možnost kempování 100m od hangáru. Negativní věc na celé téhle kráse je samotný hangár soupeřící se zvukaři. Letošní ročník ve znamení jiného zvukaře se povedl ze všech nejlépe. Pravda, ne vždy bylo vše optimální, což se týkalo naštěstí jen pár kapel. Po zbytek festivalu byl zvuk optimální a bylo zajímavé poslouchat jak si zvuk zní uprostřed hangáru jinak než na krajích. Zcela vzadu, u vstupu do hangáru byl zvuk nejlepší téměř vždy. Ať se report jeví jakkoliv, zvuk se povedl. V areálu samotném se asi nic nezměnilo. Kemp zůstal, umývárna taky, letos byly dvě (jestli byly dvě i minulý rok, tak sorry za tenhle blábol). Stánků s jídlem a pitím neubylo ani nepřibylo. Ale pestrost jídla byla rozsáhlejší. Dvě alternativní kina, ale nenavštívil jsem je. Mě tyhle věci nic neříkají, dávám přednost muzice a kecání s lidma. Občas jsem šel kolem, návštěvnost malá, ale snad pro těch pár jedinců přínosná. Distribucí bylo až až a po důkladném prozkoumání byla radost nakupovat. Už minulý rok bylo vidět velkých slev u Power it up. Letos vedle velkých distribucí jako Agipunk se slevy objevovaly téměř všude, včetně těch nejmenších distribucí. Dokonce přímo v hangáru byla jedna krabice s free 7". Jak se ukázalo, Playfast je zřejmě jedním z posledních festivalů, kde se dají prodat ve větším množství jakékoliv nahrávky a hadry. To si uvědomuje čím dál více labelů a distributorů, včetně kapel. Jak jinak si vysvětlit, že LP desky se prodávaly za 100kč, 125kč, 150kč a malé desky za 25kč, 50kč. Trika za 100kč, CDs za 100kč a to v míře větší než menší. Od nových titulů po starý vydání. Ovšem tahle satanulibá činnost zruinovala nejednoho fanouška muziky. Nákupy probíhaly ve velkém. Další zajímavou věcí, které si všimlo jen pár lidí, byla jednotná cena za 10ti, 11cti a 12cti stupňové pivo Krakonoš. Nejsem si jist celkovým počtem speciálů, ale řekl bych, že o jeden dva jich bylo víc než minulý ročník. Až na jedno polotmavé byly všechny výborný, 15° Matuška dost povedenej speciálek. Změna nastala u podia. To se oplotilo ještě více než minule a to kvůli aparatuře. Pro fanoušky se skoro nic nezměnilo, jen se jim zmenšil trochu prostor po stranách podia. V hangáru se nemělo kouřit, výslovně nebylo zakázáno, ale co jsem si všímal, těch lidí co tohle doporučené nařízení dodržovaly, byla většina. Určitě dát ke vstupu velkou ceduli se zákazem kouření, doporučuji pro příště. Festival navštívilo spousta lidí z různých koutů světa a to nejen jako členů kapel, ale i samotných fanoušků. Jen jsem postrádal jistou Korejku… Letošní výběr kapel se trochu pozměnil, jak napsalo festivalové crew, švédské kapely s nimi letos vypekly, avšak výběr i tak zůstal pestrej a bylo co poslouchat. Ať už provařené kapely, tak i mladé, Českou republikou nenavštívené party (nebudeme-li počítat OEF před pár týdny, případně pár malých zastávek po celé republice). Počasí bylo vratkavý, v pátek dobrý. Sobota se pokazila, ale žádnej velkej liják se nekonal a to bylo dobře. Buď si nevybavuji zaplněnost hangáru z minulých ročníků, ale letos, letos byl hangár narvanej lidma téměř na každou kapelu. Dost lidí postávalo u vrat venku a hromada lidí seděla pod alko slunečníky a popíjela. Ze začátku se návštěvnost zdála malá, to se ale hodně rychle změnilo a já si myslím, že bylo lidí dost. Víc než minule. A pokud se rozkřikne zpráva o dobrém zvuku na letošním ročníku, dá se očekávat zase o něco větší účast. Po dlouhé době jsem viděl narvaný sál na všechny kapely a fans nejenže stojí a koukají, ale oni vydrželi na všechny kapely a ukázali jim tak, že jsou to ty pravý, pro Playfast. Skutečně fans síly neztrácely, naopak s každou novou písničkou od jakékoliv kapely je nabíraly. Letos jsme se Sykym usadili naše prdele do českobudějovické posádky, Marušky a Kubajze. Již jsem měl možnost s nimi jet a tak jsem se na cestu těšil. Poklidná jízda s mnoha zastávkami na benzínkách, případně v hospodách se speciály. Většinou kvasnicovými, nepasterizovanými pivy. Vyjíždíme v 11 dopoledne a máme zastávku v Táboře pro Šukyho. Naše "hromotlucké" postavy jsou trochu napresováni na zadním sedadle, avšak časté zastávky řeší problém zmačkání těl. Z toho by si měl vzít příklad Cu-Koloděj, ten nás totiž nechal trpět v křečích několik hodin, chcanky nám už tekly i ušima. V areálu, po zaparkování, postavení stanů a rozkoukání se, zjišťujeme milou zprávu. Času do rozjezdu první kapely je dost a toho využíváme k procházkám po areálu, na párečky, pokec s pár dorazivšíma a už se chystá první kapela. ADACTA je slovenský crust s několika CDs na kontě. Po dvojité výměně na postu u mikrofonu se opět ADACTA rozjela a šlape jim jejich melodické podání crustu na výbornou. S melodiemi trochu šetří a dobře je umí zakomponovat, tak si moc nestěžuji. Pokud ale šáhnou po starých skladbách, které ještě zpívala Simona, rozdíl je hned patrnej. Ty starý maj koule jak se patří. Dnešní vystoupení odbasuje Pan Bulánek. Kytara je hodně vysoká, ale to byl případ pouze u ADACTA. Kapelu jsem nesledoval na plno, protože jsem viděl jejich set před týdnem ve Vodňanech. A tak jsem se věnoval distrům. FATAL NUNCHAKU jsou z Francie. Kapela se s tím nesere a má za sebou mnoho nahrávek. Basa byla kurevsky zbustrovaná s hodně tupým zvukem. Zvukař si dal záležet a vytáhnul jí nad kytaru. To byl asi důvod, proč jsem kapelu šoupnul k BIZARRE X. Ti totiž mají obdobný zvuk basy. Songy tak vyznívaly drsně, hodně drsně. FATAL NUNCHAKU do nás nasypali kurevský power violence / fastcore. Byl to místy chaos - dohraný do dobré dokonalosti. Jako třetí belgičtí LAST LEGION ALIVE mě mile překvapili. S kapelou jsem se setkal poprvé. Zpěvačka byla tahounem kapely. Ta drobná holčina řvala tak hrubým, hutným hlasem až jsem nevěřil, že jde o ženskou. Hlas měla vynikající. LAST LEGION ALIVE mi občas připomněli BOLTH THROWER zahraný s crustovým duchem. Kombinace metalu a crustu s opravdu záhrobním vokálem se vydařila. Ačkoliv tempo bylo občas ubíjející, napravily to rychlejší pasáže. SEE YOU IN HELL jsem jaksi prokecal, už ani nevím s kým a o čem. Slyšel jsem je z venku, jejich set zněl jako vždy dobře. LYCANTHROPHY jsem určitě neviděl dlouho. První minutku jsem propásl, ale drtivou většinu jsem stihnul. Excelentní jízda na tři vokály. Zdíša s přehledem vyřvává texty a v některých momentech jí bylo dokonce rozumět. Bicí šlapou na jedničku a kytara s basou závodí, kdo bude rychlejší. Kurevsky našlápnutá extreme hardcore jízda s těžkým hardcore power violence vlivem. Přídavek musel být. DISTRESS z Ruska, hrající od roku 2003, odpálili našlápnutý dis beat crust se sólíčky. Vydařený set na maximum. Bohužel délka setu byla přemrštěně dlouhá a ke konci už z DISTRESS nelezl takový uragán jako na začátku. Nebo se to zdálo posluchačům? Z Kanady přiletěl grindcore bordel MESRINE. Osobně mě tahle kapela nikdy nebrala a bylo tomu i tentokrát. Za old school grindcore si nedovolím o téhle kapele mluvit. Jejich zásahy do death metalu jsou evidentní. Proto je jejich muzika trochu nudná. Z Brazílie přiletěla LOBOTOMIA. Parta hrající hc/punk již drahná léta. Současná tvorba je stále velice šlapající, ale je v ní už cítit vliv thrashe a poměrně rozsáhlá sólíčka. LOBOTOMIA mě mile překvapila. Celej koncert byl strhující, zpěvák dělal show ve velice netradičních postojích, tanečcích. Menší vada na kráse, přebuzenej zvuk. MOB 47 - již z jejich vystoupení v Brně jsem měl spoustu zaručených zpráv o jejich nadupanej show, řvaných refrénech s početným publikem a tohle všechno jsme měli možnost vidět a slyšet v hangáru. Kurva, dobře rozjetá legenda opět na podiích. Zběsilá mangel hardcore bouře, jeden vál za druhým, fans šílí a řvou texty s kapelou. Vynikající a muselo se přidávat. Na CHIENS jsem byl připraven. Ti co byli na OEF mluvili o těchto francouzech v superlativech. No dobrá, potrhlej chaos fastcore. U mikrofonu zpěvák z HCF, neustále řval, kytarista řezal do kytary jak smyslů zbavený a bicák Williams (známej jinak z I Feel God Rec.) chtěl bicí snad rozmlátit. Grindcore útok v šíleném fofru. Drtivá show, ale trochu bordel. THE ATROCITY EXHIBIT jsem měl možnost vidět při jejich evropském turné s ATOMCK asi 2 měsíce dozadu. Jak se vyjádřil Bořík a Syky, teda další lidi co tuhle partu dredařů hrající drtivý grindcore s občas pomalými sludge pasážemi, viděli také v Písku - tento koncert byl lepší, než jsme viděli naposledy. Jo, možná díky zvuku, nevím, ale THE ATROCITY EXHIBIT fakt drtili jádro na prach. Poslední HELLISHEAVEN jsou z Polska a mě moc nenadchli. Crust metal pomalejšího provedení. Možná i únava zapracovala, ale přeci jenom po grindcore výplachu mě nějaký metalický crust sludge nemohl rozhodit. Časový rozpis seděl po celý den a tak jsem stihnul i diskotéku, která bohužel byla letos slabá jak na účast, tak na muziku. Proč avízovaná diskoška od Agipunk nebyla, nevím. Rozbalili si nářadíčko, padla jedna pecka, pak to zase zabalili a tak jediná diskoška byla v altánku. Dal jsem pár piv, pokecal s pár lidma, Honzík Agáčů pil statečně, Niels víc a víc než si kdo myslí a tak jsem to po třetí ráno zabalil. Zřejmě poprvé za dobu existence Playfastu jdu tak brzo spát. Vím, je to hřích… Syky ještě nespal, píčoval tak jako každý rok, malej stan, diskotéka na plný koule, vedlejší stan řve, další opodál pořádají soukromou hlučnou diskotéku… Furt si na něco stěžuje. Kupodivu se budím v půl deváté a času je tak dost. Hygiena, snídaně a pomalu obcházím se Sykym distra. Úlovků máme více než jsme doufali. První kapela je domácí dis klonovka FEAR OF EXTINCTION. Raw d-beat punk roztočený na maximum. Skvěle šlapající jízda bez sebemenší nudný pasáže s až moc hutným zvukem. Buď basák měl sakra nabustrováno nebo zvukař si s tímhle bordelem už nedokázal poradit. Na vině mohl být menší počet lidí v hangáru a tím pádem se to na zvuku taky odráží. Následující HOW LONG? mi přišli komičtí, sorry, že to tak píšu. Jeden ze zpěváků, známý taktéž z ONANY BOYS měl brýle, ve kterých vypadal - no - jak moucha. Osobně jsem mu říkal, že vypadal obzvlášť srandovně. Ať tak či onak, HOW LONG? rozdrtili po F.O.E. opět publikum na malinkaté kousíčky. Čistě zahraný crust zněl výborně. Dva přeřvávající se vokály dodaly muzice patřičné grády. HOW LONG? se po delší odmlce dali dohromady a mají venku excelentní split LP s ROXOR. Již brzo by se mohlo objevit další split LP a to s další crust beatovou mlátičkou KULMA. Měl bych ale výtku a nejen já, že partička ze severu hrála moc dlouho. MONDO GECKO se mi na první poslech ve Svojšicích líbili. Ovšem asi jsem už vyrostl z různých hardcore odnoží co nenadělaj moc bordelu a tak jsem nebyl na izraelské hardcore fastery moc zvědavý. Dal jsem asi čtvrt setu. U MONDO GECKO se mi líbí rychlé výplachy, ale jejich pomalejší hardcore a melodičtější vyhrávky mě už tolik neberou a pro mě osobně na muzice ubírají. Ze začátku měl zpěvák wrestlingovou masku. Prosral jsem chorvatskou, dlouho existující kapelu SENATA FOX. Celou dobu jsem byl v zákulisí a řešil objednávku vinylů. Z dálky jsem slyšel poměrně dobře šlapající crust, hardcore / punk. Na S.FOX jsem se docela těšil, protože kolem jejich znovu zrození kolují různé zprávy. Bohužel jsem přišel na půlku posledního songu a cover, zřejmě od DISRUPT. Další kapelou pro mě neznámou byl CANCER SPEADING band. Jsou z Itálie a tam se hraje dost pomalýho "stenchcore". Tak tahle partička je mu věrná. Záhrobní vokál, pomalé ubíjející tempo v um ta ta um ta ta rytmu. Dobré riffy, ale dávám přednost třeba noisecore kvalitě. Ze Slovenska IDIOTS PARADE a totální fastcore smršť. Petra vřískala s naprostým přehledem, na podiu se chovala zcela přirozeně. Celá kapela si odehrála svojí zběsilou jízdu jako tornádo nejvyššího stupně, ale s naprostým přehledem. Super energické vystoupení, které pro některé bylo naprostou špičkou dosavadního festu. Já bych dal nerozhodně mezi LYCANTHROPHY a IDIOTS PARADE. VISIONS OF WAR je ostřílená parta hrající nějaký ten pátek. Přiznám se, že jsem tyhle Belgičany docela opomíjel. Chtěl jsem je ale vidět a nelitoval jsem. Sakramentsky rozjetý dis crust. Žádné novátorství, ale v tomhle stylu jde o sílu songů a ta je u VISIONS OF WAR velká. Zpěváci nasračku a hlavně ten hubenější, postarší byl jak zákon káže. OK, GIUDA jsou z Itálie, motaj se kolem Agipunk labelu a nikdy jsem nebyl jejich fanda. V jejich muzice je cítit prahistorický italský nebo dejme tomu brazilský hardcore/punk. GIUDA ovšem drhne v metalu a s kombinovaný tyhle styly zní dobře, na festivalu nikterak zajímavě. Ovšem doma na pořádnej mašině zní nahrávky dost dobře. TOTÄLICKERS z Barcelony jsou třetí po sobě jdoucí crustovou kapelou, zhruba řečeno. To bylo nedobré. Jak říkal Myšák, škoda, že jsou si ty kapely podobné a hrají za sebou. TOTÄLICKERS jsou nerychlejší ze zmíněné "trojky". Valí nespoutaný raw crust / punk severského střihu. Výborný vokál, texty odeřvané ve španělštině dodávají punc na jejich muzice. V ní se objevují d-beatové prvky. Dost dobré vystoupení, které mi připomnělo staré časy crust/punku kolem roku 1990. Pro mě vrchol dne, i když neberte mě doslovně, AGATHOCLES. Radši se nebudu zmiňovat, jak mě zklamali, přímo nasrali, když jsem v neděli přijel domu, hodil jsem na gramce nový singly od AG a chtělo se mi brečet a odjet přímo za AG a osobně je zmrdat. Dokonce jsem podezdříval jehlu, že hraje nějaké bludy a tak zkouším druhý gramec s jinou jehlou… Katastrofální nahrávky, odpad největšího kalibru. Naštěstí před jejich vystoupením jsem to nevěděl a tak jsem se těšil. AG splnili to, co se od nich očekávalo. Hned na úvod Honzík rupnul strunu, Niels se smál a říkal Honzíkovi, že se bude opakovat poslední Playfast s jejich vystoupením… Během chvilky za pomoci nového basáka je struna nasazena a AG ze sebe vymačkávají geniální vystoupení plné alkoholu, protestu, vzpomínek na Tonnyho a odporu ke crustu. Kurevsky dobrá show se spoustou starých hitů, tak i nových, který jedou ve starých kolejích a pár z tvorby, kdy AG trochu uhly z mincecore cesty. AG den předem opředení alkoholem maj naváto i dnes, ale v rámci schopností hrát, takže vše v pořádku. S Honzíkem je prdel, hrozí ze všech sil, v jednu chvíli hledá trsátko, které měl přilepené na spoceném břiše (vím jen z doslechu, nevšiml jsem si toho). Přídavky byly nezbytné, super. A myslím si, že většina fans byla spokojena od jejich posledního propadáku, i když osobně jejich poslední show na Playfastu za propadák nepovažuji. EXTINCTION OF MANKIND - prodávaly svoje LP desky po 100kč, přímo v hangáru. Prdel byla, že jsme se Sykym chodili okolo, Syky tomu nechtěl věřit, mně se to taky nepozdávalo, ale cenovky nelžou, ne? Nikdo si desek nevšímal, nevěnuji jim pozornost a soustředím se na další kapelu… Po ní už byly všechny desky vyprodány. Takže co z toho vyplívá? Kupuj, dokud je matroš levný… EXTINCTION OF MANKIND hrající od roku 1992, zahráli výbornej rock n roll crust mayhem. Šlapavý bicí vše táhly kupředu, vokál super. Sice po AG jsem nebyl schopen nasávat další crust, ale fakt se mi tahle anglická partička zamlouvala. Ono, celej Playfast jsem si kapely užíval, u kterých bych jinak vše odzíval a utekl dřív, než by odehrály druhej song. Nevím, čím to bylo. HELLSHOCK, kapela, která byla pro dost lidí jakousi hvězdou celého festivalu. Hele, odešel jsem, byla to snad jediná kapela, kterou jsem vzdal z důvodu, že je to sakra bída. Nezáživnej set bez energie plnej melodií. Nikdy jsem tuhle kapelu asi ani neslyšel. Fakt, tak se mi to nelíbilo. Následující španělskou grindcore rubanici LOOKING FOR AN ANSWER jsem musel už sledovat a viděl jsem celej set, řekl bych dost dlouhej. Zvuk byl kapánek horší, každej asi ví, že jsem opatrnej na basy, jakmile přesáhnou určitou hranici a tady byla basa zase přebuzená a celej koncert vyzněl docela brutálně chlívácky. Líbilo se mi to, ale určitě bych ubral na base, koncert by byl o trochu lepší. Jejich vystoupení se podobá našincům NEEDFUL THINGS. Španělové totiž hrajou poměrně dlouhé skladby. Nasazení kapely obrovské a spokojenost veliká, ale jedna věc mě na nich srala, ačkoliv mě nijak nepoškodili. To jejich plivání všude a každou chvíli bylo co? Dobytci. SUMMON THE CROWS je jedna z mála kapel, o kterých vím, že dělají bordel v Norsku. Věděl jsem do čeho jdu, ale opět si nemůžu pomoct, zvuk nebyl nejideálnější. Byl opět přebuzenej. Nechci si stěžovat nějak moc na zvuk, ale párkrát to prostě nebylo nejideálnější. Tahle trojka z Osla hraje hodně metal. Kytarista drtí nejen thrashové, ale i čistě tvrdší heavy metalové riffy, bicák mlátí punkové bicí, kombinace ovšem ničemu nepodobající se. SUMMON THE CROWS mají svůj styl a dovolil bych si je přirovnat ke crustcoreovým CELTIC FROST, třeba. Jsem s jejich koncertem spokojen, i když šlo spíše od oddechovku. Poslední AGUIRRE jsem už nedal. Nevím proč jsem to vzdal, ale šel jsem prachbídně spát. Syky mi pak říkal, že Francouzi zněli dobře. Down tempo, sludge bahno, prej rychlejší, ale co jsem si teda pak poslechl na netu, tak zas tak rychle nehrají a fakt že nezní špatně ti AGUIRRE. V šest ráno vstáváme, balíme stan, Syky zase píčuje a v klidu po několika zastávkách jsme doma, asi na půl jedenáctou. Super víkend, super kapely, lidi a tak díky patří celému Playfast crew. Ten déšť v sobotu nebyl tak hroznej a jestli někdo zmoknul, tak jeho blbost, co dělal venku? Já tam byl každou chvilku, kecal jsem na dešti a nic. Teď si čtu fórum Playfastu a některé věci mě zarazily. Kecy jsou jedna věc, druhá jsou ty krádeže, ale vzpomenu-li si na spoustu koncertů co mám za sebou, byly krádeže i tam. Že jsou na festivalu? Nedivím se…. Fotky od Sykyho najdete zde: http://525foto.rajce.idnes.cz/ a videa zde: http://www.youtube.com/user/sykyrabies. Na těchto linkách najdete mnohem více fotek i videí z dalších koncertů nejen z ČR. >ŠA<

Pár namátkou vybraných reportů od Pavla,které uvěřejňuje na svém bandzone profilu...: toto je součást rozhovoru s labelem Crush the Silence

WOJCZECH, INFEKCJA, TOTALICKERS, 8.-9.1.,2010, Barcelona
11 narozeniny barcelonského squatu 'La Jungla' (kde mimochodem hráli SHEEVA YOGA, SEE YOU IN HELL - ovšem teď po rekonstrukci) se muselo prostě zapařit. Škoda jen že díky chlastu mým uším / očím uteklo několik kapel jako třebas italští DIRTY POWER GAME či belgičani VISIONS OF WAR či MIND, na které rád vzpoínám v německém Leipzig Zoro squate '99 či taktéž barcelonská sebranka BRUTAL PROJECT, kteří odehráli v pátek jejich druhý koncert s novým kytarákem. Tak něco kolem půlnoci na to šli Workers oi nebo tak nějak, no hrozný hnus. Typycký španělský punk, to fakt nemusím. Ovšem poláci INFEKCJA http://www.myspace.com/infekcja kteří na to vletěli hned po té, to bylo jiné kafe. Nikdy předtím sem je šanci shlédnout neměl, tudíš vychutnávka jak má být. Pak ale přichází okno jako prase. Nevím nic, až když se probudím vedle mé lepší polovičky u nás doma. Sobota jak by smet, opět alko nehoráznosti bylo učiněno za dosti. Pamatuju si jen TOTALICKERS http://www.myspace.com/totalickers kteří to jako vždy odpráskli na 1ku no a nekompromisní marasníci WOJCZECH http://www.myspace.com/wojczech13 kteří to do nás vyválili myslím že něco kolem 3tí hodiny ranní. Kurva to byl hukot. Pak přichází opět okno a probuzení se doma přesně podobně. Ach ten chlast....

WEHRMACHT, DENTIST OF DEATH, 24.11. 2010, Barcelona
Tak na tuhle akcičku sem se opravdu těšil jak cyp, bo WEHRMACHT mám rád už od základky a navíc se představují ve staré sestavě, jasná věc... Lituju všechny ty, co žijou v cz a nedostavili se na jejich jediný koncert v Praze. Tento koncert se odehrál v malém baru názvem Rocksound, kde sme se objevili před tím jen jednou a to na akci SEEIN' RED, EXTORTION, nuže gig stál 10 euro předprodej, 12 dveře. Myslím, že něco po desáté se představili místní mladíci říkající si DENTIST OF DE ATH http://www.myspace.com/dentistofdeathband nikdy sem o nich neslyšel a naživo se mi líbili. Kluci ještě doposud nic studiového nenahráli, mají však pár skladeb ze zkušebny na jejich myspace profilu. Určite byli šťastní, že si mohli zahrát před takovou veličinou jakou jsou bez diskuze WEHRMACHT. Šlo slyšet že jejich vzory sou D.R.I., RATOS DE PORAO, MUNICIPAL WASTE... Poslechl sem si ale jen pár songů (zahráli i kover verzi od S.O.D. 'Kill yourself') a s kámošem sme odešli do pakistance kúpit 2 litry piva, když sme se vrátili, za malou chvíli to už začali rozbalovat WEHRMACHT http://www.myspace.com/wehrmachtband jo, to byla jízda kurva! Úplně jasně mastný WEHRMACHT jak cyp! Líbilo se mi že měli za sebou pověšenou plachtu s logem a žralokem. V dnešní době se to už málo vidí. Samozrejmě odpráskli song 'Suck my dick' což v Praze znělo 'Vykuř mi' a tady to bylo 'Chupa me la polla' možná to asi vypadá infantilně, ale nechal sem si podepsat od všech LP desku ''Shark attack'', kdo ví kdy se zas objeví v Evropě. Škoda, že chlapi nepřišli s žádným novým songem, to kurva mohli něco naškrábat než se posadili do letadla směr náš kontinent. Řek bych, že akcička se povedla, partia přišla, trochu se i pařilo, ale žádná divočina to nebyla. Každopádně myslím, že se jim hrálo dobře. Něco po půl jedenácté to bez přídavku zabalili a my sme se vydali na metro, prchat směr domů.

WORMROT, YOU SUCK, WHITE KIDS, 1.6. 2010, Cremona, Italia
OK, tak let Girona (Barcelona) - Bergamo (Miláno) proběh v pohodě až na to že sme s Jessie museli přespat na letišti, protože již žádný vlak směr Miláno nejel. Nuže někdy ráno sme vyrazili směr Bergamo - Miláno centrale, cca 1hod. Po nějaké další hoďce čekání sme naskočili na vlak směr Cremona, který taktéž byl cca hoďku. Ve městě sme byli brzo, takže bylo času habaděj na brouzdání. Něco kolem snad 7mé večer sme dorazili na místo činu: csa Dordoni. Kdo byl ví o co de, kdo nebyl tak bych jen řek, že se jedná o komunistycký skinheadský barák. Marcin (MATKA TERESA) řidič Mario a WORMROT elita byli již na místě, tak sme přisedli - chlastajíc blábolili. Na tomto místě sem se poprvé zjevil v 2004 na koncertě NASUM (jejich poslední), REGURGITATE, YACOPSAE, CRIPPLE BASTARDS... (aaaarrrgggh!). Bylo příjemné se po pár letech vrátit. Očekávali sme partiu hlav, ale se vším všudy se jich objevilo tak 50, při setu WORMROT uvnitř bylo tak 10 hlav! Bandy co hráli: YOU SUCK, WHITE KIDS, DECADENZA, CONTRATTACCO sme jen slyšeli z venku u stolu, bo stáli za hovno. Každopádně WORMROT http://www.myspace.com/wormrotgrind to rozbúřili jak se patří. Řek bych, že lidi asi trochu nechápali co že se to na ně těžce hrne. Se vším všudy dobrá ožíračka a dobré vystoupení singapurských mlátičů navzdory tomu, že tak málo postav se sletělo.

MAGRUDERGRIND, GENERAL SURGERY, TSUBO, 12.6. 2010 Cremona, Italia
Blleeeeuuuurraaauuurrhhgggh! Tady sme to s Jessie trochu zklouzli! Kurnik šopa! Tahle sestava hrála 11.6. v Římě, kde sme toho času zrovna byli, ale mysleli sme že Řím hrajou 13.6. (náš datum odletu) to je tak, když se odpojíš od netu na 14 dní a blbě připravíš před odpojením. Toho 11ho sme si udělali výlet do Neapoli a klidne sme mohli na ten gig jít! Kurva, no co už teď. Tak teda toho 12ho sme se v poklidu vydali vlakem Řím - Miláno kde sme čekali na přestup jen malinko a hurá opět směr Cremona na to samé komunistické centrum csa Dordoni kde sme 2 týdny tomu shlédli WORMROT. Po dvou letech sem opět prohodil slova s Andrea (BUKKAKE VIOLENCE KOMMANDO) a potkal maníka stojícím za labelem Bones Brigade, který jel s MAGRUDERGRIND. Ono sme se to vlastně potkali už ve Francii na koncertě LAST DAYS OF HUMANITY, WARSCARS... (aaaarrrggh!), ale díky alkoholu paměť odpadá. Takže, tento hodně alkoholický večer odmázli italští TSUBO http://www.myspace.com/tsub0 odprdli dobré vystoupení až na ten kurevský hic v sále, fakt maras. Po nich to začalo drtit americké trio hlas - struny - paličky MAGRUDERGRIND http://www.myspace.com/magrudergrind grindcore zrna hrubého! Veliká škoda že jejich seance trvala jen takových 15 minut! Další kombo na ušní výplach bylo CRIPPLE BASTARDS http://www.myspace.com/cripplebastards - tuto sebranku sem měl čest spatřit tak 5x v cz, 2x v Belgii, 1x v Polsku, 1x ve Španělsku a teď po druhé v Itálii. Zvuk měli hodně čitelný a hra byla bez chyb. Samozrejmě že musela zaznít písnička 'Italia di mierda'. Byl někdo někde na jejich koncertě a může říct, že tam ta skladba nebyla zahraná??? Uzávěrkou večera byla švédská pitevní smečka GENERAL SURGERY http://www.myspace.com/generalsurgery - jak jinak než zlití 'krví' na nás házeli jeden masakr za druhým. Zazněly aj rytmy z prvního opusu ''Necrology''. Škoda, že tito řezníci nezačínají koncerty prvním songem 'Ominous lamentation' (ta instrumentálka mi hodně lahodí uším) sakumprác, krásně strávený předodletový koncert. Za ten 10euro vlez to fakt stálo.



Recenzenti: ŠA=Šakal SY=Syky SO=Soudruh M.V. -273,15=Zbyňa Vintr, Pav

[ Top ]


*****************************************************************************************************